Článek
Jako „velmi napjatou“ a „velmi vážnou“ popsala náladu v předsednictvu strany generální tajemnice německé vládnoucí strany CDU Franziska Hoppermannová.
Důvod byl zřejmý. V Meklenbursku-Předním Pomořansku křesťanští demokraté skončili těsně pod 5 procenty a do zemského sněmu se nedostali. Horší výsledek CDU v zemských volbách ve své historii nezažila. Zvítězila Alternativa pro Německo (AfD), druzí byli sociální demokraté z SPD.
Ani Berlín nepřinesl úlevu. CDU tam s přibližně pětinou hlasů skončila druhá za Levicí a neobhájila vítězství z minulých voleb. Případná výhra mohla kancléři Friedrichu Merzovi posloužit jako protiváha k očekávanému debaklu na severovýchodě. Nakonec ale s relativním náskokem zvítězila postkomunistická Levice.
Zděšeni, otřeseni, semleti
„Byly to dvoje úplně rozdílné volby,“ říkala Hoppermannová v ZDF. V obou ale podle ní CDU z různých důvodů dopadla špatně.
Rozsah porážky zasáhl i někdejší špičky strany. Bývalý ministr hospodářství a dlouholetý spolupracovník Angely Merkelové Peter Altmaier, který je členem CDU padesát let, napsal, že je po nedělním výsledku „zděšený a otřesený jako nikdy předtím“.
Jak dopadly nedělní zemské volby:
Dramatický byl v hodnocení i stranický předseda a kancléř Friedrich Merz. „Je to katastrofa,“ řekl o výsledku v Meklenbursku-Předním Pomořansku už krátce po prvních odhadech výsledků. CDU podle něj „bojovala, ale byla semleta“ vyhroceným soubojem mezi SPD a AfD.
Tón, který připomínal oznámení rezignace, ale Merz rychle změnil a vrátil se ke slibovaným reformám. „Reformy musí přijít,“ prohlásil kancléř. To, co Německo čeká, podle něj vyžaduje „pevnost, vytrvalost a trpělivost“. Toho má být Merz dál zárukou „jako předseda CDU a především jako spolkový kancléř“.
Šlo o jasný vzkaz dovnitř strany. Porážku Merz uznal, odcházet ale nehodlá.
Ještě několik hodin předtím přitom CDU počítala s tím, že se kancléř k výsledkům vyjádří až v pondělí. Podle zdrojů deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) se Merz rozhodl vystoupit hned, aby debatu o své budoucnosti nenechal rozběhnout bez sebe.
Podle týdeníku Zeit připravoval Merz text vystoupení už od soboty a nevědělo o něm ani širší vedení CDU.
Tři rány za dva týdny
Tlak na kancléře ale nezačal o víkendu. Před dvěma týdny utrpěla CDU historickou porážku v Sasku-Anhaltsku. AfD tam v zemských volbách získala 43,8 procenta hlasů, křesťanští demokraté jen 17,2 procenta.
Následoval už zmíněný výprask v Meklenbursku-Předním Pomořansku a ztráta prvenství v metropoli.
Meklenburský lídr CDU Daniel Peters přitom odmítl svalit odpovědnost jen na spolkovou vládu. „Odpovědnost bychom neměli vždycky odsouvat někam daleko. V CDU ji neseme všichni společně,“ řekl. Za hlavní příčinu propadu označil vysoce polarizovanou kampaň, která se podle něj smrskla na otázku, jak se postavit k AfD.
Merz používá podobné vysvětlení. CDU podle něj v Meklenbursku doplatila na přímý souboj zemské premiérky Manuely Schwesigové z SPD s krajní pravicí.
Tamní výsledek ale jen těžko oddělí od širšího problému strany. Povolební průzkum agentury Infratest dimap ukazuje, že CDU poškodila i nespokojenost se spolkovou politikou.
Devět z deseti dotázaných uvedlo, že CDU před spolkovými volbami hodně slibovala a málo z toho splnila. Podíl lidí, podle nichž CDU nemá cit pro starosti obyčejných lidí, vzrostl proti roku 2021 z 63 na 86 procent.
Výrazně se v číslech objevuje i samotný kancléř. Z lidí, kteří od CDU tentokrát odešli k jiné straně, jich 76 procent uvedlo, že do Merze vkládali velké naděje, ale zklamal je. A 61 procent z nich si podle průzkumu dokáže představit, že by CDU volili, kdyby Merz nebyl kancléřem.
Ani mezi těmi, kteří CDU dál volí, není Merz bez výhrad. Více než polovina z nich říká, že do něj vkládala velké naděje a je zklamaná. Zároveň ale 57 procent považuje veřejnou kritiku kancléře za přehnanou.
Co hraje pro Merze
Přesto v neděli večer nebyly vidět stopy po otevřené vzpouře uvnitř CDU.
Všech osm zemských premiérů strany se ještě před volbami postavilo proti personálním debatám a vyjádřilo ochotu pokračovat ve spolupráci s Merzem.
Podle dvou zdrojů FAZ navíc na nedělním jednání předsednictva CDU nezazněl požadavek na Merzův odchod. Diskuse byla podle deníku velmi nervózní a zásadní, část vedení ale kancléři vyjádřila podporu.
Šéfovi vlády navíc pomáhá ještě jedna věc: jeho případní nástupci nejsou sjednocení.
V německých médiích se jako o možných Merzových náhradnících mluví o několika jménech: o premiérovi nejlidnatější země Severního Porýní-Vestfálska Hendriku Wüstovi, bavorském premiérovi Markusi Söderovi nebo šéfovi hesenské vlády Borisi Rheinovi. Nikdo z nich se ale zatím otevřeně nepostavil do role člověka, který chce Merze nahradit.
Časopis Spiegel ve své nedělní povolební analýze napsal, že právě nejednotnost potenciálních nástupců kancléři kupuje čas. Ne však neomezeně.
Všechno na reformy
Merz v neděli znovu spojil další politickou budoucnost s reformami. Německo podle něj trápí příliš komplikovaný stát, hospodářství procházející hlubokou změnou a klesající důvěra v instituce.
Odpovědí mají být změny, které podle něj vláda nesmí dál odkládat. Ve svém vystoupení výslovně zopakoval, že v reformním kurzu chce pokračovat. Problém je, že o tom kancléř mluvil už loni - a od té doby už mnohokrát.
Potíže tahouna německého průmyslu:
První reakce z CDU z nedělního večera mu nahrávaly. Šéf vlivné skupiny hospodářsky orientovaných poslanců Unie Christian von Stetten označil Merzův požadavek za „jasný úkol pro ministry“.
Jiný výklad stejného volebního večera ale nabízí koaliční SPD. Její generální tajemník Tim Klüssendorf řekl, že se spolková vláda musí sama sebe ptát, co změnit. Reformy podle něj nelze prosazovat „hlavou proti zdi“ a pokračovat jako dosud. Stejné výsledky tak obě vládní strany čtou odlišně.
V pondělí bude jednat širší vedení CDU, v úterý pak poslanecký klub CDU/CSU. Teprve pak bude jasnější, jak si Merz ve straně po volbách stojí, a zda výsledky ustojí. Sám kancléř ale - minimálně v neděli večer - ručník do ringu nehodil.
