Vyvražďovačkám s láskou. Sex a smrt v kempu Miasma si hraje s dějinami hororu

Je zcela očividné, co chtěla režisérka Jane Schoenbrun natočit. Její třetí snímek nazvaný Sex a smrt v kempu Miasma, který od uplynulého čtvrtka promítají kina, je milostný dopis takzvaným hororovým vyvražďovačkám. A zároveň pečlivá dekonstrukce tohoto žánru, který útočí na primitivní pudy, často je mizogynní, a přesto má jakousi opojnou moc přinejmenším u těch diváků, kteří nějaký ten „slasher“ zhlédli pokoutně, v nevhodném věku, kdesi na letním táboře.

Tam se odehrává i děj nového filmu, ačkoli v kempu Miasma už dávno nejsou žádní táborníci. Z jakéhosi důvodu se však v kulisách slasherové série pojmenované po tomto místě rozhodla ubytovat a žít tady hvězda jejích prvních dílů Billy Presley.

Za ní pracovně přijíždí mladá režisérka Kris, kterou studio povolalo, aby hibernující sérii oživila. Kris je nebinární, má za sebou nějaké malé nezávislé filmy a dobře tuší, že producenti se chtějí zaštítit „mladým talentem“, aby mohli ždímat další peníze z nostalgie publika. Setkání s Billy ji ovšem utvrdí, že tento projekt bude mnohem osobnější a její přístup k novému slasheru ze série Kemp Miasma o dost radikálnější, než by si v Hollywoodu přáli.

Osobní začne brzy být i vztah mezi Billy a Kris. Obě ženy se pohybují přízračně působícími prostory kempu kdesi u hranic s Kanadou, s gustem pojídají nezdravá jídla a ze staré promítačky si pouštějí první díl série, díky níž Billy kdysi na krátkou dobu proslula.

V kulisách ze starého filmu se však záhy začíná nevysvětlitelně prolínat hranice mezi realitou, snem a fikcí.

Nebinární intelektuálka Schoenbrun ve snímku, který byl na festivalu ve francouzském Cannes oceněný Queer palmou, přemítá nad tím, proč ona sama – podobně jako hrdinka – propadla slasherům. Co se sepnulo v osmiletém mozku při sledování podobného snímku.

Už z názvu a také ze jména sériového vraha Malá smrt je zjevné, že jedním z témat je paralela mezi orgasmem a smrtí. I samotný film se po většinu času pohybuje na zvláštní hraně mezi různými protiklady. Chce být velmi smyslný, vtahující, ale zároveň rozehrává komplikovanou hru různých odkazů a metarovin, která od publika naopak vyžaduje spíše odstup.

Mezi Kris v podání Hannah Einbinder a Billy, kterou skvěle ztvárnila Gillian Anderson, se rozvíjí intenzivní, ale nejasný vztah. A s tím, jak Billy vtahuje Kris do své záhadné říše, je čím dál zamotanější, v jakém světě se vlastně příběh odehrává.

Do reality vpadávají výjevy z filmu a rozhodně nejde jen o kulisy, jež tu a tam postraší Kris. Otázka zní, kde končí sny či zjitřené představy a začínají mnohem komplikovanější hrátky reality s fikcí.

Sex a smrt v kempu Miasma je plný nápadů. Je to až kutilské dílo, vystavěné s precizností „nerda“, jenž se stejnou měrou rád noří do starých béčkových filmů jako do knih o teorii hororu. Když hrdinky sledují film, navzdory zrnitému analogovému obrazu je zřejmé, že nejde o nápodobu typických slasherů z 80. let minulého století.

Jsou tu sice známá klišé, jinak se ale toto smyšlené dílo liší, ať už způsobem snímání, používáním digitálních triků či zvláštní směsí poetičnosti a ironie. Podobně působí i „skutečný“ svět. Chvílemi vidíme reálné místo zasazené doprostřed majestátní lesní krajiny, jindy se hrdinky procházejí před malovaným pozadím.

Jenže přes veškerou invenci je Sex a smrt v kempu Miasma ve výsledku spíše rozpačitý podnik ztrácející se ve vlastních stylistických a formálních hrátkách. Chvíli uhrančivý, lehce halucinační, jindy nás naopak z tohoto ponoru vytrhává a nabádá k rozmýšlení o dějinách žánru, o podmínkách tvorby v současném Hollywoodu či o queer perspektivě.

A jakkoli jde jistě o záměr, nakonec přinejmenším rozdělí publikum. Někteří diváci se jistě nechají pohltit, autor těchto řádků k nim bohužel nepatří. Neboť výsledek mu připomíná spíše intelektuální cvičení, které má silné momenty, ale nakonec se dostavuje podobný pocit jako u nedávného artového hororu Substance, též s úspěchem uvedeného v Cannes.

Sex a smrt v kempu Miasma je skládanka, která chce být poctou žánru i jeho reflexí, film leckdy hravý, ale nakonec toužící spojit až příliš mnoho poloh. Do žánru klasických vyvražďovaček vplétá kupříkladu motivy z mnohem ambicióznějšího body hororu Videodrom režiséra Davida Cronenberga, ale vždy převládá pocit: My víme, co se na plátně děje, ale jde snímek opravdu za hranu obyčejného pomrkávání pro fanoušky či znalce?

Tento film je přehlídkou náhlých změn nálad, chce být komentářem k dějinám žánru, který v některých svých polohách mísil primitivní „lekačky“ s odstupem. Zároveň novinka převrací perspektivu, když nechává hrdinky propadat do stavů, v nichž jsou orgasmus i smrt podobně intenzivním prožitkem, a skrze tuto optiku přemítá o pojetí žen, které ve slasherech často bývají pouhým objektem.

Jenže i tak je Sex a smrt v kempu Miasma snímkem, o kterém se lépe přemýšlí, než se do něj propadá. Přitom té intelektuální stravy nenabízí dost, respektive většina témat je dost očividných na to, aby se zas a znova vracela v průběhu filmu. Což je obzvlášť u snímku, který chce být zároveň horečnatý, zjitřený, opojný a ve svém vztahu k žánru upřímný, velká škoda.