Korea chtěla více dětí. Přání se splnilo, teď ale neví, co s nimi

Po osmi letech nepřetržitého propadu se Jižní Koreji konečně podařilo otočit jednu z nejčernějších demografických statistik. Dětí se v zemi druhým rokem rodí více.

Starosti tím však nekončí. Zatímco české rodiny po narození dítěte často shánějí pediatra, ty jihokorejské mohou prakticky okamžitě začít řešit, kam potomka umístí, až se budou potřebovat vrátit do práce.

„Když podáte žádost hned po narození dítěte, místo se obvykle uvolní kolem jeho prvních narozenin,“ popsala deníku The Korea Herald matka ze soulské čtvrti Tongdžak, která příští rok očekává narození druhého dítěte. Jako zkušená matka se rozhodla s přihláškou tentokrát neotálet.

Průměrná čekací doba na místo v jihokorejských zařízeních denní péče o děti dosáhla letos v červnu 7,5 měsíce. U jednoletých dětí je ještě delší – v celostátním průměru 8,5 měsíce, v Soulu 9,4 měsíce a ve veřejných zařízeních dokonce 10,6 měsíce. Země, která donedávna řešila především to, že se děti téměř přestaly rodit, nyní stojí před jiným problémem - kam s nimi?

Počet dětí narozených v Jižní Koreji klesal každoročně od roku 2015 do roku 2023. Pak nastal nepatrný obrat a v roce 2025 se konečně narodilo o 6,7 procenta dětí více než o rok dříve. Úhrnná plodnost, tedy průměrný počet dětí připadajících na jednu ženu, vzrostla z 0,75 na 0,80 dítěte. Demografické příručky přitom pro dlouhodobé udržení velikosti populace bez započtení migrace udávají zhruba 2,1 dítěte na jednu ženu.

OECD navíc už dříve upozorňovala, že první oživení porodnosti může částečně souviset s odloženými sňatky a porody z období pandemie. Upadající porodnosti se během let přizpůsobil i systém péče o malé děti.

Za posledních čtyři a půl roku zavřelo v celé zemi 11 093 školek a jeslí. Více než 92 procent uzavřených zařízení připadalo na soukromá a menší domácí centra. Nejčastějším důvodem byl jednoduše úbytek dětí, následovaný finančními problémy provozovatelů.

V celostátním měřítku je sice dětí mnohem méně než před deseti lety, jenže zařízení mizela ještě v době, kdy poptávka po péči o nejmenší zůstávala v některých čtvrtích a nově vystavěných městech vysoká.

Nejvýrazněji je problém patrný právě u dětí do dvou let, kde statistické závěry ne vždy odpovídají reálným zkušenostem rodin.

Pětatřicetiletý otec dvou dětí ze soulské čtvrti Kwangdžin čeká na místo ve veřejném zařízení pro mladšího, dvouletého potomka už rok a půl.

„Moje dítě je na čekací listině na 285. místě. Většina rodičů čekajících na místo má děti ve věku od nuly do dvou let,“ řekl deníku The Korea Herald muž, který si nepřál zveřejnit své jméno. „Moje žena pracuje na částečný úvazek, aby se mohla starat o naše děti, takže se náš rodinný příjem snížil.“

Otec si kvůli situaci stěžoval i na místním úřadě. Zajímal se, proč úředníci při výstavbě nového rezidenčního komplexu nepočítali s tím, kolik rodin bude služby péče o děti potřebovat.

Soukromá a menší domácí zařízení sice představují alternativu k veřejným centrům, jenže rodiče upozorňují, že volné místo musí být zároveň v takové vzdálenosti, aby bylo možné každodenní cestu do zařízení skloubit s dojížděním do práce.

Umístit v Jižní Koreji dítě do školky přitom není otázkou jen pohodlí a vzdělávání. Střetává se také s přísnou pracovní kulturou.

Korejci stále tráví v zaměstnání více času než pracovníci ve většině zemí OECD. Podle údajů, které organizace použila ve své rozsáhlé studii o jihokorejské porodnosti, odpracují muži v průměru 44,1 hodiny týdně a ženy 41,8 hodiny. V Česku se ve stejném srovnání muži pohybují kolem 41 až 42 hodin a ženy kolem 40 hodin týdně.

