Nevstoupíš dvakrát do stejné blamáže. Vyrazí ministr Zůna do Číny?

Ministr obrany Jaromír Zůna se údajně chystá v polovině září do Pekingu na Siangšanské bezpečnostní fórum. Jak už se stává poslední dobou zvykem, nedozvídáme se to oficiální cestou z Ministerstva obrany (českého ani čínského), ale od předsedy Sněmovny Tomia Okamury, který prý cestu projednal na koaliční radě s premiérem Babišem a ministrem zahraničí Macinkou.

Pokud to není jen další koaliční šum, byla by to dost překvapivá zpráva, a to hned z několika důvodů.

Siangšanské fórum vzniklo v roce 2006 jako bezpečnostní konference pořádaná Čínskou asociací vojenských věd (CAMS), k níž později přibyl Čínský institut pro mezinárodní strategická studia (CIISS). Obě instituce jsou úzce propojeny s Čínskou lidově osvobozeneckou armádou (PLA), což není národní armáda v obvyklém slova smyslu, ale jak stále častěji zdůrazňuje generální tajemník Si Ťin-pching, ozbrojená složka Komunistické strany Číny.

Z původně expertního setkání (formát "Track 2.0") vytvořil Peking postupně významnou platformu své vojenské diplomacie, dnes oficiálně označovanou za fórum na úrovni „Track 1.5“, tedy s účastí vysokých politických představitelů.

Siang-šan má představovat čínskou protiváhu singapurského Shangri-La Dialogue, který každoročně pořádá londýnský International Institute for Strategic Studies (IISS). Shangri-La se za více než dvacet let své existence stalo hlavním fórem obranné diplomacie v Indo-Pacifiku, kam pravidelně přijíždějí ministři obrany Spojených států, evropských zemí i jejich asijských partnerů. Letos se ho jako první český ministr v květnu zúčastnil i Zůna.

Pekingské fórum se od svého singapurského vzoru dost podstatně liší především tím, že ho nepořádá nezávislá mezinárodní instituce, nýbrž přímo čínská armáda, nebo přesněji ozbrojená složka čínské státostrany. Západní země k němu proto přistupují s patřičnou opatrností. Posílají tam vesměs nižší šarže, více méně jako pozorovatele. Podle dostupných informací se ho nikdy žádný ministr z členské země NATO nebo EU nezúčastnil.

Ne že by Siang-šan ministry nehostil. Naopak, Peking se jejich účastí rád chlubí. Přijíždějí však převážně z Ruska, postsovětského prostoru, Asie, Afriky a dalších zemí globálního Jihu. Jaromír Zůna by tam jako jediný ministr obrany ze západního společenství dost nápadně trčel. To by jistě potěšilo čínské organizátory, méně už naše západní spojence.

Na rozdíl od Okamury ministr Zůna dozajista ví, co Siang-šan obnáší a jaká jsou na něm pravidla účasti. V letech 2022 až 2024 působil na českém velvyslanectví v Pekingu jako vojenský přidělenec pro Čínu, Mongolsko a Severní Koreu. V této jeho bývalé pozici by byla účast na fóru rutinní. Jako ministr obrany členské země NATO vystupuje ovšem v poněkud jiné roli.

Úrovní vyslaného představitele dávají vlády najevo, jakou politickou váhu určitému fóru přikládají. Spojené státy mají své důvody, proč posílají na Siang-šan úředníka z oddělení odpovědného za Čínu, a nikoliv šéfa Pentagonu. Evropské země se zatím držely podobného úzu. Česká republika se ho zřejmě rozhodla prolomit. Trochu to připomíná účast tehdejšího prezidenta Miloše Zemana na vojenské přehlídce v Pekingu v roce 2015 jako jediné hlavy státu ze západního společenství.

Pozoruhodný je také termín plánované cesty. Letošní Siang-šan proběhne 15.–17. září. Ve dnech 16.–18. září se přitom koná Prague Defence Summit, na němž pořádající IISS již v červnu oznámil Zůnu jako řečníka.

Pražský summit založil IISS před dvěma lety ve spolupráci s českou vládou výslovně podle modelu svých dvou velkých regionálních bezpečnostních fór, Shangri-La Dialogue v Asii a Manama Dialogue na Blízkém východě. Deklarovanou ambicí je podle IISS vybudovat z Prahy hlavní euroatlantické fórum pro otázky obranného plánování, vojenských schopností a obranného průmyslu.

