Článek
Kapitál míří do Varšavy a nejhodnotnější české startupy přesouvají sídla do zahraničí. Přesto právě teď vzniká v Česku zdravější generace firem než kdykoli předtím.
Loni se v Česku uzavřelo zhruba sto investic do startupů. Před čtyřmi lety to bylo dvakrát tolik. Tři největší investice, kterými se česká scéna za loňský rok pochlubila, zamířily do firem, které u nás vůbec nesídlí, a dohromady daly přes polovinu celkového objemu. A čtyřicet tři procent českých startupů s valuací nad padesát milionů dolarů si sídlo přesouvá do zahraničí. Varšava mezitím sbírá regionální centrály nadnárodních korporací a Polsko se loni stalo dvacátou největší ekonomikou světa. Vypadá to jednoznačně. Přesto možná trochu paradoxně tvrdím, že je nyní skvělá doba na budování globální firmy z Česka.
Čísla totiž vyprávějí o dvou různých generacích firem. Odcházejí ty odrostlé, vybudované v éře levných peněz. Loňským třem rekordmanům je kolem deseti let a o svém zahraničním sídle rozhodli dávno. Vedle toho tu ale dozrává nová generace startupů. Přes osmdesát procent investic dnes míří do nejranějších fází a investoři si mnohem důkladněji prověřují, jak firma hospodaří a co reálně umí. Firmy, co odcházejí, tedy nejsou ze stejné skupiny jako ty, které se tu rodí.
Nový byznys se rodí do éry, kde peníze neleží na ulici
Na jednoho obyvatele u nás připadá pětadvacet dolarů rizikového kapitálu ročně. V Německu bezmála stovka, ve Švédsku dvě stě padesát. Kdo buduje firmu odsud, ví, že si růst prostě nekoupí. Ale jak to tak bývá, právě tenhle nedostatek dal českým startupům dovednosti, které dnes rozhodují. Naučil je disciplíně. Hlídat ekonomiku každého zákazníka. Nevěřit, že další problém vyřeší další peníze. A brzy vyrazit bojovat o místo na slunci za hranice, protože domácí trh nikoho neuživí. Zakladatel z Česka řeší expanzi už s předstihem, ne až v Series B. A přesně tohle dnes investoři chtějí.
Řídit globální firmu z Česka proto není překážkou. Naopak. Za poslední dekádu vyrostla nejen v Praze, ale i v Brně nebo Ostravě generace manažerů a specialistů, kteří už zahraniční expanzi zažili na vlastní kůži. A když jsou klíčoví lidé pohromadě, firma snáz drží společný produkt, kulturu i tempo rozhodování.
Česko má navíc dobré renomé jako místo pro život pro lidi z globální startupové scény. Přestože mnohé studie mluví o opaku, můj osobní pocit je, že počet osobností ze západní Evropy, které se do Česka stěhují, neklesá. A geopolitické otřesy zároveň přinesly nové talenty z Evropy východní. Překvapivě otevřené a přátelské kulturní prostředí umí pracovat v podstatě s kýmkoli a dobře ho zaintegrovat do společné práce.
Je to krásná definice toho, co Česko vždycky bylo – most mezi odlišnými globálními trhy. I díky tomu je z něj dobrý byznysový polygon. Rozmanité zkušenosti s různými velikostmi na lokální i globální škále se tu prakticky sbírají na každém rohu.
Tyto zkušenosti se dnes násobí tím, jak se mění dění za hranicemi Česka. Hezky to ilustruje aktuální rozdíly mezi tápajícím Německem a dravým Polskem. Obojí v nás formuje nový druh ambicí a sebevědomí. Stále častěji se tak mluví o růstu českých startupů skrze akvizice konkurentů v západní Evropě, podpořených lokálním kapitálem.
Akvizice dává smysl tehdy, když přinese něco, co nelze rychle vybudovat: přístup ke kvalitním a funkčním zákazníkům, distribuční síť, lokální licenci, unikátní technologii nebo mimořádný tým. Kupovat pouze obrat a počet zaměstnanců je podstatně méně přesvědčivé. Akvizice zahraničního hráče tedy může dávat smysl, ale není možné na ni vsadit jako na jediný bod expanze.
Ostatně mluví ze mě osobní zkušenost. Sami jsme tuto cestu zkoušeli a narazili na dvě nejčastější překážky: neobhajitelnou cenu a kulturní slučitelnost. Principy českého budování byznysu, které považuji za úspěšné, na západě často aplikovat nelze. Pro většinu rostoucích startupů je podle mě stále výhodnější postavit vlastní lokální tým a s ním vybudovat reálnou hodnotu v zahraničí než koupit firmu a následující roky ji složitě integrovat. Zvláště ve chvíli, kdy AI pomáhá překonávat nejen technické, ale i jazykové bariéry.
Investoři hledají zdravé firmy
Má to i další důvod. Jak v Česku zmizely rychlé peníze od zahraničních investorů, zásadně se změnil i horizont, s nímž zakladatelé firmy budují. Rychlý prodej strategickému investorovi býval pro mnoho českých startupů přirozeným cílem. Dnes častěji vznikají firmy, které chtějí zůstat samostatné a vyrůst v globální hráče. Exit nezmizel, ale měl by být důsledkem úspěchu, nikoli rozhodnutím, které určuje strategii od prvního dne.
A tím se mění i přístup investorů – dvojnásobný meziroční růst plus zdravá jednotková ekonomika rovná se tolerovaná ztráta. Plus vize, která startup po každém investičním kole posouvá k dalšímu jasnému milníku. Trpělivost pak zpravidla končí ve chvíli, kdy růst zpomalí, náklady zůstávají vysoké a vedení neumí ukázat věrohodnou cestu k ziskovosti.
A tím se vracím na začátek. České firmy se to musely naučit. Český trh za poslední tři roky neskutečně vyzrál a AI vlna přichází, díky bohu, až poté, co nezdravé projekty smetl nedostatek levných peněz. Vznikají tu tak projekty, které se na ní nevezou a nepřispívají k tvorbě bubliny, ale reálně pomocí AI budují hodnotu. Jejich růst tak bude zdravější a místo akvizice zahraniční konkurence tuto konkurenci prostě porazí ve férovém tržním boji.
