Posměšně jí přezdívali Barbie od pobřeží, teď může porazit lídra rostoucí AfD

„Žádám o hlasy všech, kteří chtějí zabránit tomu, aby AfD převzala moc,“ napsala na svých sítích Manuela Schwesigová den poté, co krajní pravice v Sasku-Anhaltsku získala téměř 44 procent hlasů.

Dlouholetá premiérka Meklenburska-Předního Pomořanska tím v závěru kampaně začala otevřeně mobilizovat proti AfD. Do zemských voleb v jejím severoněmeckém regionu tehdy zbývaly necelé dva týdny.

Pomoci má i jednoduché heslo: „Ta proti modrým.“ Modrá je stranickou barvou AfD a Schwesigová se tak staví do role političky, která může jejímu převzetí moci zabránit.

Schwesigová přitom souboj s AfD rámuje i jako otázku práv žen. „Přece nemůžeme naši krásnou zemi přenechat mužům z AfD,“ vzkázala voličkám v jednom z předvolebních videí. AfD označila za „hrozivou a sexistickou“ a varovala, že by mohla rušit práva, která si ženy po desetiletí vydobývaly.

„Chci, aby naše děti, a především dívky, mohly v naší zemi vyrůstat svobodně a bezpečně,“ dodala.

Heslo „Žena proti modrým“ prověří voliči přímo v jejím volebním obvodu. Schwesigová totiž v zemském hlavním městě Schwerinu stojí proti lídrovi AfD Leifu-Eriku Holmovi. Souboj o vládu nad Meklenburskem-Předním Pomořanskem tak dostal i velmi konkrétní adresu.

Schwesigová se přitom do závěru kampaně pouští z pozice, kterou jí může zbytek SPD závidět. Zatímco na spolkové úrovni se sociální demokraté pohybují kolem dvanácti procent, v Meklenbursku-Předním Pomořansku mají podle posledních průzkumů zhruba 33 až 34 procent.

Ještě před rokem přitom byli na devatenácti procentech.

AfD zůstává těsně před nimi. Podle posledního Politbarometru ZDF má 37 procent a SPD 34.

Za vysokou podporou AfD přitom podle politologa Wolfganga Muna z Rostocké univerzity nestojí jen jeden důvod. Mísí se v ní nacionalistické a protiimigrační postoje, pocit části obyvatel, zejména na venkově, že zůstávají pozadu nebo se jim nedostává respektu, a stále silnější nedůvěra vůči stranám, spolkové vládě i samotné demokracii.

Odpovědí SPD je především personalizace kampaně.

„Tyhle volby budou víceméně referendem o Schwesigové nebo AfD,“ napsal Seznam Zprávám Muno. Klíčová podle něj bude otázka, kdo má zemi řídit. „Schwesigová je jako úřadující premiérka nejpopulárnější političkou v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Právě proto je ten souboj tak těsný,“ dodává.

Manuelu Schwesigovou totiž v Meklenbursku-Předním Pomořansku zná prakticky každý. Podle průzkumu agentury Insa 98 procent voličů.

Schwesigová si tuhle pozici budovala dlouho. Do zemské vlády vstoupila už v roce 2008 jako ministryně sociálních věcí. O pět let později ji tehdejší šéf SPD Sigmar Gabriel vytáhl do Berlína a v kabinetu Angely Merkelové z ní udělal spolkovou ministryni pro rodinu.

V roce 2017 se vrátila do Schwerinu, převzala vládu a premiérkou je dodnes.

Politolog Muno její vládní bilanci hodnotí v kontextu ekonomicky slabší země jako poměrně solidní. Schwesigová podle něj těží hlavně ze sociálních témat, například z důrazu na vyšší mzdy nebo bezplatnou péči o děti.

Na začátku kariéry ji přitom část médií kvůli věku a vzhledu shazovala přezdívkou „Küsten-Barbie“, tedy zhruba „Barbie od pobřeží“. Dnes působí jako její opak: zkušená politička, která přežila několik krizí a umí svůj příběh prodávat jako synonymum stability.

Funkce se premiérka nevzdala ani v roce 2019, když onemocněla rakovinou prsu. Po několika měsících se naplno vrátila k práci.

S její politikou je ale spojena ještě jedna „stálice“: Rusko. Schwesigová patřila před invazí na Ukrajinu k výrazným zastánkyním Nord Streamu 2.

Plynovod, který měl přivádět další ruský plyn přímo do Německa, hájila jako hospodářský projekt důležitý pro region i německou energetiku. Dodnes tvrdí, že tehdy nevybočovala z hlavního proudu německé politiky.

„Pohybovala jsem se na úrovni toho, jaká byla politika spolkové vlády a celé Spolkové republiky,“ řekla letos v září. Německo podle ní tehdy sázelo na „kritický dialog a hospodářskou spolupráci“ s Ruskem a Nord Stream podporovala i spolková vláda.

Jeden omyl dnes ale premiérka připouští.

Po ruské anexi Krymu a začátku války na Donbasu v roce 2014 podle svých slov dál věřila, že Moskva má zájem na mírovém soužití v prostoru Baltského moře. „Z dnešního pohledu musím říct, že to byl omyl,“ uvedla.

Roli Meklenburska-Předního Pomořanska v pokoutním dokončování Nord Streamu 2 čtyři roky rozplétal vyšetřovací výbor zemského sněmu. Ale ani po téměř stovce zasedání nepanuje na výsledku shoda.

