Chtěli Intel, zbyl jim Agrofert. AfD hraje do karet velká promarněná šance

Sasko-Anhaltsko bylo v německém kontextu dlouho přehlížené. Region sice zabíral velkou část rozlohy někdejší NDR, kvůli nízkému počtu obyvatel a významných podniků byl ale v celostátních diskuzích upozaděný. Změnu přinesly teprve letošní volby, ve kterých může bodovat AfD i kvůli nespokojenosti s hospodářstvím.

Spolková země se dodnes vyrovnává nejen s dědictvím komunistické diktatury, ale i následné privatizace, ze které v očích mnoha pamětníků profitovali Němci ze západu. AfD se tématu chopila i v předvolební kampani a její zemský lídr Ulrich Siegmund vyrazil po kraji na mopedu značky Simson, který odkazuje na časy zašlé slávy.

V hospodářských problémech je sice celé Německo, Sasko-Anhaltsko je na tom však v porovnání s jinými regiony ještě hůř. Jeho ekonomika dál oslabuje a tamní podniky jen sotva drží krok s konkurencí. Průměrný zaměstnanec tam odpracuje 1359 hodin ročně, což je víc než německý průměr, ale přidaná hodnota jeho práce je i tak podstatně nižší než v jiných koutech země.

Zatímco každý Bavor loni v průměru vyrobil zboží či poskytl služby za zhruba 1,5 milionu korun, v Sasku-Anhaltsku byl přepočet HDP na hlavu někde kolem 930 tisíc korun.

Spolková země se opírá hlavně o chemický průmysl, k jehož rozvoji přispělo i někdejší uhelné impérium bratří Petschkových. Kolem ložisek hnědého uhlí vznikl takzvaný Chemiedreieck, neboli chemický trojúhelník mezi městy Halle, Merseburg a Bitterfeld.

Jednotlivé firmy se v době znárodněného průmyslu spojily do několika obřích celků, které se ale po privatizaci rozdrobily a velká část zcela zanikla. A otazník visí i nad těmi zbývajícími.

„Každá druhá firma chce v příštích dvou letech omezit investice. Více než každá třetí zvažuje investice v zahraničí. Naše firmy investovat chtějí. O tom, zda další investice uskuteční v Sasku-Anhaltsku, ale rozhodnou konkurenceschopné ceny energií, rychlost schvalovacích procesů a spolehlivé politické podmínky,“ řekla stanici MDR Nora Schmidtová-Kesselerová z tamního svazu chemického průmyslu.

Jeho významným hráčem je v Sasku-Anhaltsku také koncern Agrofert. Holding vybudovaný Andrejem Babišem, který ho po nástupu do čela stávající vlády převedl do svěřenských fondů, vlastní firmu SKW Stickstoffwerke Piesteritz.

Společnost je největším výrobcem amoniaku a močoviny v Německu, ale dlouhodobě ji trápí ceny energií a areálu hrozil zánik. Stávající regionální premiér Sven Schulze se proto letos v březnu kvůli záchraně firmy osobně vydal do Prahy, aby její vlastníky přiměl k dalším investicím.

Ještě před schůzkou s Andrejem Babišem, se kterým oficiálně jednali také o pomoci pro chemický průmysl, navštívil centrálu Agrofertu, kde si vyslechl příslib nových investic. Na březnové dotazy Seznam Zpráv, zda se o budoucnosti podniku mluvilo také přímo s českým premiérem, Schulzeho tým dodnes neodpověděl.

Regionální politik se už v té době nacházel ve svízelné situaci. V čele vlády byl sotva pár měsíců potom, co si ho jako svého ideálního nástupce vybral dlouholetý premiér Rainer Haseloff z CDU a chtěl mu dát čas, aby se před zářijovými volbami profiloval. Vývoj ekonomiky i voličských preferencí se ale začal brzy propadat, mimo jiné i kvůli konfliktu v Íránu a následnému zdražování paliv.

Rainer Haseloff se mezi lidmi opíral o mimořádný respekt a pragmatismus. I díky tomu dokázal léta vzdorovat vzestupu AfD, na který odpovídal novými přísliby do budoucna. Pomyslná vlajková loď, která měla ze Saska-Anhaltska udělat perspektivní region, ale nečekaně ztroskotala krátce před vyplutím.

Schulze tak po Haseloffovi převzal vládu, které se rozplynuly její největší ambice a mohla už jen zachraňovat, co v regionu zbylo. Lidé měli navíc v čerstvé paměti i krveprolití na loňských vánočních trzích v Magdeburku, hlavním městě spolkové země, kde psychicky narušený muž zabil autem šest lidí.