Rozdíl je ještě výraznější u velmi dlouhých pracovních týdnů. Podíl Korejců, kteří pracují alespoň 50 hodin týdně, patří v OECD k nejvyšším. Organizace upozorňuje, že právě dlouhá pracovní doba a nepružná firemní kultura komplikují zaměstnancům možnost aktivně se podílet na péči o děti.

Jižní Korea sice během posledního desetiletí pracovní dobu výrazně zkrátila a zákonný strop včetně přesčasů postupně snížila ze 68 na 52 hodin týdně, zaměstnanci však stále jen málo využívají práci na dálku, zkrácené úvazky či pružnou pracovní dobu. Pracovníci se často obávají dopadů podobných úlev na výdělek, povýšení nebo hodnocení ze strany zaměstnavatele.

Jak silně se korejská pracovní kultura promítá do poptávky po péči, ukazuje jedno z veřejných zařízení v soulské čtvrti Mapo. Otevřeno má od sedmi ráno až do deseti večer a dětem nabízí i snídani a večeři, aby jeho služby mohli využívat rodiče pracující přesčas nebo účastnící se večerních firemních akcí. Přestože má kapacitu 48 dětí, je plné a jen na místa pro děti do dvou let čekají další desítky zájemců.

Dostupné zařízení péče o malé dítě také často rozhoduje o tom, zda se matky vůbec dokáží vrátit se do zaměstnání.

Právě obtížná slučitelnost kariéry a rodičovství přitom podle OECD patří mezi klíčové příčiny korejské demografické krize. Jihokorejské ženy jsou dlouhodobě tlačeny k volbě mezi zaměstnáním a rodinou a narození dítěte pro ně znamená výrazně větší kariérní a příjmovou ztrátu než v řadě jiných vyspělých zemí.

Současný nedostatek míst má kořeny i v minulých populačních výkyvech.

Když jihokorejská vláda v roce 2013 výrazně rozšířila bezplatnou péči o děti, počet přihlášených prudce vzrostl. Přibývala také malá domácí zařízení, která se specializovala na nejmladší děti. S prudkým propadem porodnosti ale začalo dětí ubývat a provozovatelům přestala ekonomika vycházet.

„Zařízení mají potíže splnit minimální počet zapsaných dětí potřebný k získání vládních dotací a k pokrytí platů učitelů, což vede k jejich uzavírání,“ vysvětlila Čche Hjo-mi, vedoucí výzkumná pracovnice Korejského institutu péče o děti a vzdělávání.

Problémem jsou i zaměstnanci. Profese pečujících pracovníků je podle odborníků vnímána jako náročná, relativně špatně placená a zatížená velkou odpovědností i tlakem rodičů. „I mezi mými studenty je jen málo těch, kteří by se chtěli stát vychovateli v dětských zařízeních,“ uvedla To Mi-hjang, profesorka na Univerzitě Namseoul.

Úbytek se přitom netýká všech typů zařízení stejně. Zatímco soukromých a domácích center ubývá, počet veřejných zařízení naopak loni vzrostl o 3,4 procenta na 6745. Ani jejich rozšiřování však zatím nedokázalo vyrovnat místní nedostatek kapacit, především pro nejmenší děti.

Vláda se proto nyní snaží systém přizpůsobit tomu, kde je poptávka největší.

Ministerstvo školství připravuje změnu, která by veřejným zařízením umožnila specializovat se výhradně na děti do dvou let. Dosud musejí zpravidla zajišťovat péči také pro starší věkové skupiny. Novela je v připomínkovém řízení a mohla by začít platit už v roce 2027.

„Starší děti mohou chodit do mateřských škol, ale přístup k péči se zdá být problémem zejména u dětí ve věku od nuly do dvou let, zvláště v nově vybudovaných městech,“ vysvětlil deníku The Korea Herald představitel ministerstva. „Naším cílem je dostupnost zlepšit tím, že veřejným zařízením umožníme provozovat pouze třídy pro nejmenší.“

Jde vlastně o další fázi dlouhého korejského experimentu s tím, jak zvrátit demografický propad. Stát v minulých letech výrazně zvýšil výdaje na péči o děti, prodloužil rodičovské dávky a snažil se přimět firmy ke vstřícnějšímu přístupu k rodičům. OECD přesto upozorňuje, že samotné rodinné dávky problém nevyřeší, pokud se nezmění také pracovní prostředí a rozdělení péče mezi muže a ženy.