Článek
Rusko by mohlo už brzy testovat soudržnost Severoatlantické aliance. Tak znělo varování představitelů evropských zpravodajských služeb, které se před pár dny objevilo v deníku The Guardian.
Jedním z nich je i šéf Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka, který má za to, že by případný ruský útok, včetně omezené invaze na území některého členského státu NATO, mohl přijít nikoli v řádu let, ale měsíců.
Podobně se vyjádřily i americké tajné služby. Podle zpráv, které média citovala v srpnu, by Moskva v nadcházejících měsících mohla zahájit „omezenou invazi“ právě proto, aby otestovala odhodlání NATO.
Napětí v Evropě mezitím zvyšují další incidenty a varování. Testování Aliance ale nemusí podle expertů, které Seznam Zprávy oslovily, nutně znamenat, že ruská armáda provede konvenční útok na členský stát.
Zkoušet, kam až lze zajít, může Rusko i jinými způsoby. Od sabotáží a kybernetických útoků přes narušování vzdušného prostoru až po akce, u nichž nebude na první pohled jasné, kdo za nimi stojí.
„Když se ptáte, jak by takový útok vypadal, podle mě už to všechno probíhá. Rusko NATO v Evropě testuje už dlouho, minimálně od roku 2022, ale vlastně i předtím. Viděli jsme obrovský nárůst různých typů hybridních útoků a letos podle mě přijde další výrazný skok,“ vysvětluje analytik Maksym Beznosiuk, který se zaměřuje na Ukrajinu a hybridní válku.
S tím souhlasí Marek Menkiszak, šéf ruského oddělení polského Centra pro východní studia (OSW). „Myslím, že eskalace je nevyhnutelná, protože to, co je popisováno jako eskalace takzvané ruské hybridní války proti Evropě, už vlastně probíhá. Rusko s touto eskalací začalo před několika měsíci a téměř každý den čelíme větší drzosti a agresivitě jeho akcí,“ říká pro Seznam Zprávy.
Právě v tom může být pro evropské státy problém. U některých incidentů nemusí být snadné určit, zda šlo o úmyslný ruský krok, nebo náhodu. Moskva navíc podle experta může využívat operace pod falešnou vlajkou a snažit se odpovědnost připsat někomu jinému.
Stejné vzorce, větší tlak
Podle Menkiszaka lze očekávat především zesílení akcí, které Rusko používá už nyní. Může tak například jít o sabotáže, útoky na kritickou infrastrukturu, kybernetické operace nebo dezinformační kampaně. Přibývat mohou i přelety dronů přes hranice či jiné narušování vzdušného prostoru.
„Budou to stejné vzorce, které jsme viděli už dříve. Podvratná činnost, sabotáže, teroristické útoky, údery na infrastrukturu včetně železnic, kybernetické útoky nebo rozsáhlé propagandistické a dezinformační kampaně,“ dodává.
Cílem přitom podle něj nemusí být samotné poškození infrastruktury. Důležitější může být to, co přijde potom: jak zareagují evropské vlády a veřejnost. A právě v tom má Evropa podle některých politiků problém. Navzdory přibývajícím incidentům zatím nepřišla výraznější společná reakce.
„Jsme příliš stydliví - rozhodně,“ řekla serveru Politico německá zákonodárkyně Marie Agnes Strack-Zimmermannová, která předsedá obrannému výboru Evropského parlamentu. „Vladimir Putin se nikdy nezastaví, neustále se přibližuje. Musíme ukázat, že jsme ochotni se bránit.“
Drony v Evropě
- EU upozorňuje na rostoucí hrozby spojené s drony, včetně narušování vzdušného prostoru, provozu letišť a rizik pro kritickou infrastrukturu.
- Drony mohou sloužit k průzkumu, ale také k sabotáži nebo útokům.
- Evropská komise letos představila akční plán na posílení ochrany před drony. Počítá mimo jiné s lepší detekcí a identifikací dronů, koordinací reakce na jejich zneužití a nasazováním systémů proti dronům u kritické infrastruktury a na vnějších hranicích.
- Plán počítá také s vývojem evropských protidronových technologií, společnými cvičeními a užší spoluprací mezi civilními a vojenskými složkami.
Jeden z evropských představitelů v otázkách bezpečnosti a obrany podle Politica uvedl, že otevření debaty o možné reakci bylo důležité. Zároveň ale varoval, že samotná diskuze nestačí. Musí ji podle něj doprovázet jasná politická vůle k případné vojenské reakci, jinak hrozí oslabení významu závazku kolektivní obrany.
