To že řekl? Francií otřásá skandál, který ji neměl tak překvapit

Měl být novou tváří strany, vyvrcholením mnohaleté snahy Marine Le Pen zlepšit její pověst a udělat ji přijatelnou pro širokou paletu lidí. Vždyť kvůli tomu zavrhla i svého vlastního otce!

Teď se však vždy uhlazený Jordan Bardella může stát hrobařem historického úspěchu Národního sdružení a Marine Le Pen připravit o křeslo francouzské prezidentky.

O co přesně jde?

Francouzský investigativní server Mediapart začátkem týdne nařkl Jordana Bardellu z antisemitismu. Nejde přitom o anekdotické řeči o velkém nosu. Bardella používá slovník jak z Himmlerova deníku.

V e-mailech a dalších elektronických zprávách určených straníkům nynější europoslanec a šéf frakce, v níž sedí také Babišovo ANO a Motoristé, údajně říká, že - například - „všechny banky vlastní Židé“, „Žid musí ovládat ostatní národy, drtit je a okrádat“ a „Francie se příliš podvoluje sionistům“.

Komentáře pocházejí z roku 2013. Dnes jednatřicetiletému Bardellovi bylo v té době necelých osmnáct (plnoletosti dosáhl v září 2013) a ve straně byl krátce. Do Národní fronty, předchůdkyně Národního sdružení, které vede, vstoupil v roce 2012.

Bardella jemu připisovaná slova kategoricky odmítá a už oznámil, že se bude bránit právní cestou. Novináři z Mediapartu si stojí za svým a tvrdí, že další odhalení budou následovat. „Neriskovali bychom svoji reputaci u tak citlivé věci, kdybychom si nebyli na 200 procent jisti,“ sdělil šéf jejich investigativy Fabrice Arfi.

Nervy veřejně ztratila Marine Le Pen, která s Bardellou počítá na premiérský post. Celou věc označila za „šílenost“ a doporučila novinářům Mediapartu, aby si „oblékli kevlarový oblek, protože na jejich chování samozřejmě přijde odpověď“. Kevlar je přitom materiál, ze kterého se vyrábějí neprůstřelné vesty.

Ale pojďme to rozplést.

Ve Francii je známým faktem, že strana, již založil v 70. letech Jean-Marie Le Pen a pohrobci Pétainova kolaborantského režimu, přitahovala antisemity. Ostatně sám Le Pen jím byl - tvrdil, že holocaust byl „detailem“ druhé světové války a za rasistická a antisemitská prohlášení byl později pravomocně odsouzen.

Jeho dcera Marine Le Pen ale právě antisemitům - alespoň veřejně - vyhlásila válku, když se rozhodla vyvést partaj z politického suterénu. Rozhodnutí z roku 2015 odebrat členskou kartičku svému vlastnímu otci a přerušit s ním veškeré styky sledovalo právě tento cíl.

Jak tedy rozumět odhalení týkající se Bardelly? Pokud se pravost jeho slov prokáže, existují v zásadě dvě možnosti.

Buď se Bardella nechal před třinácti lety mladicky unést tehdejší atmosférou ve straně a napsal to, což by dnes neudělal. Nebo je Jordan Bardella autentický antisemita, který svoje názory dosud jenom skrýval.

Pokud by platila první možnost, předseda Národního sdružení by se pravděpodobně pokusil právě tímto způsobem hájit. Jenže - neudělal to. Místo toho si vybral útok; Bardella prohlásil, že jde o „špinavou práci tajných služeb“ s cílem ho „politicky popravit“.

To samozřejmě neznamená, že automaticky platí druhá možnost. Širší kontext ale mluví v jeho neprospěch - Jordan Bardella politicky vyrostl v kruhu francouzských antisemitů.

Jde zejména o dvojici Alain Soral a Frédéric Chatillon. Soral je youtuber, influencer s velkým dosahem na sítích, bývalý člen Národní fronty a poradce Marine Le Pen a také soudem usvědčený antisemita, který se momentálně skrývá v Rusku.

