Zachránil tisíce Židů. Švédský právník se dožil sta let a inspiroval Netflix

Je to méně známý příběh než činy Oskara Schindlera nebo Nicholase Wintona. Švédský právník Gösta Engzell možná nebyl osobně nijak statečný, ale ve správnou chvíli ve své zemi usiloval - i přes nepochopení nadřízených - o správnou věc.

Na švédském ministerstvu zahraničí usiloval o to zachránit před deportacemi a vyhlazením Židy z Norska, Dánska, Maďarska i Protektorátu Čechy a Morava. Důležitý den přišel před třiaosmdesáti lety, 28. září 1943, v sousedním Dánsku.

Zatímco Švédsko po začátku války vyhlásilo neutralitu, kterou si ovšem od Hitlera kupovalo dodávkami železné rudy německému zbrojnímu průmyslu, Dánsko a Norsko Němci od roku 1940 okupovali.

Když se Hitler a jeho okolí rozhodlo odvézt do táborů všech osm tisíc dánských Židů, německý diplomat Georg Duckwitz své známé dánské politiky o tomto plánu informoval. Právě 28. září 1943.

Zatýkání mělo začít 1. října. Varovaní Židé se uchýlili do skrýší a na utajené adresy po celém Dánsku, přístřeší poskytly luteránské kostely. Ale to by samo o sobě na záchranu nestačilo. Pomoc přišla právě ze Švédska, kde Engzell prosadil vydávání švédských pasů dánským Židům a zároveň vláda ve Stockholmu souhlasila, že uprchlíky přijme.

Přes úžinu Öresund se tak ke švédskému pobřeží vydaly stovky lodí a člunů, na kterých se sedm a půl tisíce dánských Židů zachránilo před jistou smrtí. Mnozí se předtím ukrývali na pobřeží v lesích a na opuštěných místech, aby se vyhnuli zatčení. Mezi nimi byl i slavný fyzik Niels Bohr.

Engzellova iniciativa a nápad s vydáváním švédských pasů už před tím zachránily život stovkám norských Židů a později i dalším z celé Evropy. Celkem takto uniklo z dosahu nacistů třicet až čtyřicet tisíc lidí.

Engzellovy snahy o záchranu Židů letos ukázal film Švédská spojka na streamovací platformě Netflix. Jeho tvůrci ukazují na dilema tehdejších švédských politiků.

Chtěli se vyhnout osudu jiných okupovaných zemí a zpočátku odmítali udělat cokoliv, co by vyvolalo nelibost v Berlíně. Někteří dlouho odmítali věřit, že něco jako likvidace Židů existuje, a tvrdili, že nelze jednat na základě fám a dohadů. Stockholm dokonce zřídil cenzurní úřad, aby vyřazoval z novin jakékoliv zmínky, které by si Hitler mohl vyložit jako nepřátelské.

Ale Engzell, nenápadný úředník, který nesnášel swing a káral svoje děti, když ho poslouchaly v rádiu, prosadil poskytnutí azylu Židům i přes odpor ministra zahraničí Staffana Söderbloma. Muže, který osobně naopak dojednával transporty německých vojáků a zbraní přes Švédsko.

„Pohybujete se v nebezpečných vodách,“ vyhrožuje v jedné scéně Švédům německý generální konzul ve Stockholmu princ Viktor zu Wied. „Dáme si pozor, švédsko-německé vztahy jsou pro nás na prvním místě,“ odpovídá opatrný ministr zahraničí.

Ačkoliv o švédské záchraně Židů se vědělo, hlavní role Gösty Engzella byla neznámá. On sám pracoval po válce dál ve švédské diplomacii, byl velvyslancem v Polsku a ve Finsku. Dožil se sta let, zemřel v roce 1997.

„Pokud můžeme někoho zachránit jen tím, že děláme svoji práci, pak bychom to měli udělat,“ říká Engzell ve filmu. Kuriózním faktem je, že exteriéry odpovídající Švédsku čtyřicátých let minulého století nalezli filmaři na Slovensku, kde celý film natočili.