Debatu komplikuje i nejistota kolem postoje Spojených států. Prezident Donald Trump opakovaně zpochybňoval některé aspekty fungování NATO a kolektivní obrany. „Zvažovali jsme volání po článku 5,“ řekl východoevropský diplomat. „Ale nechceme eskalovat a mohlo by se to obrátit proti Putinovi, protože by to mohlo ukázat, že Trump není připraven pomoci.“
Zvrátit evropskou pomoc Ukrajině
Rusko by podle Beznosiuka chtělo změnit situaci kolem války na Ukrajině ve svůj prospěch. A protože za jednu z hlavních překážek svého vítězství považuje evropskou podporu Kyjevu, může se snažit zvýšit cenu, kterou za ni evropské státy platí.
„Myslím, že se Rusko snaží podkopat podporu Ukrajiny v Evropě. Chce, aby se Evropané soustředili na vlastní problémy, ochranu infrastruktury a protivzdušnou obranu a aby pomoc Ukrajině zůstala stranou. Nejde tedy jen o testování reakce NATO, ale také o snahu destabilizovat Evropu zevnitř,“ říká.
Podobně to vidí i Menkiszak. „Rusové věří, že politické faktory jsou zde ještě důležitější než vojenské. Prostřednictvím kampaně zastrašování, vytváření strachu a potenciálně i paniky chtějí dosáhnout politických výsledků,“ dodává.
Sestřelený dron nad Litvou.Video: Reuters
Podle něj tedy nemusí jít jen o to, zda se podaří nějaký útok nebo sabotáž. Důležité bude, jestli se evropské země shodnou na společné reakci. „Rusové chtějí zjistit, jestli dokážou evropské země zastrašit natolik, aby začaly přehodnocovat svou podporu Ukrajině. Chtějí zvýšit náklady této podpory, prohloubit politické rozpory a ovlivnit rozhodování evropských vlád,“ vysvětluje Menkiszak.
Jednotlivé incidenty tak nemusí být samy o sobě tím nejdůležitějším. Moskva může sledovat, zda po nich přijde společná reakce, nebo zda převládne snaha problém zlehčit a vyhnout se další eskalaci.
Podle experta může Rusko hranice posouvat postupně. Nejprve prostřednictvím incidentů, u nichž lze zpochybňovat jeho odpovědnost. Později mohou přijít otevřenější akce, které už bude těžší vysvětlit jako náhodu.
„Pravděpodobnější jsou podle mě narušení směrem k zemím, které sousedí s Ruskem nebo Běloruskem,“ říká. Zároveň tvrdí, že ruští operativci už mohou být přítomní na území některých členských států NATO a čekat na další instrukce.
Pobaltí v pozoru
Mezitím se evropské státy, zejména ty v blízkosti Ruska, připravují na možné útoky. Některá místa přitom poutají pozornost více než jiná.
Jedním z nich je estonská Narva, město ležící přímo na hranici s Ruskem. Řeka Narva zde odděluje Estonsko od ruského Ivangorodu a hranice prochází prakticky středem městské oblasti. Pro Moskvu je oblast citlivá i kvůli početné ruskojazyčné populaci na estonské straně hranice.
„Pro mě je nejzajímavější právě Narva. Rusko tam už dlouho používá informační operace a na ruskojazyčných sociálních sítích jsem viděl propagaci myšlenky takzvané Narvské lidové republiky. Objevují se separatistické symboly a tvrzení, že rusky mluvící obyvatelé potřebují ochranu. To je velmi znepokojivý vzorec,“ říká Beznosiuk.
Dalším strategickým bodem je Suwalský koridor, zhruba stokilometrový úsek mezi Polskem a Litvou. Spojuje pobaltské státy se zbytkem území NATO a zároveň leží mezi ruskou Kaliningradskou oblastí a Běloruskem.
Právě podobná místa ukazují, proč se v souvislosti s případným ruským testováním NATO nemluví pouze o klasickém vojenském útoku. I menší incident v citlivém prostoru může mít pro Alianci širší politické důsledky. Dokud se ale Ukrajina brání Putinově invazi, v pobaltských státech panuje shoda, že přímý ruský útok je stále nepravděpodobný.
Současné ruské snahy o zastrašování Evropy jsou v Pobaltí široce vnímány jako pokus odradit evropské státy od podpory Ukrajiny a izolovat Kyjev. Pokud by ale došlo k příměří a Rusko už nebylo vojensky vázáno na Ukrajině, bezpečnostní situace v pobaltských hlavních městech by se mohla rychle změnit. Otázkou by pak nebylo jen to, co se stalo, ale především, jak rychle a jednotně by NATO dokázalo reagovat.
