Článek
Alfie a Bailey jsou dva bíglové, kteří mají alergikům usnadnit život se psem. Firma Kindred Companion Sciences, která jim metaforicky řečeno pomohla na svět, doufá, že se takoví psi jednou budou volně prodávat. Kdyby se to povedlo, přibyla by při výběru štěněte otázka, kterou dnes nikdo neřeší: Chcete psa s upravenými geny?
Vědci s pomocí nástroje CRISPR v psích buňkách vypnuli gen pro tvorbu jedné konkrétní látky, bílkoviny Can f 1. Ta patří mezi hlavní spouštěče alergie na psy – zvíře ji vylučuje ve slinách a roznáší si ji po srsti. Z upravených buněk pak klonováním vznikli Alfie a Bailey. Vědci u nich ve zkoumaných vzorcích slin a srsti problémovou bílkovinu nezjistili. Šéf firmy, genetik Matt Walker, je sám na psy alergický a s Bailey žije.
Oba psi zatím zůstávají „prototypy“ a koupit se nedají. K čemu ale dojde, pokud se postup rozvine a upravená štěňata se začnou běžně prodávat? Budeme takto řešit i lidské nemoci a měnit člověka ještě před narozením? Jsme na prahu revoluce, která nám umožní přepisovat vlastnosti živých organismů podle potřeby?
Nástroj pro revoluci
CRISPR je poměrně nový nástroj, který dovede zasáhnout do DNA na předem určeném místě. Nedokáže zdaleka všechno, co bychom chtěli, ale jeho objev i tak vědcům otevřel zcela nové možnosti úpravy DNA. Jde o poměrně snadnou „editaci“, tedy přepisování a úpravy genetického materiálu organismů. CRISPR a podobné nástroje dávají možnost odstraňovat některé genetické vady či upravovat stávající vlastnosti druhu nebo jedince.
A jejich repertoár se rozšiřuje. Vedle vypínání genů umíme měnit jednotlivá písmena DNA nebo vkládat a odstraňovat krátké úseky. Například takzvaný prime editing umožnil řadu takových zásahů i v lidských buňkách. To ovšem ještě není návod na výrobu libovolné vlastnosti. Často přesněji víme, kam do DNA zasáhnout, než co všechno tím v organismu způsobíme (i když to se může brzy změnit).
Psi Alfie a Bailey proto představují hlavně novinku na poli „spotřebitelských aplikací“ (úplně první psi upravení pomocí CRISPR se narodili už v roce 2015). Nová práce využívá známé nástroje k cíli, za který by zákazníci mohli platit. Je za ní původní výzkum, ale její význam spočívá především v novém využití známé technologie, nikoli v nějakém vědeckém objevu či průlomu.
Ovšem skutečnost, že samotné genetické nástroje jsou k něčemu připraveny, rozhodně neznamená, že se z „editovaných“ psů stane běžné zboží.
Úspěch na poli, nedůvěra v obchodě
Historie oboru genetických modifikací jasně ukazuje, že nové objevy vždy nevedou k všeobecnému přijetí a rozšíření. Podle amerických údajů za rok 2025 zaujímaly geneticky modifikované (GM) odrůdy přes 90 procent ploch kukuřice, sóji a bavlníku pěstovaného v USA. Z pohledu pěstitelů tedy nejsou GM plodiny žádným okrajovým experimentem, ale každodenní rutinou.
Mezi spotřebiteli přesto převládá nedůvěra. V průzkumu Pew Research Center z let 2019–2020 dosahoval medián podílu lidí, kteří GM potraviny považovali za nebezpečné, napříč dvaceti státy 48 procent. Za bezpečné je označovalo 13 procent respondentů a 37 procent cítilo, že nemá dost informací, aby mohlo odpovědět. Ve většině světa záporné postoje výrazně převažují nad kladnými.
Nedůvěra má i svou cenovku. V americké studii zveřejněné v roce 2003 byli účastníci experimentálních aukcí ochotni za potraviny označené jako GM zaplatit v průměru o 14 procent méně než za běžné.
Jinak řečeno, technologie může být úspěšná velmi selektivně. Důvodem rozdílného přijetí zrovna v případě GM plodin jsou rozdíly v tom, kdo „sklízí“ jejich přínosy.
Pro zemědělce má odolnost proti škůdcům nebo snazší hubení plevele konkrétní a dobře doložitelnou hodnotu. Zákazník si podobného přínosu na talíři sotva všimne. Může získat levnější potravinu nebo spolehlivější dodávky, ale málokdy pozná, jakou část úspory má připsat právě geneticky upravenému osivu.
Jedna technologie tak může existovat v několika paralelních světech. Pro výrobce je běžnou pomůckou, pro část veřejnosti sporným zásahem do přirozenosti života – a mnozí na ni prostě nemusí mít žádný názor.
Psi mezi klasy
Paralely pochopitelně neplatí vždy a všude. V našem případě bychom neměli zapomínat na banální pozorování, že pes není kukuřice. Lidský postoj k technologiím se totiž hodně liší podle kontextu.
