Článek
Další a další výroky premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO ukazují směr, jak by nejraději změnil formu státu a jeho fungování. Ideálně by všechno řídil sám a z centra. Jednoduše jako v koncernu, jak byl ostatně zvyklý v byznysu.
Lídr ANO si asi říká: Když už musí být Česko rozdrobeno do 14 krajů a 6250 měst a obcí, tak proč do jejich čela volit hejtmany a starosty? Vždyť by úplně stačili loajální správci. A ti by plnili příkazy z holdingové, neboli mateřské společnosti - tedy z vlády, tedy od jejího šéfa.
Premiér uvažuje dál: K čemu samospráva a autonomie, když je stejně řídí korupčníci nebo neschopní zoufalci, kteří nepostavili ani psí boudu? Stejně nikomu nevěřím, jen sám sobě, přiznal se Andrej Babiš ve chvilce upřímnosti nedávno na mítinku v jihomoravských Bučovicích.
Jistě to souvisí i s Babišovou posedlostí mikromanagementem, kterou ukazuje při každém výjezdu do regionu. Je schopen pérovat starostu kvůli drahé dlažbě na chodníku, ředitele nemocnice za pořízení nevhodného přístroje a ředitelku školy za špatnou nabídku obědů pro děti v jídelně.
Výroky typu „my vybíráme daně“, „my dáváme“ nebo „my platíme“, jako kdyby si Babiš snažil vyvzdorovat právo rozhodovat o každé koruně, která bude v poslední vesničce utracena.
Radikálně odlišné představy
Ale vážně - dnes vidíme v Česku dvě extrémní představy, jak změnit uspořádání Česka. Na jedné straně stojí vládnoucí hnutí ANO snící o státu s co nejvíc centralizovanou správou. Na straně druhé je hnutí STAN, aktuálně druhá nejsilnější politická síla v zemi. Starostové by zas možná jednou rádi viděli Česko jako federaci 14 suverénních krajů.
ANO jako vládnoucí hnutí už pro svou představu něco dělá. Jedním z konkrétních kroků je sloučení stávajících 626 stavebních úřadů do jednotné státní instituce, nového Úřadu rozvoje území. Proč ne, na složitě administrativní uspořádání Česka jako brzdu dalšího rozvoje opakovaně upozorňují ekonomové.
Problém je, že ona centralizace není dlouhodobou a promyšlenou vizí Babišova hnutí, jež by byla součástí programu a znali ji voliči. Spíš jde o aktuální emoci, kdy šéfa hnutí štvou nevděčníci v krajích, městech a obcích, kde neuspěl. Navíc neposlouchají. Jak je za to potrestat?
Zrušit šmahem nejdou, tak co jim aspoň vzít nějaké peníze, takříkajíc nechat je vyhladovět? Aby přišli k rozumu a věděli, koho mají poslouchat. Už to začalo: tamhle se přestaly posílat příspěvky na silnice, tady se zdanily dotace na veřejnou dopravu. A což takhle nakonec všem ubrat při rozdělování daní?
Český kočkopes, světový unikát
Ani „federalisté“ z hnutí STAN svou představu kupodivu nemají detailně vyřešenou. Starostové budou pochopitelně do krve hájit to, na čem vznikli - malé obce, regiony a princip subsidiarity. Tedy zásadu, podle níž se rozhodování a odpovědnost mají dít na co nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům. Tudíž úplný opak centralizace.
A ti nejodvážnější snílci z nich kolem středočeské hejtmanky Petry Peckové a jejího radního Petra Boreckého by dokonce nejraději prosadili daňovou autonomii pro kraje. Aby regiony měly podobně jako ve Skandinávii, Švýcarsku nebo v Itálii pravomoc vyhlásit vlastní daně a určovat jejich sazby. Třeba jen dočasně, na nějaké velké investice.
Vážná debata o budoucím uspořádání země by byla prospěšná, protože aktuální český model je světový unikát a je skutečně brzdou rozvoje. Jde o hybrid, kde samosprávy nemají zas tak moc velké pravomoce, ale stát na ně paradoxně čím dál víc přenáší vlastní agendu.
Říká se tomu „přenesená působnost státu“. Sice máme samosprávy a volíme jejich zastupitele, ale ve skutečnosti by možná opravdu stačili úředníci nebo správci. Vždyť obce a kraje musejí jen slepě vykonávat řadu činností, které jim nařídí shora.
Jinými slovy, chtělo by to definitivně rozhodnout, co vlastně chceme. Buď chceme centralizovaný stát, který sníží počet krajů ze současných čtrnácti alespoň na osm a zároveň tvrdě donutí obce ke slučování. Anebo chceme druhou možnost, kdy ubereme pravomoci vládě, ministerstvům a centrálním úřadům a co nejvíc toho přeneseme na kraje a obce.
Cokoliv mezi je stále hůř fungující český kočkopes.
