Zákon roku? Aby se v něm prase vyznalo!

České státní rozpočty schvaluje každoročně Poslanecká sněmovna zákonem. Jde zpravidla o nejdůležitější zákon pro další fungování republiky. A o proces, při kterém se přerozděluje zhruba dva a půl bilionu korun, peníze nás všech.

Návrhy a finální dokument státního rozpočtu jsou veřejnými dokumenty a kdokoliv má právo se do nich podívat. To však zdaleka nezaručuje, že se v jejich obsahu každý dokáže zorientovat a správně ho pochopit. Bohužel je to spíš naopak – v obsahu všech těch podkladů aby se prase vyznalo.

Rozpočet na příští rok se zatím dostal do fáze druhého veřejně dostupného návrhu v podobě předložené vládou do Poslanecké sněmovny koncem září. Sněmovna ho projedná, více či méně pozmění a velmi pravděpodobně do Vánoc schválí. Poté schválený státní rozpočet vyjde ve Sbírce zákonů.

První verzi poslalo ministerstvo financí vládě už koncem srpna, a tím se dokument stal veřejným. Předtím šlo pouze o interní dokument. Během uvedených fází prošly obsah i struktura návrhů rozpočtů různými proměnami. Zorientovat se v nich ale není vůbec jednoduché.

Srpnový návrh ministerstva financí je k dispozici ke stažení v podobě tří ZIP archivů. Ten hlavní má skoro osmnáct megabajtů. Na jednotlivé soubory, nemluvě o sekcích a stránkách, se nedá zvenčí digitálně odkazovat. Nic z toho nelze poslat kolegovi ani najít vyhledávačem. Nejdříve si každý musí všechno postahovat, rozbalit, udělat vlastní přehled desítek dokumentů a pak teprve hledat, co potřebuje.

Ve Sněmovně se v říjnu z návrhu rozpočtu stal „Sněmovní tisk 324 Vl.n.z. o státním rozpočtu ČR na rok 2027“. Celý název je důležitý, protože kdo ho do vyhledávačů na sněmovním webu nezadá přesně, nenajde nic. Pomůže znalost čísla tisku, to je ale pokaždé jiné, protože číslování dokumentů se ve Sněmovně po každých volbách vynuluje. Takže návrh rozpočtu na rok 2018 byl tisk číslo 2, návrh na rok 2020 tisk 605 a na rok 2022 tisk 144. 

To je ale jen začátek. Když se na příslušnou sekci s návrhem rozpočtu na sněmovním webu konečně proklikáte, najdete tam obsah rozkouskovaný na dvaadvacet různých souborů, které se jmenují t032400.pdf, t0324a0.pdf a tak dále až po t0324u0.pdf.

To podstatné, tedy vlastní rozpočtová dokumentace s rozpisem příjmů a výdajů, je pro uživatele a zvědavce z řad veřejnosti popsáno jako „Dokumentace, část 1“ až „část 9“. Tři z těch souborů dokonce nemají název žádný. Nikde ani řádek o tom, co která část obsahuje. Chcete-li si ověřit jen jediné číslo, třeba kolik dostane regionální školství nebo doprava, musíte naslepo otevírat soubor po souboru – hádáte a hledáte, až se při troše štěstí trefíte.

A pak tu máme ještě tzv. „Střednědobý výhled státního rozpočtu na roky 2028 a 2029“. Ten ministerstvo financí a pak vláda předkládají zvlášť, letos jako Sněmovní tisk číslo 325. Mezi ním a návrhem rozpočtu však není žádný odkaz. Kdo neví, že dokument existuje a jaké má číslo, těžko ho najde.

Nic z toho není drama a nepřehlednost snad není záměrem. Je to prostě konzervativní zvyk, který vznikl ještě v dobách, kdy se dokumenty rozesílaly v papírové podobě poslancům a skoro nikdo jiný je nečetl. Potíž je, že doba předdigitální skončila už před čtvrtstoletím.

Údaje jednoho z nejzásadnějších dokumentů pro chod celého státu stále nemáme k dispozici ve strojově čitelné a digitálně přehledné podobě. Novináři, akademici nebo třeba neziskovky chtějí-li zjistit, jak se letošní návrh liší od loňské skutečnosti, jaký je vývoj určité položky za poslední dekádu nebo jak se změní obsah konkrétní kapitoly v průběhu schvalování, si musí potřebná čísla najít ručně a ručně si je vypisovat.

Je to o to překvapivější, že za to nese zodpovědnost ministerstvo financí, svým způsobem superministerstvo, ze kterého se jinak dlouhodobě a opakovaně ozývá volání po potřebě efektivnější a modernější státní správy. Zajímavé také je, že u již schváleného a utráceného rozpočtu to ministerstvo financí umí: portál MONITOR státní pokladny nabízí otevřená data vzorně. Jenže otevřená data k hotové věci jsou k veřejné kontrole podstatně méně užitečná než otevřená data k věci, o které se teprve rozhoduje.

Mezinárodní srovnání výše uvedené potvrzují. V žebříčku Open Budget Survey má Česko v transparentnosti 62 bodů ze sta a v kontrole rozpočtu kontrolními institucemi slušných 85. Ale v zapojení veřejnosti do rozpočtového procesu jen 24 bodů ze sta. Kontrolní úřady u nás tedy jakž takž fungují, ale širší veřejnost je informačně odkázána na to, co jí někdo převypráví a někdy i nabulíkuje.

Zveřejňovat by se měla data z klíčových fází přípravy rozpočtu i ve strojově (počítačem) čitelné podobě, nejen jako mix dokumentů různých formátů, navíc zabalených v archivech ZIP. Rozpočtové tabulky za všechny kapitoly lze zveřejňovat jako otevřená data, a to zvlášť pro návrhy rozpočtu, pro průběžné změny v průběhu projednávání i pro skutečné čerpání. Jednotlivé fáze by se pak daly mezi sebou snadno porovnávat.

Ministerstvo financí tohle u čerpání rozpočtu už dávno umí a šlo by pouze o rozšíření existující praxe. Každý rozpočtový rok by měl mít jednu trvalou webovou stránku, kde je vedle technické dokumentace i zjednodušená verze pro veřejnost.

Jednotlivé dokumenty státního rozpočtu a jeho návrhů by mohly být digitálně propojené s přehledným klikacím obsahem. Každá verze rozpočtu by měla pojmenovávat datové a další soubory podle toho, co skutečně obsahují, vzájemně jejich obsah propojit a doplnit jasná a jednoznačná vysvětlení používané terminologie.

Nic z toho nevyžaduje nový úřad ani velkou zakázku. Jde o to začít zacházet s podklady návrhů státního rozpočtu na úrovni odpovídající jejich významu pro chod celé země. A také tomu, že v rozpočtu nejde o peníze vlád, ale občanů. Že to jde jinak, moderně a transparentněji pro daňové poplatníky a voliče, ukazují mnohé pohledy do zahraničí.