Ještě v roce 2023 panoval v Magdeburku optimismus. Město získalo nového investora, který měl město proměnit v high-tech metropoli. Americký výrobce čipů Intel si ho vybral pro stavbu obřího areálu, kde měly vzniknout zhruba tři tisíce pracovních míst ve slibně se rozvíjejícím sektoru.

Pro přehlížený region, který vedle chemie žije převážně z potravinářství, logistiky a zbytků strojírenství, mělo jít o jedinečnou šanci. Tak to vnímali i němečtí politici, kteří Intelu nabídli nebývale štědré podmínky. Stát na technologický projekt vyhradil v přepočtu skoro čtvrt bilionu korun a firmě tím hodlal proplatit přibližně třetinu všech nákladů.

„Je to dobrá zpráva pro Magdeburg, pro Německo i pro celou Evropu,“ obhajoval rekordní státní subvence tehdejší kancléř Olaf Scholz a zdůraznil, že továrna Intelu posílí evropskou čipovou soběstačnost.

Spolková vláda kvůli tomu ignorovala i varování odborníků. Například šéf ekonomického institutu Ifo Clemens Fuest kritizoval, že Intel oproti jiným výrobcům čipů dostal mnohem vyšší subvence, a přitom není jasné, jestli bude v Magdeburku opravdu vyrábět to, co Evropa potřebuje.

Intel už tehdy technologicky zaostával za velkou částí konkurence, které chtěl vzdorovat sázkou na neustálou expanzi. V roce 2024 však tohle klání vzdal a všechny další projekty odložil na neurčito s tím, že potřebuje šetřit. Loni v létě pak ambiciózní stavbu v Magdeburku zrušil nadobro.

Na okraji města po něm zůstalo jen prázdné pole s názvem High-Tech Park, které protínají zbrusu nové asfaltové cesty s ukazateli vedoucími do prázdna.

Sasko-Anhaltsko tím přišlo o jedinou perspektivní investici, která by ho mohla vyvést ze stagnace. Region navíc potřebuje přilákat mladé lidi, protože jeho populace kvůli historickým okolnostem stárne.

Celé Východní Německo v 90. letech postihl exodus, kdy se mladší ročníky hojně stěhovaly za lepším na západ. Zatímco v roce 2024 mělo Sasko-Anhaltsko 998 tisíc lidí v produktivním věku, při dosavadním vývoji jich bude v roce 2040 jen necelých 800 tisíc.

Šance pro nevyužitý High-Tech Park by se sice nabízela, pro politiky by ale rozhodně nebyla zadarmo. A také to byl kvůli blížícím se volbám důvod, proč areál dál zeje prázdnotou.

O lokaci má zájem drážďanský start-up FMC, který by tam chtěl postavit menší továrnu na novou generaci paměťových čipů. Celý projekt by vyšel zhruba na tři miliardy eur – což je pouhá desetina investic, které kdysi sliboval Intel. Jiné je to ale s přístupem ke státní podpoře. FMC chce, aby se ze subvencí zaplatila celá polovina všech nákladů.

„Slíbil jsem lidem, že High-Tech Park bude úspěšný,“ komentuje budoucnost areálu premiér Sven Schulze, který příchod nových investorů podporuje. I za cenu tvrdého vyjednávání v Berlíně, kde sice vládne Schulzeho stranický šéf Friedrich Merz z CDU, ale zároveň zde panuje tvrdý tlak na úspory ve všech resortech. Hlavní otázkou ale je, jak to vidí AfD.

Odpověď se snažil najít deník Handelsblatt, který mluvil s politikem, jehož váha po regionálních volbách pravděpodobně poroste. Nevyužitý areál je ve volebním okrsku Ronnyho Rumpfa, který za AfD doteď sedí v zastupitelstvu Magdeburku. Příchod nových investorů neodmítá, k obřím subvencím se ale staví odmítavě.

„Nemůžeme dovolit, aby nás firmy vydíraly požadavky na miliardové dotace,“ řekl Handelsblattu Rumpf, podle kterého má stát pomáhat byznysu hlavně odbouráváním byrokracie, levnými energiemi a zlepšováním infrastruktury.

Podpora AfD je úzce provázaná s nespokojeností s dosavadními poměry. Ekonomika je ale podle průzkumů veřejnoprávní MDR až třetí největší obavou, které voliče v Sasku-Anhaltsku znepokojují. Tou první je podle nich obava z přistěhovalců.

Příchod technologického investora by tak AfD ani nemusel hrát do karet. Region sice potřebuje zvrátit demografickou křivku, místní si ale příchod cizinců, na které čipové továrny obvykle spoléhají, velmi často nepřejí.

Strana jim v předvolebním programu slibuje, že nic takového nedopustí, a vyhlašuje, že „kulturně cizí pracovní síly“ - jak píše program AfD - do Saska-Anhaltska nepatří.