Článek
Porodnost v České republice dosáhla v roce 2025 historického minima od začátku měření. S úrovní zhruba 78 tisíc narozených dětí a s plodností 1,28 dítěte na jednu ženu jsme se zařadili blízko průměru EU s 1,34 dítěte na jednu ženu z roku 2024.
V rozvinutém světě existují velké rozdíly v porodnosti od Izraele s 2,5-3 dětmi na ženu po Jižní Koreu s pouhými 0,7 dítěte na ženu. Také ještě nedávno nejlidnatější země světa, Čína, s populační explozí ve 20. století, si politikou jednoho dítěte přivodila propad porodnosti pod jedno dítě na ženu. Demografické projekce jsou vždy nevyzpytatelné, nicméně Číně nevěstí nic dobrého. Podle posledních dat vyvrcholil počet obyvatel Číny v roce 2021 ve výši 1,42 mld. obyvatel a od té doby klesá s tím, že v roce 2050 mohl klesnout k 1,2 mld. a do roku 2100 až pod 700 mil.
Méně pracovníků, větší tlak na automatizaci
Číně a všem zemím s nízkou porodností tak poroste podíl starších osob a bude klesat procento práceschopné populace: do roku 2035 může Čína přijít až o 37 milionů práceschopných lidí. Ekonomika Číny je podobně jako ta česká zaměřená na export a na celkovém HDP se významně podílí průmysl, který je náročný na pracovníky (okolo 33 % zaměstnanců pracuje ve výrobě). Není divu, že místní ekonomika již nějakou dobu sází na automatizaci, což nebude jen přímý důsledek demografie, ale také tlaku obstát na globálním trhu.
Čína zavedla novou dlouhodobou politiku na podporu robotizace již po roce 2015 a od té doby se ze 70 robotů na 10 tisíc zaměstnanců dostala již na 500 robotů v roce 2023. Pro ilustraci v Německu byl tento údaj „jen“ 400 robotů na 10 tisíc zaměstnanců, naproti tomu v nejrobotizovanější Jižní Koreji jsme dokonce na 1000 robotů. V Čechách je dostupný údaj robotizace výroby jen necelých 200 robotů na 10 tisíc zaměstnanců.
Od průmyslových robotů k humanoidům
Průmysloví roboti mají nevýhodu: jsou vázáni na nějakou linku, výrobní areál a mají poměrně přesně definované jednoduché úkoly. Nyní se ale očekává další vlna nových typů humanoidních robotů.
Oproti tomu humanoidi mají mít „lidské“ vlastnosti především tím, že nebudou vázáni na konkrétní továrnu, ale budou zvládat úkoly v lidském prostředí. Jejich schopnosti se mají postupně rozšířit z výroby do služeb. Stačí si vzpomenout na výrok Elona Muska, který očekává, že Teslou vyvíjený humanoid Optimus zvládne během tří až pěti let práci chirurga lépe než většina doktorů na světě.
Plány nejbohatšího muže planety sice mohou zůstat z velké části jen ve vizích (Tesla má mimo jiné vyrábět do roku 2035 alespoň milion humanoidů, aby si mohl Elon Musk sáhnout na bonus ve výši bilionu USD), nicméně čínským státem podporované investice do robotů již mají výsledky. Na trhu humanoidních robotů totiž dnes dominují právě čínské firmy, které dodaly až 85 % všech v současnosti vyráběných humanoidů. Bavíme se zatím o malých množstvích, kdy odhady světových instalací humanoidů dosáhly v roce 2025 jen 15 tisíc kusů a v roce 2026 se čeká dodání zhruba 60 tisíc kusů.
Na prvním místě tržního podílu je v roce 2026 čínská firma AgiBot se 43% podílem, následována další čínskou firmou Unitree s 31 %. Pro zajímavost společnost Unitree nedávno debutovala na čínské burze, kdy se cena akcií v první den obchodování téměř zpětinásobila. Podle optimistických odhadů analytiků Barclays může být v roce 2035 instalováno kolem 13 milionů humanoidů ročně, z čehož připadne 11 mil. na Čínu a 2 mil. na zbytek světa. Čína by si dle analytiků Barclays měla udržet svou dominanci i díky velkému množství patentů na poli humanoidů, jejichž podíl přesahuje 70 % nových světových patentů v odvětví.
Z nečínských firem by mohly částečně na trhu humanoidů uspět Tesla, Figure AI, Boston Dynamics, Agility nebo Hexagon. Pro zajímavost roboty od firmy Unitree nabízí již i české internetové obchody s cenovkami od stovek tisíc Kč do jednotek milionů Kč.
