Investice Čechů do fondů rostou. Jak vybrat ten správný

Představte si, že chcete začít investovat do fondu. Otevřete nabídku své banky nebo brokera a místo jednoduchého výběru na vás vyskočí desítky možností. Akciový, dluhopisový, smíšený, indexový, aktivně řízený. U ETF navíc zkratky jako Acc, Dist nebo Hedged. A skoro každý může na první pohled vypadat rozumně.

Právě proto výběr správného fondu nezačíná otázkou, který loni vydělal nejvíc. Začíná mnohem jednodušeji – co od svých peněz čekám, na jak dlouho je investuji a co vlastně daný fond drží.

Fond je v zásadě košík investic. Uvnitř mohou být stovky akcií, státní dluhopisy, firemní dluhopisy, nemovitosti nebo kombinace různých aktiv. Název „fond“ tedy sám o sobě o riziku skoro nic neříká.

Akciový fond zaměřený na jednu technologickou oblast může výrazně kolísat. Dluhopisový fond může být relativně opatrný, ale také může nakupovat dluhopisy firem s horší schopností splácet. Smíšený fond zase kombinuje více druhů investic.

První kontrola by proto měla být jednoduchá: Do čeho fond investuje? V jakých zemích? V jakých odvětvích? Kolik má největších pozic a jak velkou část fondu tvoří?

Ani stovky různých investic automaticky neznamenají dokonale rozložené riziko. Pokud například velkou část fondu tvoří několik podobných firem, může být výsledek stále silně závislý na jednom odvětví.

Pro českého investora jsou běžné dvě cesty. Klasické podílové fondy často nabízejí banky a investiční společnosti. Investor do nich vloží peníze a získá podílové listy. U běžného otevřeného podílového fondu se nákup a odkup zpravidla uskutečňuje za hodnotu podílového listu vypočtenou fondem.

ETF je také fond, ale jeho podíly se obchodují na burze podobně jako akcie. Investor jej proto typicky kupuje přes brokera a jeho cena se během obchodního dne mění.

To ale není soutěž, ve které je jedna forma automaticky lepší. ETF může být levné i drahé, široké i úzce zaměřené, pasivní i aktivně řízené. Totéž platí u podílových fondů, kdy některé vybírají investice aktivně, jiné pouze sledují předem daný index.

Důležitější než nálepka ETF nebo podílový fond je proto obsah, způsob správy, riziko a cena.

U aktivně řízeného fondu vybírá investice portfolio manažer nebo celý tým. Snaží se rozhodnout, které firmy, dluhopisy či jiné investice mají nejlepší vyhlídky, případně kterým se naopak vyhnout.

Pasivní fond se většinou nesnaží trh překonat. Sleduje zvolený index a podle jeho pravidel drží odpovídající investice. Ani tady ale nestačí přečíst název. Dva indexy označované například jako světové mohou zahrnovat jiné země, jiný počet firem nebo jiným způsobem určovat jejich váhu.

Právě proto je při výběru fondu důležité vědět, co skutečně vlastníme. Známý investor a dlouholetý manažer fondu Fidelity Magellan Peter Lynch to jednou popsal velmi prakticky.

Lynch přitom výslovně upozorňoval, že investor by měl vědět, zda drží například fond zaměřený na Čínu, Evropu, růstové firmy nebo jiný konkrétní typ investic.

Poplatky jsou jednou z věcí, které může investor předem poměrně dobře zjistit.

U podílového fondu se můžeme setkat se vstupním poplatkem, průběžnými náklady, případně výkonnostní odměnou nebo dalšími náklady. U ETF sledujeme průběžnou nákladovost fondu, ale také poplatek brokerovi, směnu měny nebo rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou.

Důležité proto není jen hledat jedno číslo s názvem „poplatek“, ale zjistit celkové náklady investice. Některé poplatky se platí pouze jednou, jiné se z investice odečítají opakovaně po celou dobu jejího držení. Na rozdíl mezi jednorázovými a průběžnými náklady upozorňuje také Česká národní banka.

Rozdíl několika desetin procenta ročně nemusí působit dramaticky. Při investování na dvacet nebo třicet let se ale opakuje znovu a znovu a snižuje část peněz, která se může dál zhodnocovat.

U ETF i některých podílových fondů lze narazit na různé varianty stejného fondu. Jedna může výnosy, například dividendy, průběžně vyplácet. Jiná je ponechává uvnitř fondu a znovu je investuje.

U ETF se často setkáme se zkratkami Dist a Acc. U distribučního ETF (Dist) chodí investorovi výnosy, například dividendy, průběžně na účet. Akumulační ETF (Acc) je naopak samo znovu investuje. Ani jedna varianta není lepší – záleží na tom, zda chceme pravidelný příjem, nebo peníze dál necháme růst uvnitř fondu.

Pozor také na měnu. To, že fond kupujeme například v eurech, ještě neznamená, že jsme se zbavili vlivu jiných měn. Pokud fond vlastní hlavně americké, japonské nebo britské společnosti, jeho vývoj ovlivňují také měny investic uvnitř.

Některé fondy se snaží dopad pohybu měnových kurzů omezovat. U zahraničních fondů na to může upozorňovat například označení Hedged, tedy měnově zajištěná varianta.

Žebříček nejvýkonnějších fondů je lákavý. Fond, který za poslední rok přidal desítky procent, vypadá přirozeně atraktivněji než ten, který zaostal.

Jenže minulý výnos říká především to, co už se stalo, nikoli co se stane dál. Fond mohl těžit z mimořádného růstu jednoho odvětví, země nebo skupiny firem, která se v dalších letech může vyvíjet úplně jinak.

Proto je před nákupem dobré otevřít alespoň základní factsheet, tedy informační list fondu. Investor v něm obvykle najde například zaměření fondu, největší pozice, rozložení podle zemí či odvětví nebo historickou výkonnost.

Vedle toho je užitečné podívat se také na KID, tedy sdělení klíčových informací. Jde o stručný dokument, který shrnuje hlavní vlastnosti produktu, jeho rizikovost, možné scénáře vývoje a náklady.

U nákladů se vyplatí sledovat také TER, tedy ukazatel průběžných nákladů fondu. Například TER 0,20 procenta znamená, že náklady fondu odpovídají přibližně dvěma desetinám procenta jeho majetku ročně. Ani TER ale neříká úplně všechno – mimo něj může investor zaplatit například brokerovi za obchod, za směnu měny nebo nést další transakční náklady.

Nakonec je ale dobré ustoupit od tabulek a zkratek o krok zpět a položit si obyčejnou otázku: Proč tento fond vlastně kupuji?

Správný fond totiž není ten, který právě vede tabulku výnosů. Je to fond, kterému rozumíme, odpovídá našemu cíli a horizontu a jehož rizika i náklady jsme ochotni přijmout.