„Sláva Stalinovi!“ Ve stínu AfD se v Německu ostře radikalizuje i levice

„Ať žije Stalin, ať žije Honecker!“

Zvolání, které nepochází z dob před pádem berlínské zdi a jeho autor nebyl k obdivu k masovým vrahům donucen represivním aparátem. Pochází z internetového fóra současné německé parlamentní strany. Autorem je šéf hamburské mládežnické organizace Die Linke. A podobné názory nezastává sám.

Podle stanice BR v chatech čelní funkcionáři mládežnické buňky vzývají kromě sovětského a východoněmeckého diktátora také Mao Ce-tunga. Samotné fórum pak označují za „stalinistické“.

Na dotaz novinářů odpověděli jeho organizátoři, že Stalin přinesl Sovětskému svazu „modernizaci“ a že „potrestal kapitalisty“. Od Mao Ce-tunga by se prý současné Německo mohlo učit, jak „organizovat dělnickou třídu“. A na dotaz ohledně osudu obětí politického teroru v NDR zaznělo stanovisko: „Revoluce si žádá oběti. Jde o vyšší cíl, pro který se musí obětovat i jednotlivci.“

Zástava východoněmecké diktatury visela podle informací na stěně jednacího sálu i během celoněmeckého kongresu mládežnické organizace Die Linke. Nikdo z vedení strany proti tomu nezasáhl.

Tato vyjádření se nedají odbýt jako výstřelek okrajové, bezvýznamné bojůvky. Die Linke je strana, která v minulých měsících zaznamenala historický vzestup. Ještě několik měsíců před spolkovými volbami na začátku roku 2025 se zdálo, že se němečtí postkomunisté poroučejí do historie. Teď ovšem mají v průzkumech stabilně mezi 10 a 13 procenty. Mimořádně úspěšná je strana mezi mladými lidmi, počet členů její mládežnické organizace se za poslední dva roky téměř zdvojnásobil.

A co víc: strana má našlápnuto k významnému úspěchu v regionální politice. Ještě na konci léta vedla Die Linke průzkumy ve spolkové zemi Berlín, kde se volby konají 20. září. Ve čtyřmilionovém hlavním městě Die Linke stabilně dociluje zhruba pětinové podpory. Po drtivém úspěchu AfD v Sasku-Anhaltsku tak čeká výrazný mocenský vzestup další formaci z okraje politického spektra. A navíc stranu, která právně a organizačně navazuje na diktátorskou SED, jež tvrdě vládla východnímu Německu.

Politické přežití komunistů v Německu přitom už několikrát viselo na vlásku. Po pádu berlínské zdi se zdálo, že SED – zdiskreditovaná zločiny Honeckerovského režimu – sama sebe rozpustí. Nestalo se tak zejména díky úsilí několika jedinců s právníkem Gregorem Gysim v čele. Jeho motivace nebyla zdaleka jen ideová: Gysimu šlo i o to, aby zachránil majetek jedné z nejbohatších stran Evropy. Místo rozpuštění se SED transformovala ve Stranu demokratického socialismu (PDS). Gregor Gysi je dodnes významným poslancem Spolkového sněmu.

Do dalších osudů postkomunistů výrazně zasáhl mocný manželský pár: Oscar Lafontaine a jeho výrazně mladší choť Sahra Wagenknechtová. Lafontaine, původně sociální demokrat s kancléřskými ambicemi, odešel z SPD v roce 2005 a odvedl s sebou i část levého křídla strany. Jejím sloučením s PDS vznikla Die Linke – vedená zčásti tradičními komunisty z východu, zčásti salónními marxisty ze západního Německa.

Lafontaine už byl v politickém důchodu, když se v roce 2024 z Die Linke odštěpila jeho protiimigrační a silně proruská frakce pod vedením jeho manželky. Sahra Wagenknechtová založila stranu s vlastním jménem v názvu Svaz Sahry Wagenknechtové (BSW). Zprvu se zdálo, že se nováčkovi v loňských volbách podaří proniknout do Spolkového sněmu a vystřídat v jeho lavicích skomírající Die Linke. Ta ale na poslední chvíli chytila vítr do plachet.

Za prvé se jí podařilo inscenovat se do tradiční pozice bojovníka proti fašismu. Do role protivníka přitom obsadila nejen AfD, ale i tehdejšího aspiranta na post kancléře Friedricha Merze, který těsně před volbami využil hlasů poslanců AfD k protlačení přísnější migrační politiky.

