...a Bůh stvořil Trumpa

Z Atlantiku se na východní pobřeží Spojených států žene první podzimní bouře. A tak sedím doma a přemýšlím, co nás čeká v následujících dvaceti sedmi dnech, které zbývají do listopadových voleb. A co se stane, až příští rok naplno vypukne boj o nového prezidenta Spojených států. Že není důvod k optimismu, je každému jasné.

Je neděle a v televizi jsou dva zápasy amerického fotbalu. Mě ale nejvíc zaujme reklama, která běží o přestávkách. Je černobílá a trvá jen třicet vteřin. Vidíme, jak Donald Trump kráčí chodbou a říká, že nastala „poslední bitva“. Hned mě napadá, že tahle slova odněkud znám. Ano, je to začátek Internacionály, kterou nás v raných 60. letech učili zpívat ve škole.

O co v té bitvě půjde, pan prezident hned pojmenovává a nebere si přitom servítky: „Vyženeme komunisty, marxisty a fašisty. Svrhneme zkaženou politickou elitu, která naši zemi nenávidí. Zničíme média, která šíří falešné zprávy, a jednou provždy tak Ameriku od těch grázlů osvobodíme.“ V pozadí k tomu hraje píseň „Love me“. Napadá mě, že je to snad myšleno ironicky. Teprve po chvíli mi dojde, že tohle je autentický Trump. Podle nasupeného výrazu jeho tváře mám pocit, že ke mně právě promluvil Benito Mussolini.

A tohle je jen začátek. Bílý dům už vydal dalších dvanáct videí. V jednom z šotů Trump slibuje, že „zničí hluboký stát“ a vyčistí z vlády „válečné štváče“ – slib skutečně bizarní, protože v lednu nechal z Venezuely unést prezidenta s manželkou, v únoru začal válku s Íránem a podnikl raketové útoky na Somálsko, Jemen, Nigérii, Sýrii a Irák. V jiném šotu Trump před sochami Washingtona, Jeffersona, Theodora Roosevelta a Lincolna voličům slibuje „zlatý věk Ameriky“. Vrcholem je video, které začíná záběrem na naši planetu z vesmíru a fotografií malého Trumpa. Do toho říká hluboký hlas: „Bůh se podíval na svůj pozemský ráj a řekl: ‚Potřebuji správce.‘ A tak Bůh stvořil Trumpa.“

Na všech třinácti reklamách je napsáno, že je „zaplatila vláda Spojených států“, tedy daňoví poplatníci jako já. Dosavadní účet obnáší 20 milionů dolarů.

Používat státní pokladnu na propagaci vlastní osoby je přirozeně nelegální. Nejlépe situaci shrnul Thomas Massie, republikánský kongresman z Kentucky, jehož ale v primárkách porazil Trumpem financovaný rival. „Nebojte se,“ uklidňuje Massie ironicky, „utrácet státní peníze na strašidelné volební reklamy prezidenta se děje běžně a zcela legálně… v banánových republikách“. Trumpovy reklamy odsoudil i republikánský senátor Thom Tillis, který ale také v Kongresu končí.

V Americe mají vládnout zákony, ne lidé. Kdo ale Trumpa za zneužití státních peněz potrestá? Ministr spravedlnosti? Stěží, protože to je Trumpův osobní právník. Ředitel FBI? To je člověk Trumpovi tak oddaný, že o něm před pár lety napsal trilogii pro děti s názvem Spiknutí proti králi Donaldovi. Zasáhnou tedy soudy? V Nejvyšším soudu má Trump pohodlnou většinu a ta v kauze Trump v. United States (2024) rozhodla, že prezident požívá de facto absolutní imunity. Zastaví ho Kongres? Obě komory ale tančí podle jeho píšťalky. Výsledkem je, že Trump je sice občan jako každý jiný, jen s tím, že si může dělat, co chce.

V listopadových volbách půjde o to, jestli Republikáni udrží své většiny v Kongresu a dají tak Trumpovi čas a prostor dokončit projekty, o kterých mluví ve zmíněných reklamních šotech. Nejde o nic menšího než o zvrácení ústavního pořádku a o přebudování politického systému ve prospěch jednoho dominantního vládce. K dosažení těchto cílů Trump potřebuje zničit svobodná média, a to už dělá.

Navzdory velkorysým plánům pana prezidenta ale není v republikánském táboře veselo. Podle Reuters/Ipsos ho pozitivně hodnotí jen 32 procent dotázaných, zatímco dvojnásobek má opačný názor. Epsteinův skandál, válka s Íránem a následné zdražení pohonných hmot jsou masivně nepopulární.

