Robert Fico mluví o článku 5. Zbláznil se?

Slovenský premiér Robert Fico před několika dny prohlásil, že si nepřeje, aby Slovensko „bylo součástí nějakého vojenského konfliktu kvůli nějakému článku 5“.

To vyvolalo oprávněné obavy a kritiku, mimo jiné od českého prezidenta Petra Pavla a zejména v době, kdy rostou obavy z ruského útoku na členský stát NATO nebo v něm. O co tedy Robertu Ficovi jde?

Prvním bodem, k němuž je třeba se vrátit, jsou parlamentní volby na podzim roku 2023. „Ani náboj pro Ukrajinu!“ křičel tehdy šéf strany Směr Robert Fico. Toto heslo mu sice volby nevyhrálo – mnohem důležitější byla únava ze tří vlád v letech 2020 až 2023 –, ale bylo v souladu s tím, co Fico říká dodnes. Tedy: Chceme mír!

Je to samozřejmě prázdné heslo. Fico pro mír nic neudělal a ani nemá co udělat, jen o něm mluví. Vždyť i minulý týden zrušil návštěvu Ukrajiny kvůli údajné nemoci. A navzdory této údajné nemoci už druhý den oslovoval voliče prostřednictvím videa.

Ještě důležitější však je, že – jak se ukázalo – za heslem „Už ani náboj“ následovala hvězdička. Dodatek, který Robert Fico zamlčel. Ve skutečnosti totiž neznělo „Už ani náboj Ukrajině!“, ale „Už ani náboj Ukrajině zadarmo!“

Slovensko dnes patří mezi největší komerční vývozce zbraní na Ukrajinu a z toho do značné míry profituje ministr obrany Robert Kaliňák, blízký spolupracovník vám dobře známého českého zbrojaře Michala Strnada. Právě proto o Robertu Kaliňákovi hovoříme jako o podnikateli ve zbrojním průmyslu, který ve volném čase zastává i funkci ministra obrany.

Válka na Ukrajině tedy pro lidi z Ficova okolí představuje fantastickou podnikatelskou příležitost a její pokračování je v jejich zájmu. Řeči o míru jsou jen řeči.

Druhým bodem, k němuž je třeba se vrátit, jsou prezidentské volby na jaře 2024. Proti koaličnímu kandidátovi Peteru Pellegrinimu opozice postavila kariérního diplomata a bývalého ministra zahraničních věcí Ivana Korčoka.

Peter Pellegrini se jako koaliční kandidát mohl spolehnout na podporu celého státního aparátu a spřízněných, obvykle dezinformačních médií. K velkému překvapení se však do hry zapojili i influenceři, jako je například Rytmus.

Ti se dosud k politice nikdy nevyjadřovali, ale nyní pocítili náhlou touhu prohlásit, že nechtějí válku, a proto budou volit Petera Pellegriniho, prezidenta míru. Někteří z nich následně získali státní zakázky a skutečnost, že za jejich výroky stála dost pravděpodobně finanční motivace, je považována za prokázanou.

Právě poselství o míru však bylo v prezidentských volbách klíčové. Nebo naopak – klíčové bylo to, že Pellegriniho protikandidát Ivan Korčok dostal nálepku „prezidenta války“. Pellegrini si dokonce pomohl i otevřenou a primitivní lží, že pokud se Korčok stane prezidentem, pošle slovenské vojáky na Ukrajinu.

Pellegrini sice těsně, ale vyhrál. A vyhrál právě zásluhou mobilizace nových voličů, které válka vyděsila.

Třetím bodem jsou parlamentní volby, které se na Slovensku budou konat za rok.

Situace je následující: Robert Fico sliboval klid a pořádek, ale jeho koalice působí zcela opačným dojmem. Dlouhodobě bojuje o udržení parlamentní většiny, provázejí ji koaliční konflikty a ministři se běžně navzájem obviňují z trestných činů.

