Článek
Je hlavou státu, volby vyhlašuje – ale volit nebude. Alespoň to platilo do brzkého pátečního odpoledne, kdy Petr Pavel překvapivě přijel na otočku z dovolené v Africe a k urně se navzdory předchozím vyjádřením dostavil. O největší úlet volebního víkendu bylo každopádně postaráno dříve, než začal.
Kandidují, ale na obrazovku nesmějí. Česká televize svolala na včerejší večer „superdebatu“, ale nepustila do ní – kvůli vlastním pravidlům – politiky, kteří se objevují na kandidátních listinách. Tím vyřadila čtyři z pěti lídrů opozice a potenciální vrchol kampaně sama dopředu zazdila.
Paradoxů, jež provázejí letošní volby, je ještě mnohem víc. Třeba že nejvíc lidí na náměstí přitáhla neznámá žena z Chebu, jejíž kampaň – slovy roztleskávače hnutí ANO Michala Davida – „nemá s politikou co dělat“.
Nebo že Praze chce „dát tempo“ strana, která tu už dávno primátora má a skoro vždycky měla. Jen ho už dávno mocensky zastupuje Tomáš Portlík (ODS), který se v kampani úspěšně tváří jako nová krev.
To vše jsou ale jen drobné střípky proti manévru, jaký se letos povedl vládnímu hnutí ANO, když do centra agendy protlačilo obecní peníze. Přesněji řečeno stížnost, že na nich primátoři velkých měst zbytečně sedí. Ve čtvrteční televizní debatě se to znovu ukázalo. Žádná jiná tematika nezabrala víc času. A žádná není argumentačně tak moc otočená na hlavu.
Zaprvé – ve prospěch největších měst se podle vládních stran přerozděluje až moc z celkového balíku vybraných daní. A tak je prý načase tyto přerozdělovací vzorečky přehodnotit. ANO sice na billboardech v hlavním městě slibuje, že „Peníze Prahy patří Pražanům“, ale zároveň – pozor, další paradox – v zákulisí přemýšlí, jak část poslat jinam.
Neschopni utrácet
Vicepremiér Karel Havlíček v superdebatě ujistil, že žádný hotový záměr neexistuje . Ale „otevřít diskuzi“, to největší vládní partaj podporuje. O peníze by v takovém případě mohla přijít i další tři největší města – Brno, Ostrava a Plzeň. Ve prospěch menších obcí, chudších krajů nebo státního rozpočtu.
Zadruhé – u velkých měst, ale opět hlavně u Prahy, vládu dráždí velké finanční rezervy z minulých let (v Praze aktuálně 185 miliard, u všech obcí dohromady 625 miliard). A najednou je z nich téma číslo jedna. Problém, nevyužitá příležitost, důkaz investiční bezradnosti stávajících komunálních lídrů, které je třeba vyměnit, tak zní hlavní volební vzkaz ANO.
Pravda, na jednoho Pražana připadá v přepočtu při porcování celkového daňového inkasa 1,9krát víc peněz, než je průměrný příděl za celé Česko. A nikde není psáno, že to tak musí být navěky, bude-li politická vůle.
Ale má-li nastat změna, bylo by fér to udělat objektivně a odborně. Ne jako populistický nájezd na Pražany, u kterých ANO nikdy úplně nevyhraje, a tak hlasy obětuje za přízeň venkova.
Důvody pro určité zvýhodnění Prahy jsou dávno známy. Sama platí velké stavby, jako je metro či městský okruh, na kterých se jinde v zahraničí (ale u okruhu třeba i v Brně) běžně podílí stát. V hlavním městě vzniká i jiná infrastruktura celostátního významu. Také je tu ztížený přístup k unijním dotacím, protože Praha je relativně bohatá.
A stejně jako v jiných městech tu platí zákaz půjčovat si nad rámec 60 procent ročních obecních příjmů. Zákaz přijatý za minulé Babišovy vlády. A tak si Praha, ale i jiná města začaly na investice víc spořit a (opět paradox) Andrej Babiš jim to vyčítá.
Je pozoruhodné, s jakou odvahou se vládní strany pustily do toho, vykreslovat přebytkové obecní hospodaření jako negativum. V situaci, kdy na centrální úrovni sílí utrácení a zadlužování, které by si zasloužilo principiálně daleko větší kritiku.
Zřejmě někdo změřil, že voličům utrácení na dluh většinově vyhovuje nebo přinejmenším nevadí. Jak jinak, v zemi tolika paradoxů.
Článek jsme aktualizovali o informaci o návratu prezidenta z dovolené.
