Světová hvězda z Petržalky? Na Adéle je zajímavá hudba, ne příběh

Slovenská zpěvačka Adéla rozrazila dveře světového popu a vlepila pomyslnou facku všem, kdo nevěřili, že v tvrdém světě showbyznysu nemůže uspět nikdo ze střední Evropy.

Alespoň tak teď některá média vyprávějí příběh dvaadvacetileté hvězdy s růžovými vlasy, která vystoupila na známém americkém festivalu Coachella, svůj první pražský koncert ve Foru Karlín vyprodala za jediné dopoledne a minulý týden vydala u společnosti Universal Music debutové album v tak velkolepém stylu, až se z toho růžově rozzářila i newyorská Empire State Building.

„Jsem jako špion, mám to nastudované, říkejte mi K-G-Bitch,“ deklaruje Adéla v tanečním rytmu prvního tracku desky nazvané Prima. Vypráví, jak se po nocích učila anglicky v dětském pokoji s vylepenými plakáty Madonny a kapely Destiny’s Child, aby dosáhla svých snů a nikdo jí nemohl nic diktovat.

Album Prima je jako prostředníček namířený na kohokoli, kdo se mladé holce snaží říkat, co má dělat. Ať už jde o nadřízené, kluky v klubu nebo obecně sdílené představy, že holky mají být hodné a slávy se dočkají jen ty, které se narodily v Los Angeles.

„Všechny ty holky v neznámých městech / Jste tak unikátní a máte tak hezkou tvář,“ zpívá Adéla v trapovými beaty napěchovaném tracku Ain’t in LA, ve kterém se z bratislavského sídliště stává nejfotogeničtější místo na planetě. Na kontejnerovém překladišti driftuje auto a zpěvačka tančí v doprovodu skupiny ve folklorních krojích před obchodem, který má ve výloze vybledlý plakát s ikonickým nápisem Hollywood.

Ain’t in LA se záhy po vydání vyšvihla mezi nejposlouchanější skladby hitparády Billboard, na Spotify už má téměř 100 milionů přehrání a Adélin příběh teď slyšel skoro každý.

Jako dítě se zamilovala do Hannah Montana, postavy hrané Miley Cyrus. Noční šprtání anglických slovíček vyměnila za studium baletu na prestižních světových školách a zazářila, byť na chvíli, také v americké reality show Pop Star Academy, v níž se zrodila superskupina Katseye. Adéla pokračovala na vlastní pěst – a teď je tu rozzářený newyorský mrakodrap a chvála ze všech stran.

Fascinující úspěch ambiciózní holky z Petržalky spoustu lidí dojal, ale už si našel i své kritiky. „Baddest Bitches ví, že každý máme jinou startovní pozici,“ namítl v narážce na virální slogan Adélina hitu publicista a influencer Jan Houška. Podle něj je příběh o outsiderce, která se dopracovala k úspěchu, oblíbenou hollywoodskou pastí na fanoušky. Cesta ke slávě nepochybně stála spoustu peněz, dodává.

Jenže zkoumat pravděpodobnost takového vyprávění znamená, že jsme naletěli podobně jako ti, kdo historku o pracovité baletce ze sídliště nekriticky přebrali a našli v ní dojemné poslání pro všechny obyčejné holky na planetě. Obě skupiny totiž hledají autenticitu na místě, kde nikdy neměla být – v oddělení marketingu.

Jaká je Adéla, když si člověk prostě pustí desku Prima? Velmi zábavná ve skladbě KGB, zaměnitelná v následujícím tracku nazvaném Nicole Kidman. A tak se to opakuje celé album. Adélino charisma střídavě září, nebo se ztrácí v generické hudební produkci, u které najednou nezáleží na Petržalce, růžových vlasech ani na tom, že nová hvězda popu chce být ze všeho nejvíc sama sebou. „Radši budu nikdo než být jako všichni ostatní,“ zpívá Adéla v Ain’t in LA a zní to jako něco, co by všichni ti zlí hudební vydavatelé nadšeně odsouhlasili.

Prima je fajn, chtělo by se říct trochu banálně. Někdy mimořádně zábavná, jindy trochu neoriginální. Každopádně není pochyb, že za ní stojí velký talent, který se na mapě současného popu jen tak neztratí. A jestli Adéla přináší nějakou lekci, pak tu, že pop nemá smysl brát pořád tak vážně.

V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.