Článek
Spíš než o závislosti na sportu Cvrkal doporučuje mluvit o závislosti na prožitcích, které jsou s ním spojené – a nejde jen o vyplavení dopaminu a endorfinů. „Může jít o příjemný pocit, že když se překonáme, budeme se sebou spokojeni, což nám běžný život moc často nedopřává.“ Psychoterapeut věří, že ve sportu – na rozdíl od profesní kariéry nebo partnerských vztahů – stačí mít plán a dodržovat pravidelnou rutinu a úspěch se víceméně spolehlivě dostaví. „V práci a ve vztazích nejsme takovými pány situace, hraje tam roli spousta dalších okolností,“ připomíná.
Co když člověk propadne tréninkovému a závodnímu úsilí natolik, že zanedbává své sociální vazby, což může mít neblahé dopady na jeho pracovní i osobní život? A jak tohle dilema řeší Martin Cvrkal, který před pár lety vážil o padesát kilogramů víc a nyní běhá dva tisíce kilometrů ročně?
Existuje něco jako závislost na sportu?
Mám s tím trochu problém. V medicíně má pojem závislost poměrně jasný a převážně negativní význam. Proto třeba i u výrazu „závislost na jídle“ jsem opatrný: bez jídla se náš život neobejde, na rozdíl třeba od alkoholu nebo cigaret. A podobné je to s pohybem – i ten k životu nutně potřebujeme. Spíš můžeme mluvit o nějakém druhu závislosti na prožitku s ním spojeném.