Letos se ho má účastnit zhruba 250 představitelů vlád, armád a průmyslu. Úvodní projev má pronést premiér Babiš. Mezi oznámenými řečníky navíc stále figuruje i jeho ministr obrany.

Zůna si bude muset mezi oběma fóry vybrat, a bude to symbolická volba. Pokud skutečně odjede do Pekingu, dal by přednost akci v režii čínské státostrany před euroatlantickým fórem, které jeho vlastní vláda pomáhala v Praze založit podle vzoru Shangri-La Dialogue.

Bude zajímavé sledovat jeho volbu priorit.

I pokud se Zůna nakonec rozhodne pro svou vlastní konferenci v Praze, Siang-šan nejspíš bez české účasti nezůstane. V posledních dvou letech (2024 a 2025) ji pilně navštěvuje Miloš Balabán, dnes předseda spolku Pražská bezpečnostní konference. Balabán, dříve bezpečnostní expert sociální demokracie, vešel do povědomí širší veřejnosti zejména skandálem (2019) kolem financování Střediska bezpečnostních politiky (SBP) na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, v jehož čele tehdy stál.

Se svými nejbližšími spolupracovníky si Balabán založil soukromou firmu pod stejným jménem (SBP), se stejným logem a stejným personálem jako její zrcadlový obraz na univerzitě. Na tu pak inkasoval sponzorské dary pro univerzitní akce, mimo jiné konference Česko-čínského centra tehdejšího rektora Zimy a výukový kurz o Nové hedvábné stezce, v té době hlavní zahraničně-politické iniciativě generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. (Celá kauza je dodnes na webu ministerstva vnitra prezentovaná jako jeden z příkladů čínského vlivového působení.)

Po odhalení tohoto kuriózního aranžmá a jeho vyšetřování policií musel Balabán z FSV odejít, ale obratem si v roce 2020 zaregistroval jako další platformu Pražskou bezpečnostní konferenci (PBK) v prakticky stejném personálním složení jako předtím SBP. Ta se rychle znovu zabydlela v českém obranně-bezpečnostním establishmentu.

Současně si udržuje dobrý přístup k ministerstvu obrany a armádě, včetně současného ministra Jaromíra Zůny. Ten už jako první zástupce náčelníka generálního štábu chodil na Balabánovy akce; vystupoval například na konferencích PBK v letech 2020–2022. Letos v červnu se Zůna účastnil akce PBK už jako ministr obrany.

Ještě jako vedoucí Střediska bezpečnostní politiky na FSV UK podepsal Balabán již v roce 2016 memorandum o spolupráci s China Center for Contemporary World Studies (CCCWS, think-tankem Oddělení mezinárodních vztahů ÚV KS Číny. Toto oddělení se v té době čile angažovalo v navazování kontaktů v nejvyšších kruzích české politické scény, zmítané právě Zemanovou čínskou horečkou. BIS přitom tuto instituci ve svých veřejných výročních zprávách řadí mezi čínské zpravodajské služby působící v ČR.

S CCCWS udržoval Balabán styky i po svém skandálu na FSV a udržuje je dodnes. S jejími představiteli se setkal i loni v září těsně před svým vystoupením na Siangšanském fóru.

Zatím není jasné, zda se Balabán zúčastní Siang-šanu také letos. Pokud se tam k němu připojí i ministr Zůna, bude to signalizovat pokus o návrat k divokým experimentům Zemanova „restartu“ vztahů s Čínou v letech 2013 - 2018. Ty sice skončily spektakulárním krachem po kolapsu podvodné čínské společnosti CEFC a zmizení jejího šéfa, tehdy Zemanova poradce Jie Ťien-minga, ale ani tato mezinárodní blamáž zdá se některým českým politikům nestačila.

Ve vedení české diplomacie dnes působí přinejmenším dva bývalí zaměstnanci CEFC, Miroslav Sklenář jako šéf Macinkova kabinetu a Jakub Kulhánek na postu českého velvyslance ve Washingtonu. Za této situace by nakonec už člověka ani nepřekvapilo, kdyby ministr Zůna místo své vlastní euroatlantické konference v Praze vyrazil na Siang-šan do Pekingu, a připojil se tam k někdejšímu řediteli dvou paralelních Center bezpečnostní politiky Miloši Balabánovi.