Tentokrát jih. Proč si Moskva vytipovala nové terče

Pobaltí, Polsko, Rumunsko. To jsou země, o kterých se v souvislosti s možnou eskalací ruských sabotáží a pokusy otestovat obezřetnost NATO mluvilo dosud nejčastěji.

Důvody k tomu přinesly i poslední dny. Ve středu pronikl ruský vrtulník do polského vzdušného prostoru, ve čtvrtek našli v Rumunsku další zřícené drony, zřejmě právě z Ruska.

Americká zpravodajská služba CIA nicméně podle informací španělského deníku El Mundo varuje, že terče ruských sabotáží mohou ležet také úplně jinde - na jihu Evropy, konkrétně ve Španělsku, Francii nebo v Itálii.

List zmiňuje, že by mohlo dojít k akcím, při kterých budou ruské síly odpalovat drony z obchodních lodí maskovaných jako běžná komerční plavidla ve Středozemním moři.

Další zdroje z litevského ministerstva obrany pak tento scénář potvrdily. Podle nich by šlo pouze o relativně malé drony s názvem Gerbera, které vzhledem ke své velikosti a výbavě nemají za cíl působit ničivé škody, ale dokážou vyvolat například požáry.

Dopad takových ruských akcí by měl být symbolický, cílem by mohlo být například dočasně ochromit provoz letiště. Mimo to mají demonstrovat schopnost udeřit v týlu Evropy, aniž by Moskva musela překročit jakoukoliv hranici.

Nabízí se nicméně otázka: Proč by ale Kreml chtěl útočit na vzdálené země, které ani nepatří mezi přední podporovatele Ukrajiny?

Italský bezpečnostní expert Matteo Mazziotti di Celso dříve v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že většina zemí jižní Evropy nepovažuje Rusko za hlavní hrozbu pro svou bezpečnost. „Za tu označují imigraci, ekonomickou bezpečnost, šíření zbraní hromadného ničení a tak podobně,“ vysvětlil.

Právě z toho důvodu nemusejí být na případný ruský útok tolik připravené jako například pobaltské země.

Státy jižní Evropy jsou dlouhodobě spíše v dolní části žebříčku NATO, co se týče investic do obrany. Navýšit výdaje se dlouhodobě zdráhá zejména Španělsko, které se kvůli tomu dostalo i do konfliktu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

Britský expert Keir Giles, specialista na ruskou vojenskou strategii, popsal pro server Euronews, že Moskva bude hledat „nejslabší místo v Evropě“. Zmínil pak právě země, jako je Španělsko, které postrádají integrované systémy protivzdušné obrany vhodné pro tento typ hrozby.

Mazziotti di Celso dříve varoval, že kromě nedostatku financí země jižní Evropy pojí i nedostatek kompetencí v oblasti obrany i problém, který kolektivně mají s použitím síly v rámci mezinárodních vztahů.

Že by se riziko ruské hrozby mohlo týkat i jihoevropských států, nedávno zmínil i generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte. Poznamenal, že ruská raketa by letěla do Madridu jen o deset minut déle než do Varšavy, čímž chtěl vyvrátit představu, že nějaká část Evropy je více v bezpečí.

Všechny tři zmiňované země spojuje také další důvod, proč by se z nich mohl stát pro Rusko vhodný terč: všude se v příštím roce konají celostátní volby.

Ve Francii, Španělsku i v Itálii zároveň kandidují politické síly, které by mohly dokázat využít společenskou únavu způsobenou roky války na Ukrajině. Pokud by se veřejné debaty dál posunovaly od podpory Kyjeva, Kremlu by to mohlo jedině pomoci.

Největší šanci vyhrát prezidentské volby ve Francii má v tuto chvíli krajně pravicová politička Marine Le Penová. Její Národní sdružení má dlouhou historii vazeb na Rusko, ale dosud nenašlo shodu ohledně toho, jak přistupovat k Moskvě. Tradiční křídlo strany má nadále blízko k prokremelským narativům, například o tom, že válku na Ukrajině odstartovalo východní rozšiřování NATO.

Le Penová a současný předseda strany Jordan Bardella se přesto o víkendu nebývale ostře vyjádřili na adresu Moskvy, když kritizovali zabavení ruského majetku francouzského řetězce.

V Itálii vřelý postoj k Rusku zosobňuje krajně pravicový politik Roberto Vannacci. Ten zkraje letošního roku založil vlastní stranu Futuro Nazionale a ve svých výrocích často propaguje to, jak události vnímá Rusko. Někteří analytici ho kvůli tomu označují za „trójského koně ruského vlivu v Itálii“.

Vannacciho strana po založení rychle vystoupala v předvolebních průzkumech a drží si podporu okolo 7 až 8 procent. V roztříštěném systému italských politických stran by se z ní mohl stát důležitý hráč. Parlamentní volby čekají Itálii nejpozději v prosinci příštího roku.

„Rusko chce ovlivňovat vlády, zvyšovat náklady podpory Ukrajiny a sankčního tlaku na Rusko. Zároveň chce prohlubovat polarizaci politických debat a ovlivňovat volby, aby došlo ke změně politik nebo vlád. Cílem je rozložit jak sankční tlak na Rusko, tak podporu Ukrajiny,“ řekl Seznam Zprávám Marek Menkiszak, vedoucí ruského oddělení polského Centra pro východní studia (OSW).

Za možný důvod toho, proč by mohlo Rusko zacílit právě na jih Evropy, list El Mundo označuje i ruskou diasporu a rozsáhlý majetek ve Španělsku.

Tamní investigativní novináři roky dokumentují majetek napojený na podnikatele blízké Kremlu, který se nachází na andaluském pobřeží. K nejznámějším patří případ Ljudmily Očeretné – dříve Ljudmily Putinové –, bývalé manželky Vladimira Putina, která společně se svým současným manželem vlastní dvě luxusní nemovitosti v Marbelle v hodnotě 2,2 milionu eur.

Španělé budou nový parlament volit nejpozději za rok v srpnu.