Článek
Z mezinárodní perspektivy nepůsobí české veřejné finance vůbec hrozivě. Tuzemský dluh zůstává nízký a navíc se okolní země v regionu zadlužují ještě rychlejším tempem. Neznamená to však, že Česku nehrozí žádná rizika. Naopak, situace se může rychle zvrátit v neprospěch malé středoevropské země.
„V České republice zatím nevidíme žádné významné známky fiskálního rizika. Ačkoli veřejný dluh vykazuje vzestupný trend, vychází z relativně nízké úrovně,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy hlavní ekonomka pro rozvíjející se trhy Citigroup Johanna Chua.
Pozitivní je i mezinárodní agentura S&P Global Ratings, dle jejíchž komentářů se řídí velké mezinárodní banky a instituce. Na konci září zlepšila výhled ratingu České republiky na pozitivní, a to jen pár týdnů poté, co vláda schválila návrh rozpočtu na příští rok se schodkem 386 miliard korun. Tento schodek je mimochodem druhý nejvyšší v české historii.
Podle hlavního ekonoma ING Davida Havrlanta toto hodnocení zapadá do obrazu, jak Česko vidí zahraniční investoři.
„Když jsem českou situaci s vybranými agenturami probíral, nezaznamenal jsem ohledně české fiskální pozice výraznější obavy. Na druhou stranu bedlivě sledují změnu trendu, neboť s jídlem roste chuť a náklady na obsluhu dluhu mohou začít relativně rychle ukusovat nepěkné podíly z celkových příjmů,“ uvedl Havrlant.
Proč jsou investoři v klidu
Důvodem smířlivého postoje k českým veřejným financím, které přitom v konzervativním Česku rozdmýchávají velké emoce, je srovnání s okolními státy. Česko má totiž veřejný dluh kolem 45 % HDP. Například Německo je na 64 %, Maďarsko na 75 %, Francie na 116 % a USA na 123 %.
Rozpočtové schodky jsou navíc mírnější než v Polsku, na Slovensku nebo v Maďarsku.
„Z tohoto pohledu chápu, že mezinárodní investoři zůstávají v klidu, ale my bychom v Česku neměli. Jsme takovým jednookým králem mezi slepými,“ komentuje současnou situaci hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
Český dluh v posledních měsících zdražuje.
Mezinárodní agentury věří české ekonomice i kvůli solidním vyhlídkám růstu. S&P čeká až do roku 2029 hospodářský růst v průměru přes 2 % ročně a hrubé zadlužení Česka vůči HDP by mělo růst ze současných 45 % na 49 %, což je stále relativně nízká hodnota.
Česká ekonomika má výhodu v tom, že vůči zahraničí má čistou věřitelskou pozici (tedy jako celek má vůči zahraničí více finančních aktiv než závazků) a devizové rezervy České národní banky kolem 40 % HDP. Pozitivní také je, že v tuzemsku mají banky hodně kapitálu, takže by velmi dobře obstály v případné krizi, a financují se hlavně domácími vklady.
Vláda navíc hojně využívá novinku, která přispívá ke stabilitě veřejných financí. Domácnosti se stávají významným věřitelem státu, protože mu půjčují nákupem státních dluhopisů. Květnové znovuspuštění Republikových dluhopisů přineslo v první vlně rekordních skoro 74 miliard korun a přes 69 % investorů nikdy předtím státní dluhopis nedrželo. Podíl domácností na státním dluhu se během několika měsíců téměř zdvojnásobil na více než 3,4 %.
Z Marsu
Pozitivní výhled zahraničních hráčů však neodráží fiskální disciplínu, ale důvěru v dlouhodobý potenciál růstu české ekonomiky. Potíž je v tom, že oslovení tuzemští ekonomové ani další aktéři veřejného života často nevěří, že ke snižování schodků v tomto období vůbec dojde.
„Vláda Andreje Babiše v podstatě konsolidaci veřejných financí vůbec nemá v plánu. Když pominu tedy ten střednědobý rozpočtový výhled, který - jak to říct - je téměř jako z Marsu v porovnání s volebním programem, tak tam nevidím nic, co by tuto vládu mělo přimět, aby snižovala schodky,“ dodává Sobíšek.
Ministerstvo financí ve svém fiskálně-strukturálním plánu počítá s poklesem deficitu z 2,8 % HDP v roce 2027 na 2,0 % v roce 2028, 1,6 % v roce 2029 a 1,2 % v roce 2030. Údaje však vycházejí z upraveného ukazatele, který využívá únikové doložky unijních pravidel: z deficitu příštího roku se vyjímají výdaje na obranu ve výši 70 miliard korun, tedy zhruba 0,7 % HDP. Ministerstvo přitom patrně počítá s pokračováním takových výjimek i po roce 2028, případně jejich rozšířením na infrastrukturu.
Navíc se začátek plánované konsolidace veřejných financí kryje s prezidentskými volbami v roce 2028, po nichž v roce 2029 následují volby parlamentní.
Kromě toho výrazně roste zadluženost po celém světě. Zejména v posledních týdnech značně rostou výnosy státních dluhopisů těch největších zemí, včetně Spojených států. Jinými slovy, investoři žádají vyšší prémii, protože vidí riziko vysoké inflace a nestability.
„Výprodej vládních dluhopisů probíhá téměř všude ve světě a bylo by spíše s podivem, kdyby tato vlna neměla vliv na českou kotlinu. Zároveň dochází ke zvyšování základních úrokových sazeb, ať již z pozice Fedu, ECB, nebo ČNB,“ dodává Havrlant.
Podle něj se pak nelze divit, že v této situaci „výnos mnohem méně likvidního a dlouhodobějšího instrumentu, jakým je český státní dluhopis, vzroste nad 5 %“.
Současná příznivá situace české ekonomiky tedy nemusí trvat věčně. Nízká inflace a stabilní růst jsou výsledkem opatrné politiky v minulosti a silné finanční pozice státu. Tento prostor se však nedá čerpat donekonečna.
