Epidemie z 9. patra hotelu. Jediný lékař nakazil tisíce lidí na celém světě

Netrvalo to ani dvacet čtyři hodin. Tak rychle se v únoru 2003 nebezpečný virus způsobující smrtelně nebezpečný zápal plic začal šířit z Hongkongu napříč planetou. Virem SARS nakonec onemocnělo ve třech desítkách zemí přes osm tisíc lidí a téměř osm set jich zemřelo.

To se nemusí zdát v celosvětovém měřítku jako mnoho. Zvláště ve srovnání s pandemií mnohem nakažlivějšího viru covid 19, která zabila přes sedm milionů lidí. Příběh viru SARS je ale stále zajímavý proto, že principy šíření nemocí zůstávají stále stejné, a proto se něco podobného může kdykoli opakovat.

Ukázal to i nedávný případ z výletní lodi v Atlantiku, kvůli němuž se mezi lidmi ve více zemích začal objevovat nebezpečný hantavirus. Štěstím bylo, že se jen výjimečně přenáší přímo z člověka na člověka, a proto se nákaza masově nerozšířila.

Příběh globálního rozšíření viru SARS začal v jihočínské provincii Kuang-tung. Tamním lékařům v zimě na přelomu let 2002 a 2003 přibývali pacienti s těžkým neznámým zápalem plic. Často šlo o lidi, kteří přišli do styku s masem ze zvířecích trhů, ale nákaza se brzy začala šířit i mezi zdravotníky.

Nemocnice byly přetížené a úřady se do nich snažily dostat více lékařů. Na výzvu zareagoval i čtyřiašedesátiletý nefrolog Liou Ťien-lun. Několik týdnů se staral o těžce nemocné pacienty, v polovině února se ale sám přestal cítit dobře.

V ten moment se zachoval zodpovědně. Nechal si udělat rentgen plic, který nic neukázal, doktor se ale přesto rozhodl nasadit si preventivně antibiotika. Ta samozřejmě na viry nefungují, ale čínští lékaři tehdy nevěděli, co těžké záněty plic způsobuje.

Liou Ťien-lun měl jen mírné příznaky, a proto s manželkou 21. února 2003 odjel autobusem do Hongkongu, kde se ubytovali v hotelu Metropole na Waterloo Road, v pokoji číslo 911. V hotelu, který byl oblíbený mezi turisty i obchodníky, kteří odsud vyráželi na letiště a cestovali dál do celého světa, s manželkou strávil jednu jedinou noc.

„Tato chyba jednoho jediného člověka, který měl jenom mírné příznaky nákazy, způsobila, že následně kvůli epidemii, která zasáhla dva kontinenty, umírali zdravotníci a další lidé. U osmdesáti procent nakažených se dal původ nákazy vytrasovat k tomuto jedinému člověku,“ popisuje šíření viru SARS epidemiolog Rastislav Maďar.

Jak se to mohlo stát? Je to svým způsobem fascinující čtení. Během jediné noci se stav čínského lékaře zásadně zhoršil. Když se večer vracel chodbou do svého pokoje, udělalo se mu tak špatně, že nestihl doběhnout a vyzvracel se na koberec přímo přede dveřmi s číslem 911.

Hotelový personál přivolaný k úklidu koberec vysál běžným vysavačem nasucho. Kapénky a prachové částice obsahující masivní virovou nálož tím rozfoukali po celé chodbě a vznášely se ve vzduchu i v prostoru před výtahy. Virus se začal nekontrolovatelně šířit. Lékař Liou Ťien-lun se nikdy nedozvěděl, co jeho cesta do Hongkongu spustila. Druhý den zemřel v nemocnici.

Během pouhých několika hodin se v devátém patře hotelu Metropole nakazilo 16 až 23 dalších lidí. Naprostá většina z nich se s čínským lékařem nikdy nesetkala. Stačilo projít chodbou, čekat na výtah a podobně. Infekce se u nikoho z nich hned neprojevila, ráno proto bez jakéhokoli podezření odcestovali.

Epidemiologové dokázali zpětně zjistit, kudy všude se nemoc šířila:

Kanadská větev (Toronto): V pokoji 904 bydlela žena (78) s kanadským občanstvím. Přitížilo se jí po návratu domů, zemřela 5. března. Předtím nakazila svého syna, který skončil v nemocnici. Infekci sice přežil, ale začala se od něj šířit mezi nemocniční personál. V Torontu jen do poloviny dubna zemřelo šestnáct pacientů a během epidemie přišlo o život i několik tamních zdravotních sester a lékařů.

Vietnamská větev (Hanoj): V pokoji 910, přímo naproti pokoji čínského lékaře, bydlel americký obchodník. Odcestoval do Hanoje, kde se zápal plic rozjel a odstartoval vietnamskou větev epidemie.

Singapurská větev: Šestadvacetiletá žena ubytovaná na stejném patře odletěla zpět do Singapuru, kde nákazu rozšířila mezi své blízké a zdravotníky. Singapur tehdy poprvé v historii nasadil webkamery, aby stát ohlídal, zda lidé dodržují karanténu. Pacienti se museli hlásit v pravidelných intervalech, jinak k nim vyrazila policie.

Hongkongská větev: Sedmadvacetiletý místní technik v hotelu ani nenocoval. Na deváté patro přišel na chvíli, aby navštívil svého známého. Přesto se stačil nakazit, zřejmě vdechl aerosol na chodbě. Následně nakazil 99 dalších pacientů, především ve špičkové fakultní nemocnici Prince of Wales.