Trump přesto zůstává optimistický. A není to jen maska. Věří, že pokles jeho popularity je dočasný a do voleb se mu podaří současné problémy překonat pomocí milionů, které právě pro tuhle chvíli nastřádal. Před dvěma týdny řekl stanici CNBC, že v pravou chvíli do veřejného prostoru vrhne 500 milionů dolarů. To už je suma, která může v hlavách mnoha lidí udělat z chiméry realitu, fakta pokřivit k nepoznání a pravdu přetavit v lež.

Do předvolebního boje mezi Republikány a Demokraty musíme započítat Rusko. Prezident má podivně pozitivní vztah k diktátorům všech možných typů. O Kim Čong-unovi ze Severní Koreje řekl, že se „do sebe zamilovali“. Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí je jeho „oblíbený diktátor“. Muhammada bin Salmána ze Saúdské Arábie má Trump „rád až příliš“, Recep Erdogan je jeho „velmi dobrý přítel“ a Nayib Bukele ze Salvadoru je „senzační prezident“.

A v téhle řadě Trumpových oblíbenců stojí Vladimír Putin, diktátor, jehož Mezinárodní trestní soud (ICC) vyšetřuje pro podezření z válečných zločinů. Co na to Trump? Během jejich loňského setkání na Aljašce před Putinem rozvinul červený koberec a teď ho dokonce pozval na schůzi G20, která se bude v prosinci konat na Floridě. Volodymyr Zelenskyj je pro Trumpa „nezvolený diktátor“, ale o tom, že Putinovým volebním triumfům předcházejí vraždy oponentů a zákazy opozičních stran, není z Bílého domu slyšet kritické slovo.

Nejde přitom jen o rétorický styl: Ukrajincům jde o život. Trump jim vzal přístup k protiraketovým zbraním, čímž Rusku umožnil zničit 90 procent ukrajinského ocelářského průmyslu. A nedávno v New Yorku tlačil na Zelenského, aby zastavil útoky na ruská naftová pole a rafinerie, protože to zvyšuje ceny benzinu a dieselu pro Trumpovy voliče.

Proč to Trump dělá? Co za to od Putina dostane? Odpověď je jednoduchá – Rusové mu pomáhají ovlivnit listopadové volby. Už déle než rok běží ruská vlivová operace Overload nebo také „Matrjoška“ a „Storm-1679“. Podle amerických zpravodajských služeb a odborníků v soukromém sektoru vyrábějí ruské speciální služby profesionálně dokonalé dezinformace, které předstírají, že jsou od BBC, Deutsche Welle nebo New York Times.

Cílem je vnést zmatek do práce mediálních organizací a zbavit je důvěryhodnosti. Kromě toho teď Rusové používají umělou inteligenci k výrobě videí, která pomocí zmanipulovaných hlasů a obrazů vytvářejí dojem, že známí herci nebo jiné osobnosti kritizují Demokraty za podporu agendy LGBTQ a dalších citlivých témat. (Poslední obětí je herečka Jamie Lee Curtis.)

Ruské operace v Americe míří výhradně na demokratické senátory, respektive kandidáty do Senátu. Jsou to: Jon Osoff (Georgia), Sherrod Brown (Ohio), Roy Cooper (Severní Karolína), Troy Jackson (Maine), Chris Pappas (New Hampshire), Mary Peltola (Aljaška), Abdul El-Sayed (Michigan), James Talarico (Texas) a Joshua Turek (Iowa). Uvádím jejich jména, aby bylo vidět, že nejde o náhodu, ale o pokus ovlivnit výsledek voleb ve prospěch Donalda Trumpa. Zatím se nezdá, že by se Rusové podobně snažili ovlivnit volby do Sněmovny. Možná to ukazuje, že jsou soustředění na Senát, protože Sněmovnu považují za ztracenou.

K listopadovým volbám půjdou dvě Ameriky. Jedna (58 procent) říká, že je na tom od Trumpova příchodu hůř, druhá (24 procent) naopak tvrdí, že je na tom líp (G. Elliott Morris, Strength in Numbers, 25. září). A nade všemi stojí prezident. Když otevřete webové stránky Bílého domu, spatříte nápis: „Vítejte do éry zlatého věku.“

Dnešní stav americké demokracie nelze hodnotit pozitivně. Dívám-li se do budoucna, dere se mi na mysl dialog z románu The Sun Also Rises od Ernsta Hemingwaye: „Jak jsi zbankrotoval?“ zeptal se Bill. „Dvěma způsoby,“ řekl Mike. „Postupně, pak najednou.“