Havel změnil Hrad do úplných detailů. Měl na to zdatného pomocníka

„Tuto soupravu (klubový talíř velký s modrým tlustým okrajem a bílý talíř) navrhuji jako hlavní na velké večeře. Malé talířky (na předkrm či moučník) a případný servis na kávu by měly důsledně navazovat na bílý talíř,“ stojí na ručně psaném vzkazu Václava Havla keramikovi a designérovi Jiřímu Laštovičkovi.

Ten na konci devadesátek vymyslel pro Pražský hrad po téměř sedmi desítkách let nový reprezentační servis, který navazoval na tradici T. G. Masaryka. Dodnes používané talíře a hrníčky jsou vyvedené v tmavě modro-bílo-zlaté kombinaci a vidět je mohou i návštěvníci výstavy nazvané Design pro Václava Havla v Jízdárně Pražského hradu. Je součástí 28. přehlídky Designblok, která se koná tento týden, otevřená ale bude až do ledna příštího roku.

Na návrhu nádobí začal Laštovička pracovat v roce 1998. Vedle samotného tvaru vznikal souběžně také dekor, jehož finální podobu autor konzultoval přímo s Václavem Havlem. Společně řešili především linky obklopující státní znak.

Kombinaci zlaté a kobaltově modré si Václav Havel spolu se svou druhou ženou Dagmar oblíbili na jedné z pracovních cest na Blízký východ. Zlacený dekor s motivem lipových listů pak představoval jednu z technologicky nejnáročnějších technik, kterou tehdy dokázalo realizovat jen Thun Studio.

Výstavu v Jízdárně Pražského hradu, kterou připravila ředitelka Designbloku Jana Zielinski s kurátorkou a módní a lifestylovou novinářkou Andreou Běhounkovou, mimo jiné dokazuje také to, jak Václav Havel, muž z umělecky založené rodiny, ze své prezidentské pozice dohlížel i na zdánlivé maličkosti.

„Navrhoval, jak budou vypadat státní večeře na stole, mluvil do jídla a navrhoval dary pro státní návštěvy,“ vypočítává kurátorka Běhounková. Pouštěl se ale též do autorských návrhů a skic. Návštěvníci výstavy si mohou prohlédnout jeho náčrtky rozmístění objektů v Široké chodbě Pražského hradu a dokonce i skicu podoby českého státního znaku.

Havlova aktivní návštěva ve světě designu vyvrcholila návrhem vázy, kterou k 55. narozeninám věnoval svému příteli Bořku Šípkovi. Ten na Pražském hradě působil coby hlavní architekt a designér mezi lety 1992 a 2002.

„Když Václav Havel zemřel, Bořek se rozhodl vázu realizovat. Existuje sedm kopií a nám se jednu podařilo pro výstavu získat,“ říká Andrea Běhounková na konto vínovo-průzračné ostnaté vázy zvané Neuchopitelná nebo také Neuchopitelný šípek. „Šípkových“ ostnů je ovšem na váze více než pětapadesát.

Bořka Šípka doporučil na Pražský hrad na začátku 90. let někdejší ředitel švýcarské značky Vitra Rolf Fehlbaum, jemuž se Václav Havel na vernisáži výstavy Princip Thonet v Uměleckoprůmyslovém museu svěřil, že by do Španělského sálu rád nové židle. Židli nakonec Šípek vyvíjel několik let, a když prošla i testem Havlovy první ženy Olgy, dostala po ní jméno.

„Židle musela spojit zdánlivě protichůdné požadavky: nabídnout pohodlí při dlouhém sezení během koncertů, umožnit propojení jednotlivých kousků do pevných řad podle bezpečnostních předpisů a současně obstát při slavnostních recepcích a státních banketech. Po spojení židlí vzniká mezi sedadly odkládací plocha určená například pro sklenici nebo drobné občerstvení,“ popisuje Jana Zielinski rudě potažený kousek nábytku, který hned v několika kopiích vévodí vstupu do výstavy.

Z dílny Bořka Šípka je na výstavě k vidění i ďábelsky tvarované křeslo Andre T. od šaten Španělského sálu anebo roztodivný set lustru a vázy, který autor navrhl pro Širokou chodbu při příležitosti tuzemského summitu NATO v roce 2002. U vstupu do chodby nad schodištěm jej najdeme dodnes.

Stejně zvláštní, tak trochu pohádkový design má kladívko, které ke schůzování na summitu NATO použil někdejší generální tajemník George Robertson. Na fotografii je zřejmé, že ho kladívko se dvěma „vejci“ místo kovové hlavy rozesmálo.

Zlatý hřeb výstavy obstarává Havlova hradní pracovna, v níž je vystavena jak fotografie smějícího se Robertsona, tak Šípkem designované kladívko. Pracovna obsahuje stůl s vykrojenými místy pro telefony a faxy, komodu i police s kovovými zarážkami s motivem lipového lístku.

„Pracovna vznikla jako třetí prezidentský interiér. První mu po nástupu do funkce věnoval německý spolkový prezident Richard von Weizsäcker. Druhou navrhl architekt Miroslav Masák spolu s designérem Jiřím Pelclem. Až třetí interiér podle Šípkova návrhu se stal místem, které odpovídalo Havlovým představám o pracovním prostředí,“ vypočítává Jana Zielinski.

Po nástupu prezidenta Václava Klause byla pracovna v roce 2003 za přítomnosti Václava Havla a Bořka Šípka demontována a z Pražského hradu zmizela. Přes historika architektury Zdeňka Lukeše kurátorský tým Zielinski-Běhounková zjistil, že by měla být uložena na zámku Štáblovice nedaleko Opavy, kam si ji po odkoupení odvezl majitel zámku Kamil Kolek. A opravdu: schovaná pod plachtou čekala ve výborném stavu na další využití. „Pan Kolek tehdy odhadl, jak velkou vzpomínkovou cenu může mít,“ konstatuje Jana Zielinski.

Z přátelských pohledů i vzkazů, které si Václav Havel s Bořkem Šípkem vyměňovali, je zřejmé, že tito pánové k sobě měli lidsky velmi blízko. Ačkoliv jejich vkus se hlavně zpočátku dost lišil, jak alespoň vyplývá z Havlova dopisu Šípkovi z roku 1997:

„Přiznám se, že mi trvalo určitý čas, než jsem si začal zvykat na Tvůj výtvarný projev, na Tvou architekturu, na Tvé designérství, na Tvou zvláštní variantu multikulturně postmoderního ornamentalismu. Musím se Ti ale zároveň přiznat, že čím déle jsem si zvykal, tím hlouběji jsem si zvykl, až jsem se posléze s Tebou do značné míry vnitřně identifikoval.“