Vládnoucí SPD a Levice prosadily závěr, že se podezření z ruského ovlivňování, oklamání parlamentu nebo nezákonného postupu nepotvrdila. Opoziční CDU a Zelení ale zemské vládě vytýkají přílišnou blízkost k Moskvě, nedostatečnou transparentnost a komplikování vyšetřování.

Schwesigová dnes říká, že ruský útok na Ukrajinu znamenal „zlom i pro ni“. Nové spuštění Nord Streamu odmítá. Na otázku, zda by za vlády Vladimira Putina nechala opraveným potrubím znovu proudit ruský plyn, odpověděla jednoduše: „Ne.“

Svou tehdejší podporu projektu ale za chybu nepovažuje. Za omyl označuje především víru, že hospodářské vztahy pomohou udržet s Ruskem mír.

Současná kampaň tak přináší jeden paradox. Schwesigová, která ještě před několika lety patřila k nejvýraznějším německým zastánkyním Nord Streamu 2, dnes stojí proti straně, která chce část někdejších vztahů s Moskvou obnovit.

AfD požaduje zprovoznění Nord Streamu a návrat k levnější energii z Ruska. Na spolkové úrovni chce také ukončit vojenskou podporu Ukrajině. Schwesigová naopak obnovení dodávek ruského plynu za vlády Vladimira Putina odmítá.

AfD ale jde do voleb hlavně s příslibem změny. SPD vládne Meklenbursku-Přednímu Pomořansku nepřetržitě od roku 1998 a Schwesigová stojí v čele země devět let.

Právě na to útočí její soupeř Leif-Erik Holm. Při televizním duelu připomínal problémy ve školství, vysoké ceny energií i náklady na záchranu loděnic. „Děláte prostě špatné věci,“ řekl premiérce.

Rozdíl je patrný i u migrace. Schwesigová podporuje deportace lidí bez práva na pobyt a cizinců, kteří páchají trestnou činnost, zároveň ale hájí právo na azyl a pracovní migraci, kterou země kvůli nedostatku lidí potřebuje.

AfD chce jít výrazně dál: vytvořit vlastní deportační policii, omezit přijímání žadatelů o azyl a část současné ubytovací infrastruktury pro uprchlíky zrušit.

Podle politologa Muna už přitom není přesné popisovat AfD jako protestní stranu. „Stala se krajně pravicovou stranou, která prosazuje antielitářství, odpor k migraci a ultranacionalismus,“ napsal redakci. Zároveň si zejména na východě Německa vybudovala silné regionální struktury a dál nabírá nové členy.

Holm se přesto snaží zdejší AfD prezentovat jako umírněnější než její organizace v jiných východoněmeckých zemích. „Jsme úplně normální občansky konzervativní strana,“ tvrdí. Připomíná přitom, že meklenburskou AfD zemská kontrarozvědka jako jedinou na východě Německa neoznačila za prokazatelně pravicově extremistickou.

Za jeho civilnějším vystupováním ale stojí zemská organizace s výrazně radikálnějšími členy. Na kandidátce je například Tommy Thormann, který mluvil o tom, že by AfD po převzetí moci své levicové odpůrce „zakázala až do základů“. Generální sekretář strany Dario Seifert zase v mládí působil v mládežnické organizaci neonacistické NPD.

Od radikálnější části AfD se navíc Holm nedistancuje. Durynský lídr Björn Höcke podle něj má v AfD své místo. A když dostal otázku na Höckeho tvrzení, že Německo směřuje k „diktatuře nového typu“, odpověděl, že diktaturou zatím není, „ale ta cesta k tomu může vést“.

AfD má přesto jednu slabinu: Holm je méně populární než jeho vlastní strana.

Kladně ho hodnotí 24 procent voličů a záporně 40 procent. U Schwesigové je poměr opačný, 46 ku 25. A zatímco AfD má v průzkumu ZDF 37 procent, Holma by za premiéra chtělo jen 28 procent lidí. Pokračování Schwesigové si přeje 61 procent.

Právě na tom SPD postavila závěr kampaně. Ne na přesvědčování voličů o kvalitách sociální demokracie, ale na tvrzení, že Schwesigová je jedinou realistickou alternativou k AfD. Jenže tahle strategie má vedlejší efekt.

CDU se v průzkumech propadla k sedmi procentům a otevřeně se obává, že by mohla poprvé v historii vypadnout ze zemského sněmu. Její lídr Daniel Peters mluví o „vážné situaci“ a Schwesigovou obviňuje, že svým soubojem s AfD vysává hlasy ostatním stranám politického středu.

Podobně protestují Zelení, kteří se pohybují kolem pětiprocentní hranice. „Vítězství Manuely Schwesigové je bezcenné, pokud se Zelení nedostanou do zemského sněmu,“ varovala spolupředsedkyně strany Franziska Brantnerová. Na jejich výsledku přitom může záviset příští vláda.

Současná koalice SPD a Levice už podle průzkumů většinu nemá. Pokud se do sněmu dostanou Zelení, mohla by vzniknout trojkoalice SPD, Levice a Zelených. Pokud vypadnou, může být pro většinu bez AfD potřeba CDU.

A pokud by pětiprocentní hranici nepřekročili ani Zelení, ani křesťanští demokraté, volební souboj „červené proti modré“ by mohl přinést přesně ten problém, před kterým jeho kritici varují: silnou Schwesigovou, silnou AfD a jen málo možností, jak bez krajní pravice sestavit většinu.