V Česku vzniknou technické základní školy. Způsobí to problémy, říká expertka

V každém krajském městě by měla vzniknout škola, která bude na druhém stupni poskytovat rozšířenou výuku technické výchovy. Je to jeden z pěti kroků, kterými chce současný kabinet Andreje Babiše (ANO) podpořit technické vzdělávání, ve kterém v poslední době podle vládních představitelů české děti ztrácí.

„Chceme technické Česko a základní školou s rozšířenou výukou polytechnické výchovy toho chceme dosáhnout,“ řekl při představování vládní iniciativy zmocněnec ministra průmyslu pro technické kompetence a vzdělávání Tomáš Hamberger.

První technická základní škola vznikla před dvěma lety v Českých Budějovicích a podle jejího vzoru chce vláda podpořit vznik minimálně 12 dalších.

Na jedné straně na takové škole sice její žáci dostanou rozšířenou možnost výuky polytechniky, jenže na straně druhé jde de facto jen o jiný způsob výběrového vzdělávání na druhém stupni.

Už druhá vláda Andreje Babiše se přitom v platné státní vzdělávací strategii, kterou schválila v roce 2020, rozhodla výběrové vzdělávání omezovat. Ve strategii se píše, že „rozdělování žáků do různých vzdělávacích drah (ZŠ, gymnázia, výběrové školy) má negativní dlouhodobé důsledky pro celou společnost“.

Seznam Zprávy se proto ministra školství Roberta Plagy (za ANO) ptaly, jestli plán na budování polytechnických škol nejde proti schválené strategii.

„Nevnímám to takto ostře, že by to bylo v rozporu. Ve specializační komponentě výuky, kterou školy mají, mi rozmanitost nevadí. Srovnatelnost je v mých očích v České republice zachována právě tím, že máme základní jádro rámcových vzdělávacích programů, které je stejné ve všech školách,“ říká ministr Plaga.

Podle Jany Strakové, přední expertky na nerovnosti ve vzdělávání, ale podpora výběrových škol jakéhokoliv formátu problémy spíše způsobí, než že by je řešila.

„Jakkoli si cením snahy jednotlivých škol nabídnout svým žákům co nejkvalitnější služby, z hlediska vzdělávacího systému jako celku nepovažuji tvorbu výběrových technických tříd nebo škol za cestu správným směrem,“ říká Straková, která působí v Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty UK.

Výběrové třídy nebo školy, kam budou žáci přijímáni na základě přijímacího řízení, podle ní poskytnou nadstandardní vzdělávací příležitosti jen malému množství žáků z velkých měst.

„Nepřispějí k plošné podpoře technického vzdělávání na základních školách a jen budou dále prohlubovat segregaci podle rodinného zázemí, která je v českém vzdělávacím systému v mezinárodním srovnání již nyní vysoká, protože do výběrových tříd vždy přednostně nastupují děti ze vzdělaných a finančně dobře zajištěných rodin,“ dodává Straková.

Jedinou správnou cestou je z jejího pohledu nabídka zajímavého a motivujícího technického vzdělávání na všech školách, například ve formě volitelných předmětů.

Tímhle směrem hodlá vláda jít ve druhém z pěti zamýšlených kroků, a to formou zavedení polytechnické výuky v nově chystaném státním vzdělávacím programu pro školy. Jeho reforma se ale kvůli mnoha problémům zadrhla a ministerstvo školství pod Plagovým vedením její náběh o rok odložilo. Zatím není jisté, v jaké podobě se tedy od září 2028 začne zavádět.

„Před volbami se vždycky mluví o tom, že se chceme z ‚montovny‘ stát ‚mozkovnou‘. Ale nepůjde to bez toho, abychom pro techniku nadchnuli daleko více dětí než dnes. A ukázali jim, o jak skvělou cestu jde a kam až se díky technice mohou dostat,“ říká Tadeáš Salaba, zakladatel iniciativy Tech Republic.

V rámci ní jezdí vysokoškoláci a středoškoláci zdarma po školách a žákům ukazují, že technika není strašák, ale zajímavá a perspektivní kariéra. A to s tím, že od svých jen o něco starších vrstevníků se spíše děti nechají inspirovat. Za poslední rok takto navštívili 520 škol a oslovili 25 tisíc žáků.

Vládní program na podporu technického vzdělávání tak vítají nejen oni, ale především nejvýznamnější zástupci firem. I když upozorňují, že nesmí skončit jen u výstřelu plánů, ale musí dojít k reálným změnám.