Slovensko se navíc nachází v katastrofální ekonomické situaci. Ministr financí Ladislav Kamenický oznámil několik kol konsolidace, ale jelikož je situace vážná a on je, bohužel, nekompetentní, výsledkem je, že se sice všem žije hůř, ale ekonomice to vůbec nepomohlo.

Dobrým příkladem je transakční daň. Když ji koalice v rámci konsolidace zavedla, šlo o extrémně nepopulární krok. Robert Fico proto před několika týdny oznámil její zrušení. Zároveň však řekl, že to stejně nepomůže a vina leží na opozici, protože ta tvrdí, že to nepomůže.

Nyní Fico najednou změnil názor: Daň z transakcí se možná nezruší, protože to stejně k ničemu nepomůže, a vinu za to nese opozice spolu s médii, protože tvrdí, že to k ničemu nepomůže. Takto vypadá Ficova konsolidace.

Robert Fico vládne na Slovensku 16 z posledních 20 let a je již počtvrté premiérem. Slovensko se za tu dobu propadlo ve všech ekonomických ukazatelích a často není v rámci Evropské unie na posledním místě jen proto, že existuje i Bulharsko.

Zahraniční investoři odcházejí téměř každý týden, lidé nemají peníze a šetří, země má obrovský infrastrukturní dluh a zdevastované veřejné finance.

Tento článek píšu ve vlaku, který měl zpoždění, k němuž se přidalo další zpoždění. Vlak je starý, špinavý a pomalý. Slovenské vlaky navíc občas hoří. A někdy vykolejí.

Je to dobrý příklad toho, že Fico při nástupu k moci dostal „tatranského tygra“ a celý jeho potenciál promarnil. Utratil obrovské množství peněz, nic za ně nepostavil, ale zároveň je ani neinvestoval do budoucnosti. Je to velmi citelné. To před volbami není nejlepší pozice.

Robert Fico dnes běžně útočí na západní spojence. V poslední době začal operovat pojmem „mnichovská zrada“ s tím, že Západ nás tehdy zradil a zradí nás i nyní. Podle něj Západ touží po válce s Ruskem. Jeho výroky znějí jako z Kremlu, protože přesně tam vznikly.

Před rokem jsem byl v Litvě, v letovisku Nida, které se nachází několik set metrů od hranice s Kaliningradskou oblastí. Místní obyvatelé nemluvili o tom, zda k ruskému útoku dojde, ale kdy se tak stane.

Ředitel české tajné služby nyní říká, že útok je spíše otázkou měsíců než let. Taková situace by Robertu Ficovi před volbami mimořádně vyhovovala – konečně by mohl říkat, že on to říkal a vždy chtěl mír.

Bez ohledu na to, zda k tomu dojde, platí, že Robert Fico se připravuje na parlamentní volby. Podle zpráv z prostředí strany Směr ukazují interní průzkumy rostoucí strach z války – což je pochopitelné, cítíme to všichni.

Fico na tento strach zareagoval tak, že jej ještě více rozdmýchal a zároveň se staví do role ochránce. Mluví o míru, ale ve skutečnosti mu válka naprosto vyhovuje. V jeho případě platí, že čím hůř, tím lépe.

Slovenská opozice v posledních měsících zdůrazňovala ekonomický úpadek a právě tehdy jí rostla podpora. Fico se nyní snaží o to, aby se místo absolutního úpadku stala hlavním tématem předvolební kampaně válka.

Peter Pellegrini to zkusil a vyhrál. Viktor Orbán to zkusil také a prohrál. Jak dopadne Robert Fico, závisí na tom, do jaké míry se opozice nenechá nachytat a bude trvat na svém poselství o ekonomickém úpadku. Co se týče funkčnosti článku 5 NATO, věřme, že ji nebudeme muset ověřovat.

Robert Fico se v každém případě nezbláznil. Je unavený, vyčerpaný a změnil se osobnostně. Ale politiku stále umí dělat.