Modrič stárne, Chorvatsko nezoufá. Proti Čechům vytáhne nové hvězdy

Stále baví statisíce fanoušků. Svým přehledem, herní inteligencí, schopností rozložit obranu soupeře jedinou promyšlenou přihrávkou. Že mu před 14 dny bylo už 41 let? To nehraje roli. Luka Modrič stále rozdává fotbalovou radost – kromě italského AC Milán i v dresu národního týmu Chorvatska.

„Je to ten poslední člověk, který by chtěl jen tak dojíždět kariéru. Reprezentace pro něj znamená všechno. A Milán s ním vypadá úplně jinak než bez něj. Dokud bude hrát tam, bude hrát i za nás,“ pochvaloval si staronový kouč Slaven Bilič. Modrič, rekordman s 202 starty v národním dresu, si dnes večer proti Česku připíše další.

Čas ovšem nejde zastavit a je jisté, že se Chorvaté na drobného záložníka s čelenkou ve vlasech nemohou spoléhat věčně. Totéž platí i pro dalšího z lídrů Ivana Perišiče – neúnavnému křídelníkovi bude brzy 38 let. Trenér Bilič, jenž byl kdysi na radaru Sparty, nemusí zoufat, v týmu má totiž řadu skvělých talentů, na kterých může svůj nový národní tým postavit.

Tím nejviditelnějším je pochopitelně Joško Gvardiol. Ve čtyřiadvaceti ho lze stále řadit mezi mladší generaci, vzhledem k životopisu jde však o hotového fotbalistu. V devatenácti debutoval v seniorské reprezentaci, o dva roky později ho ostrovní gigant Manchester City z Lipska koupil za ohromujících 90 milionů eur. Dodnes jde o rekordní částku za obránce.

Do Anglie mířil Gvardiol jako možná nejperspektivnější stoper světa, tehdejší klubový kouč Pep Guardiola ale nezapřel svou duši inovátora. Z nejdražšího středního obránce planety se rozhodl udělat krajního beka – a vyšlo mu to. Na levé straně defenzivy podnikal vousatý fotbalista jeden nebezpečný útočný výpad za druhým.

„Baví mě hrát takové libero. Hlavně abych měl míč u nohy,“ prozradil v jednom z rozhovorů svou preferenci, díky níž ho trenéři mohou efektivně využívat na obou pozicích. „Vidím ho primárně jako stopera, ale i kdybyste ho dali do středu zálohy, pořád by hrál velmi dobře. Hlavně ho vnímám jako lídra našeho týmu,“ poví trenér Bilič a dá najevo, že Gvardiol je pro něj zkrátka nepostradatelný.

Něco podobného už platí i pro dalšího hráče ze středu obrany. Luka Vuškovič je stále ještě teenager, přesto za něj v létě Brighton zaplatil víc než za kohokoliv jiného v dějinách klubu – přes 55 milionů eur. Jeho stručný popis? To nejlepší z obou světů. Je fyzicky nadupaný, díky svým 193 centimetrům velmi silný ve vzduchu. Už za necelý měsíc se v Konferenční lize postaví proti Jablonci.

Zároveň není žádným dřevorubcem, kterému by překážel balon. Naopak jde o moderního stopera se skvělou rozehrávkou, který v 19 letech působí nezvykle klidně. Tottenham ho koupil jako sedmnáctiletý talent a poslal ho hostovat do Hamburku, kde dal Vuškovič šest branek, a dokonce byl vyhlášen nejlepším nováčkem sezony.

„Hraje s chladnou hlavou šampiona. Není to jen o skluzech nebo hlavičkách. Je to lídr, skvěle organizuje defenzivu. Už teď působí jako někdo, kdo byl na třech mistrovstvích světa a dvakrát vyhrál Ligu mistrů,“ chválila ho během sezony v Bundeslize německá legenda Lothar Matthäus.

Vuškovič už nechtěl další hostování, chtěl hrát hned. A v základu. To mu ale kouč Roberto De Zerbi slíbit nechtěl, a když přišla nabídka Brightonu, vedení Spurs ji považovali za příliš vysokou, než aby šla odmítnout. Už teď si ale někteří fanoušci londýnského týmu myslí, že šlo o fatální chybu. „Tottenham měl svého vlastního Williama Salibu a pokazil to. Tenhle chlapec má všechno,“ říká novinář Chris Nee z magazínu FourFourTwo.

Vuškovič ještě před dosažením dvacítky působí jako špičkový stoper – a vedle Gvardiola může v chorvatské reprezentaci ještě vyrůst.

Vepředu pak mohou Čechy trápit chytré nápady Martina Baturiny. Občas dostává nálepku Nový Modrič, to však není přesné. Byť oba Chorvaty spojuje záliba v tvoření hry, záložník italského Coma je spíše kreativní osmičkou či hráčem na pozici pod hrotem. V klubu, který už druhou sezonou fascinuje celou Evropu, se rozvíjí pod vedením Cesca Fábregase. A své atraktivní pojetí fotbalu zdobí i čísly – v aktuální sezoně má už tři góly a dvě asistence.

„Má v hlavě počítač. Vždycky uvažuje několik tahů dopředu. Co si představí, to dokáže díky technickým kvalitám také na hřišti provést,“ popisuje Damir Krznar, bývalý kouč z Dinama Záhřeb. A dodává, že byť byl mladý středopolař dříve kritizován za mezery v obranné fázi či nedostatečnou fyzickou připravenost, výrazně na sobě zapracoval a roste v komplexního záložníka.

