Článek
Prezidentské volby, které rozhodnou o dalším směřování země, stále častěji dominují politickým debatám ve Francii. Kampaň před dubnovým kláním už pomalu začíná. A průzkumy nasvědčují tomu, že by v něm mohl nastat černý scénář, kterého se obávají nejen v Bruselu.
Hlavní tvář francouzského Národního sdružení Marine Le Penová po soudním verdiktu, který jí snížil trest, oznámila, že přeci jen vyrazí do boje o prezidentské křeslo.
Rozptýlila tak naděje unijních představitelů, že francouzskou krajní pravici do voleb povede mladý předseda strany Jordan Bardella, na kterého unijní mainstream spoléhal jako na o něco méně radikální a předvídatelnější variantu.
Sedmapadesátiletá Le Penová je dnes silnější než kdy dřív a není pochyb o tom, že postoupí do druhého kola voleb.
„Le Penová ani její otec v žádných minulých prezidentských volbách neměli jasnou šanci vyhrát. Teď poprvé se situace obrátila. Představy, že by mohla vyhrát, jsou všudypřítomné. Její šance jsou velmi vysoké,“ říká pro Seznam Zprávy politolog Michel Perottino.
Kauza Marine Le Penové v kostce
Soud loni v březnu uznal Marine Le Penovou a dalších 23 spoluobžalovaných vinnými ze zpronevěry fondů Evropského parlamentu.
Podle rozsudku stála politička v centru systému, který mezi lety 2004 a 2016 zpronevěřil 4,4 milionu eur z unijních fondů. Prostředky určené k financování nákladů na parlamentní asistenty měla využívat k najímání asistentů, kteří pracovali pro její stranu – Národní sdružení (RN).
„Bude ale velmi záležet na tom, proti komu půjde do druhého kola,“ doplňuje akademik z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Boj politických krajností
Jméno ústředního rivala zůstává neznámé. Svou kandidaturu už za středový tábor oznámili dva bývalí premiéři, kteří sloužili pod dosavadním prezidentem Emmanuelem Macronem - Édouard Philippe a Gabriel Attal.
Jako čím dál realističtější se nicméně jeví varianta, kdy by se proti Le Penové postavil zástupce druhého politického okraje - šéf radikálně levicové strany Nepoddajná Francie Jean-Luc Mélenchon.
Podpora čtyřiasedmdesátiletého politika, který se v minulosti už několikrát ucházel o prezidentské křeslo, v poslední době sílí. Podle červnového průzkumu agentury Ipsos pro list Le Parisien se pohybuje okolo 13 %.
To nemusí působit jako závratné číslo. Zatím to ale vypadá, že pole kandidátů by příští rok mohlo být dost roztříštěné. Vedle Philippa a Attala by mohli kandidovat i další středoví kandidáti a vedle nich také zástupci tradičních umírněných stran, jako jsou republikáni, socialisté nebo zelení.
Mélenchonovi se navzdory vysokému věku daří získat si na svou stranu i mladé Francouze. „Má velkou charismatickou sílu a dokáže poměrně zajímavě vysvětlit, proč by lidé měli volit levici, potažmo jeho,“ vysvětluje Perottino.
Možnost, že by se proti sobě postavili právě zástupci krajní pravice a levice v Bruselu považují za černý scénář, jak podotknul bruselský server Politico, když to ještě vypadalo, že by do voleb mohl jít Bardella.
Le Penová i Mélenchon zastávají značně skeptické postoje vůči Evropské unii i Severoatlantické alianci.
„Marine Le Penová je vůči EU poměrně silně kritická, už jen z toho důvodu, že byla v úterý odsouzena za zpronevěru prostředků Evropského parlamentu. Chce se pomstít,“ poznamenal v rozhovoru pro Seznam Zprávy po vynesení soudního verdiktu francouzský politolog Jean-Yves Camus.
Také Mélenchon je hlasitým kritikem EU. Vymezuje se například proti tomu, jak se sedmadvacítka staví k válce na Ukrajině. Trnem v oku je mu dlouhodobě NATO. Nedávno dokonce vzkázal, že pokud by se stal prezidentem, postaral by se o to, aby ji Francie opustila.
Vítězství Mélenchona se ovšem nejeví jako příliš pravděpodobné. Průzkumy veřejného mínění mu přisuzují nejmenší šanci porazit Le Penovou a odhadují, že pokud by se proti ní postavil, utržil by drtivou porážku a získal jen zhruba třetinu hlasů.
„Mélenchon je velmi rozdělující osobností. Je vnímán jako radikální levičák, který chce skutečnou revoluci, zásadní změnu politického režimu i ekonomického systému. Je považován za natolik destabilizujícího kandidáta, že mnoho Francouzů ho dnes vnímá jako větší hrozbu pro demokracii než Le Penovou,“ míní Camus.
Střed má stále šanci
Pokud by se Mélenchon probojoval do druhého kola, mělo by to zřejmě jen jediný důsledek: zmařil by šance středového kandidáta, který by potenciálně dokázal zastavit nástup krajní pravice k moci.
Z průzkumů vyplývá, že Le Penová by v tuto chvíli zvítězila ve všech scénářích. Její výhra by nicméně byla mnohem těsnější, pokud by proti ní stáli zástupci středu - Philippe by mohl získat 49 % hlasů, Attal pak 45 %.
Francouzský expremiér Édouard Philippe je zatím nejvýraznějším kandidátem politického středu na funkci prezidenta.
Podle Camuse má středový tábor stále šance na výhru a v tuto chvíli je pro něj nejjistější sázka na Philippa, který letos na jaře potvrdil svou pozici, když ve volbách obhájil místo starosty přístavního města Le Havre.
Philippe před časem vzkázal, že pro řadu lidí by bylo rozhodování mezi Národním sdružením a Nepoddajnou Francií noční můrou a on s tím souhlasí.
„Může být tím, kdo Francouzům řekne: Na obou stranách jsou extrémisté, radikální pravice a radikální levice. A já jsem tím, kdo dokáže spojit národ okolo Evropy a principů liberální ekonomie s umírněným postojem v zásadních otázkách,“ řekl dříve Camus.
Záležet ale bude na tom, kdo všechno nakonec vyrazí do boje o Elysejský palác. Philippe i Attal se naplno pustili do předvolební kampaně a nezdá se, že by někdo z nich měl v plánu odstoupit a podpořit toho druhého.
„Pokud tam budou dva nebo víc kandidátů ze středového bloku, budou se navzájem neutralizovat,“ odhaduje Perottino. Podpora by se podle něj mohla drolit i u levice, což by mohlo oslabit zase Mélenchona.