Za druhé využilo vedení Die Linke jednoho z největších problémů německých měst: dostupnosti bydlení. Do voleb v Berlíně jde s cílem zestátnit tamní majetek velkých nemovitostních firem. I díky tomu se straně podařilo získat mimořádnou oblibu mezi mladými voliči.

Právě v jejich řadách se ale šíří radikální smýšlení, a to nejen ve jménu pracující třídy. Přinejmenším od vpádu Hamásu do Izraele 7. října 2023 jde také o otevřené nepřátelství k Izraeli, které přinejmenším hraničí s antisemitismem.

Volební party Die Linke v Berlíně. Rapper na pódiu zpívá, členové a podporovatelé strany tančí. Mimo jiné na slova „sem s intifádou“ a „smrt IDF“. Intifáda je termín pro palestinské povstání. IDF je zkratka izraelské armády.

Vystupující rapper Dahabflex má na kontě i další kontroverzní texty, které atakují hranici mezi politickou angažovaností a apelem k násilí. V písni „Pouliční bitva“ vyzývá, aby stoupenci levice na konkrétní demonstraci proti AfD v Giessenu vrhali zápalné lahve „do ksichtů fašistů“.

Část vedení Die Linke se sice od jeho vystoupení distancovalo, ale Dahabflex není sám. „Je jednoduše trapné,“ píše na interním fóru zmiňovaný předseda mládežnické Die Linke, „že je Hamás jednoduše nálepkován jako islamistický.“

Předseda jedné ze zemských mládežnických organizací zase zveřejnil hořící izraelskou vlajku s nápisem: „Izraeli, zhyň!“

Při komunikaci s novináři organizátoři fóra hájili výzvy typu „smrt izraelské armádě“ prohlášením, že izraelské ozbrojené síly jsou „fašistický státní orgán imperialistického projektu“.

Resentiment, který už několikrát ostře kritizovali zástupci židovských organizací v zemi. Prezident Centrální rady Židů Robert Schuster označil „levicový antisionismus za špatně kašírovaný antisemitismus“.

Vzdorovat se mu snaží i méně radikální proudy uvnitř samotné Die Linke, například Spolková pracovní skupina „Shalom“. Přesto dochází k dalším a dalším přešlapům. Mimo jiné před několika dny v Berlíně, kde se před vystoupením jednoho z kandidátů Die Linke rozdávaly odznaky se samopalem a palestinskou vlajkou – dětem na základní škole.

Radikalizace členů Die Linke se neodehrává ve vzduchoprázdnu. Spolková policie ve svých výročních zprávách už řadu let upozorňuje na sílící extremismus. A také na to, že tento trend zapouští kořeny zejména mezi mladými lidmi.

Z hlediska násilných činů zůstávají největším nebezpečím Německa islamističtí a pravicoví radikálové. Tato skutečnost se odráží mimo jiné v počtu tzv. „Gefährder“, tj. sledovaných jedinců, kteří mohou podle mínění vyšetřovatelů spáchat teroristický útok v podstatě kdykoliv. Těch islamistických je podle statistiky ze začátku léta 410, pravicových radikálů 65, levicových 17.

To ale neznamená, že levicoví extremisté zůstanou jen u slov. Sabotáž tzv. „Skupiny Vulkán“ nechala v lednových mrazech na čtvrt milionu Berlíňanů bez elektrického proudu. Z nedávných útoků proti německým elektrárnám je podezřelý muž, kterému úřady přisuzují „klimaextremismus“. A v paměti Němců zůstává řádění teroristů z Frakce rudé armády, které si vyžádalo 34 mrtvých a na 200 zraněných. O bankovní loupeže se tato guerilla pokoušela ještě před deseti lety. Členka RAF byla zatčena v Berlíně ještě v roce 2024, po zhruba třiceti letech života v ilegalitě.

Radikalizace Němců má svůj odraz v politickém poměru sil, zejména v oslabování středových stran a naopak posilování politických extrémů. V polovině srpna tak Spolková republika zažila historické novum: v průzkumu agentury Forsa se Die Linke na celoněmecké úrovni dotáhla na sociální demokraty.

Což mimo jiné znamená, že poprvé od přelomové konference v Bad Godesbergu, kde se v roce 1959 německá SPD oficiálně rozešla s doktrínou třídního boje, její podporu dorovnala strana, která se naopak třídního boje vzdát odmítá…