„Česko je a bude průmyslovou zemí. Naší ambicí proto nemůže být ‚méně průmyslu‘, ale chytřejší průmysl,“ říká Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory.

„Iniciativa Technické Česko proto dává smysl, pokud nebude jen sadou dílčích projektů, ale dlouhodobou a koordinovanou změnou – od prvního kontaktu dětí s technikou přes skutečné propojení školy s praxí až po systém podpory celoživotního profesního růstu,“ dodává.

Z pohledu zaměstnavatelů jsou zásadní další dva body, které chce vláda prosazovat – duální vzdělávání a mistrovská zkouška. Právě po těchto dvou opatřeních zaměstnavatelé dlouhodobě volají.

„Mistrovská zkouška může zvýšit prestiž řemesel a nabídnout jasnou profesní perspektivu absolventům učňovských oborů,“ je přesvědčený Miloš Rathouský, expert Svazu průmyslu ČR pro vzdělávání.

Návrh zákona je momentálně ve Sněmovně. Pokud celým legislativním kolečkem projde, dostanou zkušení řemeslníci možnost absolvovat mistrovskou zkoušku a pak se prokazovat osvědčením před zákazníky. Kritici ale poukazují na to, že možnosti využití takového osvědčení budou jen malé. Přitom by její složení mělo stát 30 tisíc korun.

„U duálního vzdělávání je pozitivní, že se podařilo téma dostat do legislativy, nyní je ale potřeba vytvořit podmínky, které motivují školy i firmy k širšímu zapojení. Klíčové je, aby studenti získávali více kvalitních praktických zkušeností přímo ve firmách a byli lépe připraveni na reálné pracovní prostředí,“ dodává Rathouský.

Reforma vznikla za minulé vlády, když vedl ministerstvo školství Mikuláš Bek (STAN). V legislativě ale podle zaměstnavatelů chybí jasné rozdělení kompetencí mezi školy a firmy, ale také příspěvek na vzdělávání žáků poskytovatelům v duálním systému.

Problémem je, že současná vláda, stejně jako ta minulá, na školství šetří. Přitom podle programového prohlášení je vzdělávání od mateřských až po vysoké školy pro vládu prioritou.

„Odmítám striktně to, že jde jen o otázku peněz. Není to jen o penězích, musí se chtít,“ řekl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) při prezentaci vládní iniciativy Technické Česko.

S tímto pohledem ale nesouhlasí vysoké školy, na které přitom míří poslední bod vládního záměru – zajistit kontraktové financování. To znamená víceleté rozpočty, ve kterých stát stanoví svou objednávku od konkrétní vysoké školy a s tím přidělí i konkrétní prostředky. Příkladem mohou být dva vládní programy, které už běží, a to podpora na navýšení absolventů lékařských a nelékařských zdravotnických oborů.

„Kontraktové financování vítáme, protože z pohledu délky studia potřebujeme mít alespoň tříletou jistotu. Úplně ideální by byly pětileté cykly. Problém je ale celkový balík peněz. Můžeme vymýšlet sofistikovaný systém dělení prostředků, ale faktem je, že za poslední roky zůstává v českém vysokém školství díra deset miliard korun,“ říká Milan Pospíšil, rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a předseda České konference rektorů.

A letos dojde jen ke kosmetické změně. Vláda přidala na provoz vysokým školám pouze miliardu, což nestačí ani na pokrytí základních nákladů. Přitom na školy přicházejí nejsilnější populační ročníky za posledních 15 let.

„Z miliardového navýšení jde asi 350 až 400 milionů korun na společensky potřebné studijní programy, všechny ostatní vysoké školy si musí poradit s tím, co zbyde. Abychom byli konkurenceschopní na trhu práce, potřebovali bychom přidat pět procent zaměstnancům do tarifů, to ale vychází na 1,2 miliardy korun, takže se může stát, že nám začnou lidi odcházet,“ dodává Pospíšil.

Ministr školství Robert Plaga přitom připravuje celkovou reformu českého vysokého školství. Vedou se o ní značné debaty, základní shoda, že je potřeba modernizovat, ale platí. Jak ale rovněž ve shodě dodávají zástupci vysokých škol i další odborníci – bez zajištění dostatečných finančních prostředků nebude mít ani dobře myšlená změna žádný efekt.