V průzkumu z roku 2018 označilo 57 procent dotázaných Američanů za přijatelné geneticky upravovat zvířata kvůli orgánům či tkáním pro účely lidských transplantací. Úpravy za účelem zvýšení výživových hodnot masa měly podporu 43 procent. Ale vytvoření fosforeskujících akvarijních rybiček, tedy úprava pro estetický dojem, jen 21 procent.
Průzkum samozřejmě nepředpovídá prodej upravených bíglů. Ukazuje však, že lidé neposuzují všechny zásahy do zvířecí DNA stejně. V případě psů by přitom mohlo platit, že přínos úprav bude zákazník dobře vidět: Konečně si může pořídit psa, se kterým nebude utrpení bydlet. Společnost zvířete je přitom pro nás poměrně cenná.
Jenže byť má alergii člověk, rizika genetického „přepisu“ nese pes. Podobné změny nebývají bez vedlejších následků, které lze těžko předvídat. Jak velkou hodnotu jim přisoudíme? Na to přesně měřítko neexistuje.
Majitel mazlíčka (který si konečně mohl pořídit zvíře, po kterém toužil) a zastánce práv zvířat mohou chápat vědeckou podstatu genetických úprav úplně stejně, a přesto se ve svých postojích neshodnou.
Budoucnost genetických editací u plodin, hospodářských zvířat, domácích mazlíčků a u lidí se proto pravděpodobně bude odvíjet různě podle toho, po jakých cestách bude směřovat a k jakému cíli.
Kde se úpravy vyplatí
Nejlepší vyhlídky mají využití, u nichž je přínos bezprostřední a snadno doložitelný, riziko přijatelné a cena únosná. V případě chovných zvířat může takovou kombinaci nabídnout odolnost proti závažné chorobě.
V roce 2025 americký úřad FDA schválil dědičnou úpravu prasat, která jim poskytuje odolnost vůči viru způsobujícímu reprodukční a respirační syndrom prasat, známý jako PRRS. Méně nemocí znamená přínos pro zvířata i menší ztráty pro chovatele. Vlastnost se navíc může šířit do budoucích generací bez nutnosti dalšího zásahu.
U podobných specializovaných „produktů“ může firmě k obchodnímu úspěchu stačit relativně malá skupina ochotných zákazníků. „Výrobek“ se uživí i bez toho, aby ho většina společnosti schvalovala. Míra rozšíření pak bude záležet na ceně (klonování je například poměrně drahým procesem, který se používá jen v relativně malém počtu případů).
V lidské medicíně se také nejprve zkouší především postupy, které nevytvářejí dědičné změny. Jinak řečeno, jen takové úpravy, které neovlivní spermie či vajíčka a nemohou se dostat do další generace (neplatilo to vždy). V opačném případě by se následky týkaly lidí, kteří se na rozhodnutí o (ne)podstoupení zákroku nemohou podílet. WHO v roce 2019 označila zahájení takového klinického použití za nezodpovědné.
Začíná se pochopitelně od případů, kdy je přínos nejzřetelnější – jde o záchranu života. Příkladem může být přípravek Casgevy schválený v USA v roce 2023 pro vybrané pacienty se srpkovitou anémií, který už ukazuje, že CRISPR dovede pomáhat v klinické praxi.
Vyžaduje však odběr a úpravu krvetvorných buněk pacienta, chemoterapii a návrat buněk do těla. Problémem proto je a bude cena: Proces je individuální, komplikovaný, pracný a do velké míry zatím neautomatizovaný.
Čekají nás nová rozhodnutí
Pes přesto může změnit víc než nákupní zvyklosti několika alergiků. Geneticky upravené plodiny v monokulturách v polích daleko za městem jsou pro nás vzdálené. Se sousedovým psem se lze potkat každý den. Pokud je zdravý, přítulný a docela obyčejný, může oslabit představu, že geneticky upravený tvor musí být nějak podivný nebo poškozený.
To je ovšem pouze předpoklad, který se nemusí naplnit. Náklonnost ke konkrétnímu zvířeti nemusí znamenat, že člověk souhlasí s širším využitím technologie, která jeho mazlíčka pomohla zrodit. A kdyby se u prodávaných psů objevily zdravotní potíže, vzniklé negativní PR by se naopak mohlo přenést i na jiné případy. Zkušenost s jedním použitím může postoje veřejnosti změnit oběma směry.
Alfie a Bailey se tedy mohou stát prvními zástupci zbrusu nové kategorie domácích mazlíčků. To ovšem neznamená, že upravená štěňata v dohledné době zaplaví domácnosti ani že lidé přijmou nový typ genetické úpravy lépe než předchozí případy. Spíše nás čeká řada konkrétních rozhodnutí v různých oblastech lidské činnosti: Někde se úprava osvědčí a zdomácní, jinde zůstane drahou zvláštností nebo narazí na odpor.
Otázkou už není jen, co dokážeme v DNA přepsat. Musíme se také ptát, s jakými změnami budeme chtít žít. Odpověď může být jiná na farmě, v nemocnici a u psa, který nám spí u nohou.