Bez umělé inteligence to nepůjde
Schopnosti humanoidů se neobejdou bez dalšího vývoje umělé inteligence. Je evidentní, že kromě mechanických schopností bude zásadním faktorem jejich řízení vlastního „myšlení“ (tedy jaký model AI je bude ovládat). Aplikovaný software bude stejně zásadní jako kvalitní hardware a je těžké si představit, že by západní svět nechal na svých trzích běhat „armádu“ čínských humanoidů řízených čínským softwarem. Minimálně pro tyto trhy „pojedou“ humanoidi na řešení od velkých technologických firem, kterými jsou primárně ty americké (ChatGPT, Google, Anthropic, Tesla nebo někdo jiný?). Humanoidi by, jak bylo řečeno, měli být schopni jednou nahradit „jakoukoliv“ lidskou práci, čímž se může vyřešit hrozící nedostatek pracovních sil v továrnách, v péči o seniory nebo ve fyzicky náročných profesích.
Trochu filozofická otázka je, jestli bude taková společnost funkční a udržitelná. Oprostíme-li se od scénáře typu filmového Terminátora, stárnoucí společnost s malým počtem nově zakládaných rodin a poklesem obyvatel by měla směřovat k nižší agregátní poptávce, a tedy i nižšímu HDP (menší poptávka v podstatě po většině produktů a služeb včetně potravin, aut, elektroniky, nábytku, atd).
Logickým důsledkem snižujícího se počtu obyvatel v kombinaci s nahrazováním lidské práce humanoidy by mělo být výrazně deflační prostředí s prudce rostoucí produktivitou práce (snižující se ceny produktů a služeb, snižování mezd a nižší daňový výnos pro stát, ale větší návratnost pro majitele kapitálu, respektive robotizovaného prostředí). Nejspíše i reálná aktiva typu nemovitostí by měla při klesající populaci ztrácet relativní hodnotu.
Zároveň se vedou diskuze, zda problém stárnoucí populace s nízkým počtem osob v produktivním věku naopak kvůli nedostatku lidského kapitálu nepovede k výraznému růstu mezd kvůli zmenšující se nabídce lidské práce (tedy efekt proinflační). Tato rovnice by měla platit v případě, že by technologický vývoj humanoidů neumožnil efektivní nahrazení lidské pracovní síly humanoidy, což může platit v kratším časovém rámci.
A co Česko?
Kde může být pozice Česka v nastíněném scénáři? Svět v rukou umělé inteligence (dominance amerických softwarových gigantů) a humanoidů (pravděpodobně čínská/asijská výrobní doména) činí výhled nejen pro nás značně pochmurný (v Evropě chybí know-how, má minimum velkých tech firem, ani neoplývá komoditami potřebnými k produkci robotů). S USA má Evropa dlouhodobý deficit ve službách (= platby za software, apod.) a s Čínou i ve zboží.
Oba trendy se nejspíše budou ještě prohlubovat a Evropa se může stát bohatou kolonií technologicky závislou na dvou globálních rivalech. Žádné kouzelné ani jednoduché řešení se momentálně nenabízí, nicméně ČR se minimálně může snažit posílit své konkurenční výhody v rámci Evropy. Silné stránky ČR lze spatřit ve stále nízkém zadlužení a velkých úsporách domácností (existence kapitálu), velkém podílu technicky vzdělané společnosti, nadprůměrné industrializaci, bezpečnosti (dobrém místě k životu), příznivém klimatu anebo logisticky centrální pozici.
Velkým úspěchem by bylo umět zavádět nové technologie rychleji než okolní státy (jednodušší regulatorní rámec, podpora automatizace soukromého sektoru), propojit základní výzkum s výrobou, posílit robotizaci (rychlejší odpisy nebo například vyšší uznatelné náklady odpisů pro top technologie), zrychlit dokončení infrastruktury (logistika) a také posílit vysoké školství například o zahraniční experty (čeští žáci dosahují nadprůměrných výsledků až do konce střední školy, ale paradoxně vysokoškoláci již proti zbytku světa padají k podprůměrům).
Pokud nechce ČR sázet jen na imigraci, vyšší výdaje na podporu rodin by měly být pevně zakotveny ve vládních prioritách. Jakkoliv je nelehké dosáhnout zvýšení porodnosti, nemělo by se na snahu o její zvýšení rezignovat, pokud si má ČR udržet relativní komparativní výhodu stabilní a vzdělané společnosti. Odpověď na položenou otázku z nadpisu prozatím vychází, že pro úspěšný hospodářský model bude potřeba jak dětí, tak robotů.