Když tam skončil s těžkým zápalem plic, lékaři netušili, že jde o nový virus SARS, a nasadili mu inhalaci, která jeho dech s masivní virovou náloží rozprášila do celého oddělení. Mezi infikovanými byly desítky lékařů a sester, sedmnáct mediků na praxi i další pacienti, kteří pak nákazu šířili dál po městě.

Od třiatřicetiletého muže, který se v nemocnici léčil s ledvinami, se dostala i do komplexu Amoy Gardens. Pacient v době, kdy už měl průjem a počáteční příznaky, navštívil svého bratra a zašel si u něj na záchod. Průběh šíření nemoci v této čtvrti doložila i vědecká studie publikovaná v prestižním časopise The New England Journal of Medicine.

Komplex tvoří devatenáct výškových budov, kde na malém prostoru žije přes šestnáct tisíc lidí. SARS se tady šířil mimo jiné kvůli tomu, že v sifonech toalet chyběla voda a puštěné ventilátory následně aerosol rozfoukaly přes společné odpadní stupačky. V komplexu Amoy Gardens onemocnělo 329 lidí a 42 jich zemřelo. Úřady nařídily dočasnou evakuaci a lidé museli strávit nějaký čas v karanténním táboře. „Zatímco ve středověku virus putoval mezi kontinenty měsíce, dnes může být během jediného dne prakticky kdekoliv na světě. Člověk se může nakazit na druhém konci světa a ještě před prvními příznaky přiletět domů,“ vysvětluje epidemiolog Maďar s tím, že reakční doba lidstva se smrskla na 24 hodin.

Podobné viry se přitom mohou objevit kdykoli znovu. I SARS se původně vyskytoval jen v přírodě u netopýrů a vrápenců žijících v jeskyních. Z nich patogen přeskočil na mezihostitele, především cibetky a psíky mývalovité, kteří se v jižní Číně chovali na maso a prodávali na trzích s živými zvířaty. Odtud se koncem roku 2002 nakazili obchodníci se zvířaty a kuchaři, mezi nimiž nemoc propukla nejdříve a zpočátku se držela jen v odlehlém čínském regionu. Dokud ji ošetřující lékař nepřivezl do Hongkongu.

SARS se tehdy rozletěl po planetě velmi rychle, lidstvo přitom poměrně dlouho původce těžkého zápalu plic neznalo a mohlo tak čelit pandemii nemoci, na kterou umíralo deset procent nakažených. Nestalo se tak díky tomu, že virus se sice šíří z člověka na člověka, ale až v momentě, kdy dotyčnému bylo poměrně dost zle, protože měl vysokou horečku a těžký kašel. Na rozdíl od nedávné covidové pandemie nikde necestovali bezpříznakoví přenašeči, kteří by nákazu šířili v metru, kinech či letadlech.

U SARS stačilo v momentě, kdy bylo jasné, co se děje, nasadit na mezinárodních letištích termokamery. Cestující se zvýšenou teplotou byli okamžitě izolováni a řetězec se podařilo přerušit. Zároveň se v hamburském Institutu tropické medicíny podařilo během krátké doby vyvinout rychlý RT-PCR test, kterým šlo nemoc potvrdit nebo vyloučit, jak ve svém shrnujícím textu o nemoci uvádí Státní zdravotní ústav.

Příběh infekce, která letos na jaře vypukla na nizozemské výletní lodi v Atlantiku, každopádně ukazuje, že se něco podobného může odehrát znovu. Jeden z pasažérů se nakazil v Jižní Americe hantavirem kmene Andes, který šíří hlodavci a nakazit se jím lze například vdechováním vzduchu s aerosolem z výměšků.

Muž ještě na lodi zemřel, na palubě vypukla panika a když plavidlo MV Hondius nouzově přistálo na ostrově Svatá Helena, desítky pasažérů odcestovaly letadly do svých domovů. Včetně ženy, která v té době již měla příznaky nákazy a později, už v Evropě, zemřela. Podle epidemiologa Rastislava Maďara tentokrát lidstvo zachránila pouze biologická náhoda: kmen hantaviru Andes se sice dokáže přenést z člověka na člověka, ale pouze při velmi těsném kontaktu, nešíří se tak snadno vzduchem jako SARS nebo covid.

„Kdyby byl na té lodi jiný virus než hanta, třeba nově zmutovaný virus chřipky nebo nový koronavirus, už jsme teď mohli čelit další pandemii. Přitom nikdo z dotčených vlastně neudělal zásadní chybu,“ upozorňuje docent Maďar. Za klíčový problém považuje, že nikdo nezabránil cestujícím nastoupit do mezinárodních leteckých spojů.

K riziku vzniku nové pandemie přispívá více faktorů. Tři čtvrtiny nově vznikajících lidských infekcí pocházejí ze zvířecí říše. Riziko stoupá tím, jak města rostou tam, kde býval například prales. Lidé tak přicházejí do kontaktu s novým spektrem živočichů. Například kaloni v sobě přirozeně hostí stovky dosud nepopsaných virů. Infekce se pak mohou jednoduše šířit například v obřích slumech, kde žijí miliony lidí v těsném kontaktu.

„Lidé si myslí, že další pandemie přijde zase až za sto let a že to bude podobné jako covid. Jenže ono to může být daleko dřív a může to být daleko horší,“ varuje Maďar.

Poslední dobou se hodně píše například o smrtící krvácivé horečce ebola, která se šíří v Kongu. Ta ale nemá pandemický potenciál, skutečnou hrozbou číslo jedna zůstává podle epidemiologa Maďara nějaký nový typ chřipky nebo koronaviru. Ty se mohou do světa rozšířit podobně jako před dvěma dekádami SARS.