„Srovnávání s Lukou Modričem pro něj musí být velká zátěž, protože je strašně nevděčné. Luka je jen jeden. Ale Martin je typem člověka, který to unese a dokáže to psychicky zvládnout. A když se mě v jeho devatenácti ptali na defenzivní nedostatky, musel jsem poznamenat, že v některých aspektech hry je i tak dál než Modrič ve stejném věku. A věřím, že se bude ještě dál rozvíjet,“ doufá Krznar.

V Itálii působí i další z mladých záložníků, dvaadvacetiletý Petar Sučič. Loni přestoupil do Interu, se kterým hned získal domácí double. Tady srovnání s Modričem nečekejte: Sučič je dynamický, neúnavně sprintuje od vápna k vápnu, nevypustí jediný souboj. Zároveň skvěle presuje a nezaostává ani technicky. Dokud budou Chorvaté stále sázet na zkušenosti Modriče či Matea Kovačiče, Sučičova výbušnost je přesně tou ingrediencí, kterou reprezentační záloha potřebuje.

Odborný server Transfermarkt, který se specializuje na odhadování hodnoty hráčů, zmíněným mladým chorvatským hvězdám připisuje cenovky 70, 60, 55 a 45 milionů eur. Úctyhodný součet doplňuje pravý obránce Bayernu Mnichov Josip Stanišič (40 milionů). Igor Matanovič, útočník Freiburgu, a jeho kolega Franjo Ivanovič z Lens pak byli oceněni na 22, respektive 15 milionů eur.

Ze srovnání s českým výběrem v tomto ohledu až mrazí. U tuzemské reprezentace web nad 20 milionů eur hodnotí jediného hráče – kapitána Ladislava Krejčího. Následuje Pavel Šulc a oba brankáři z Premier League, Lukáš Horníček a Antonín Kinský. O potenciálu a cenovce jako u mladých chorvatských fotbalistů si mohou čeští příznivci nechat bohužel jen zdát.

Paradoxní přitom je, že na klubové úrovni jsou poměry přesně opačné. Česká liga patří podle pětiletého koeficientu mezi deset nejlepších v Evropě, chorvatská je až dvacátá. Souhrnná hodnota kádrů českých klubů je též téměř dvojnásobná.

Jak je tedy možné, že o tolik slabší soutěž pravidelně produkuje hráče pro Bayern, Manchester City či Inter, což je v současném Česku skoro naprostá utopie?

Částečně možná právě proto. Chorvatské kluby fungují na podstatně menším fotbalovém trhu a prodej vlastních talentů je pro ně zásadním zdrojem příjmů. Jen v sezoně 2025/26 týmy zdejší nejvyšší soutěže utržily za prodej hráčů přes 82 milionů eur, zatímco za nové posily vydaly pouze 22 milionů. Tento rozdíl ukazuje, jak výrazně je místní liga nastavená směrem k hráčskému exportu.

Aby ale mohl klub devatenáctiletého mladíka draze prodat, musí ho nejprve ukázat světu. Dát mu dostatek příležitostí mezi dospělými, smířit se s chybami, které na jeho cestě za progresem nutně přijdou, a vytvořit mu prostor k růstu.

„Když jsem přišel do klubu, byl jsem naprosto překvapený tím, jak mladí hráči kolem mě jsou. Věkový průměr byl kolem 21 let, některým klukům nebylo ani osmnáct. Ale vzhledem k tomu, že se místní liga soustředí hlavně na prodej hráčů ven, to vlastně dává smysl,“ popisoval své působení v Lokomotivě Záhřeb španělský fotbalista David Virgili.

Vzniká tak koloběh, který dobře ilustrují i některé ze současných hvězd. Dinamo Záhřeb, Hajduk Split a další kluby vychovají nebo zavčas zachytí mimořádný talent a brzy ho nechají hrát mezi dospělými. Jakmile na sebe pak upozorní movité evropské celky, prodají jej dál. Přesně touto cestou prošli Gvardiol či Vuškovič, Dinamo zase vypiplalo Baturinu a z Petara Sučiče udělalo během dvou sezon hráče pro mistra Serie A.

Domácí soutěž tím samozřejmě zároveň trpí – ti nejlepší v ní často nezůstanou dost dlouho na to, aby její kvalitu výrazně zvedli. Jenže chorvatská reprezentace z toho naopak těží. Vuškovič ještě coby teenager září v Premier League, Baturina se rozvíjí pod Cescem Fábregasem, Sučič ve dvaadvaceti válí na San Siru.

Takovými individualitami český fotbal nedisponuje. Zato jak nyní upozornil i liberecký majitel Ondřej Kania, tuzemské kluby zažívají možná nejlepší éru za dlouhá léta. Jsou finančně zajištěnější, stojí na pevnějších nohou než dříve, daří se jim na evropské scéně a mnohem víc investují do už hotových posil. Jen za minulou sezonu vydaly české kluby za posily třikrát tolik peněz co ty chorvatské.

Česká liga je tak náročnější, dravější, plná konkurence. Nejeden trenér bojující o evropské poháry či o záchranu si dvakrát rozmyslí, zda důležitou roli svěří teenagerovi, kterého je třeba rozvíjet, nebo zkušenému borci, který mu dodá okamžitý přínos. Desáté místo v žebříčku UEFA však ukazuje, že čeští fanoušci mohou být na svou nejvyšší soutěž pyšní.

Chorvaté ale svého přístupu také nemusejí litovat. Už proto, že ještě před koncem mimořádné kariéry Modriče okolo stepují hráči, kteří jsou připraveni dobýt světové velkokluby stejně jako on.