Podle renomované novinářky Caroline Fourest, která třicet let sleduje krajní pravici v zemi, se Alain Soral nejvíc zasloužil o nárůst nového antisemitismu ve Francii. „A když říkám nového, myslím mezi obyvateli na (přistěhovaleckých, převážně muslimských) předměstích. Soral spojil krajně pravicovou mládež s mladými islamisty, protože společně sdílejí nenávist vůči Židům,“ řekla pro televizi TF1. Jordan Bardella také patřil k odběratelům Soralových videí, mluvili spolu, debatovali.

Druhý, Frédéric Chatillon, je spolužákem Marine Le Pen, bývalý vůdce neonacistické mládežnické skupiny GUD, pokladník Národní fronty, muž vyšetřovaný kvůli nelegálnímu financování strany - a také někdo, kdo pořádal večírky, na kterých se lidé převlékali za vězně koncentračních táborů.

„Frédéric Chatillon je jedním z hlavních francouzských antisemitů,“ definovala ho Caroline Fourest. Pro Bardellu měl být něco jako mentor a svého času si byli velmi blízko - Bardella mimo jiné chodil s jeho dcerou, rovněž krajně pravicovou aktivistkou.

Marine Le Pen měla před pár lety přerušit veškeré kontakty se Soralem a Chatillonem v rámci „oddémonizování“ strany. Bardella po zvolení do čela Národního sdružení naopak obnovil smlouvu na kampaň s Chatillonovou komunikační agenturou a vzal si k sobě několik lidí ze soralovsko-chatillonské školy.

Znamená to, že je Le Pen „lepší“ než Bardella? Ne; vždyť Soral byl důvěrník jí samotné. Francouzští komentátoři jsou vesměs zajedno, že sledujeme vnitrostranické vyřizování účtů - pokus o převzetí kontroly nad Národním sdružením mocenskými hráči okolo Le Pen, kteří mohli nabýt dojmu, že ji ztrácejí. Nepřekvapilo by, kdyby Bardellovy výroky předal novinářům někdo zevnitř strany.

Jak to dopadne, se nedá s jistotou předjímat. Je možné, že se pravost komentářů nepodaří jednoznačně prokázat a kariéra oblíbeného politika přežije. Zůstanou ale otázky, na které by si Francouzi měli zkusit odpovědět - kvůli sobě samým.

Konkrétně, jak je možné, že tolika voličům nevadí, že jejich kýžený prezident či prezidentka - ze současné nabídky si nejvíce Francouzů přeje v čele státu právě Bardellu a Le Pen - pochází z antisemitského prostředí a jsou obklopeni lidmi, kteří antisemitismus přiživovali?

A jak je možné, že se tahle rovina předsedy Národního sdružení problematizuje až teď? Vždyť u Bardellových mentorů a jeho současných spolupracovníků - to vše je známé, mnohými popsané - nejde o novinku. Nebo antisemitský komentář politika vadí, ale antisemita v čele jeho týmu ne? A pokud to všechno je pro Francouze novinka, pak hlavní politické strany - a také velká média - neodvedly dobrou práci.

A pak je tu francouzská krajní levice. Ta si z varování před pravicovým extremismem udělala příhodný kyj a její prezidentský uchazeč Jean-Luc Mélenchon utěšeně stoupá v průzkumech. Pokud by ale politický antisemitismus zabíjel, z Mélenchonovy strany Nepoddajná Francie by zbylo jen torzo a nad ním samotným by visel otazník.

Tak, jak mnohé predikce nyní vypadají, se příští prezidentské klání ve Francii rýsuje jako souboj pravicového a levicového antisemitismu. Dalším krokem - u kterého by Češi měli zpozornět, pokud to neudělali doteď - pak bude přetahovaná kandidátů, kdo rychleji utne francouzskou pomoc Ukrajině.

Takhle to druhá nejdůležitější země Evropy skutečně chce? Takhle to má být?