Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém redaktoři SZ Byznys každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
V Česku budou letos podle Národní rozpočtové rady náklady na obsluhu státního dluhu lehce přes 130 miliard korun. Příští rok budeme nad 150 miliardami. Nejsme v tom sami. Vyspělé země utrácejí na splácení dluhu stále větší podíl svých daňových příjmů. Výše dluhu je kvůli vysokým úrokovým sazbám problémem od Evropy přes Velkou Británii či Spojené státy až po Japonsko.
Česko samo o sobě v potížích zatím není. Nicméně rizikem pro naši malou a otevřenou ekonomiku je právě situace v zadlužených vyspělých ekonomikách. Pokud trhy ztratí důvěru v udržitelnost veřejných financí některé z nich, může dojít k výprodejům na dluhopisovém trhu, jak se to stalo na podzim 2022 během krátké vlády britské premiérky Liz Trussové.
V relativně nejkomfortnější situaci jsou přitom Spojené státy (126 % vůči HDP), jejichž měna slouží pro většinu států a centrálních bank jako rezervní a také jako nejrozšířenější prostředek v platebním styku v mezinárodním obchodu. Pro USA je nejjednodušší vytvářet nové peníze, mírně tím svou měnu devalvovat, a snižovat tak své zadlužení.
Mnohem menší manévrovací prostor má Česko. Během krize obvykle nastává prudký odliv kapitálu a vynucené osekávání výdajů kvůli nižším daňovým příjmům recesi ekonomiky ještě prohloubí. Názorně jsme to u nás viděli v letech vleklé recese mezi roky 2012 a 2013.
Než nás vnější okolnosti donutí veřejné finance dát do pořádku, máme ještě čtyři možnosti, jak se s dluhem vyrovnat. Zaprvé, ekonomika musí růst rychleji než zadlužení. Česká ekonomika má v příštích letech růst zhruba o dvě procenta ročně a do budoucna ji stále více bude brzdit stárnutí populace. Zadlužení tak zřejmě poroste rychleji (na příští rok je projektován schodek veřejných financí 3,5 procenta) a z dluhu „nevyrosteme“.
Druhou možností je zvýšit daně. K tomu se skutečně schyluje. Vláda Andreje Babiše již v minulých dnech schválila sektorovou daň pro rafinerie, uvažuje se také o zvýšení či zavedení některých nepřímých daní (spotřební daň či DPH), dále na energetiku, zbrojní či bankovní sektor. Jedná se však o dílčí řešení, které stamiliardový schodek nezkrotí.
Zvyšování daní je navíc velmi nepopulární a ekonomice může uškodit tím, že firmy omezí své investice, anebo rovnou zvolí pro své plány jiný stát v regionu.
Nejméně pravděpodobnou cestou, jak ozdravit veřejné finance, je pak škrtání výdajů. Voliči to nesou nelibě a rozpočtování veřejných financí probíhá nikoliv podle efektivity vynaložených peněz, ale často mechanickým navyšováním výdajů resortů.
Nejzajímavější je poslední možnost, která je pro běžného občana téměř neviditelná. Tzv. finanční represe je situace, kdy centrální banka drží úrokové sazby uměle pod úrovní, kterou by nastavil trh, a vytváří se prostředí vyšší inflace. Majetek se v tomto procesu pomalu přesouvá od věřitelů k dlužníkům. Není to náhoda, protože právě státy jsou největšími dlužníky na světě.
Zajímají vás akciové trhy, energetika nebo plány českých podnikatelů? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
