Evropa hledá cestu k Putinovi

„Zelenskyj nechce tuto válku ukončit, pravděpodobně nikdy nechtěl,“ prohlásil na začátku týdne americký prezident Donald Trump na adresu svého ukrajinského protějšku. Nebyla to zdaleka jediná poznámka, kterou zpochybnil snahy Kyjeva vyjednat mír.

Svými výroky se opakovaně přibližuje pozici Moskvy, zatímco Ukrajinu kritizuje za to, že válka stále pokračuje.

V posledních dnech se navíc znovu rozběhla diplomatická jednání. Americký zvláštní vyslanec Steve Witkoff se nejprve setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a následně zamířil do Petrohradu za ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Zatímco Washington pokračuje ve snaze dohodnout konec války, Evropa čelí otázce, jakou roli v těchto jednáních vlastně má.

Náznaků, že by evropské země mohly zůstat stranou rozhodování o osudu napadené Ukrajiny, přibývá. A tak se v Bruselu opět otevírá debata o tom, zda by si Evropská unie neměla vybrat vlastního člověka, který by jednal s Putinem jejím jménem, jak s odkazem na své zdroje informoval server Politico.

Ani po několika měsících ale není jasné, kdo by měl Evropu zastupovat. Na stole je několik jmen. Mluví se například o předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, protože už s Trumpem přímo jednala o obchodních vztazích.

Větší šance má ale podle některých zdrojů předseda Evropské rady António Costa, který zase prostřednictvím své kanceláře navázal komunikaci s Kremlem. Ve hře je podle zdrojů Politica také šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová.

Jenže někteří evropští diplomaté pochybují, zda by právě von der Leyenová nebo Kallasová dokázaly vystupovat jako prostřednice při jednání s Moskvou, píše Politico.

Obě totiž stabilně podporují napadenou zemi. Kallasová navíc Trumpa otevřeně kritizuje. V úterý například výslovně obvinila Washington z toho, že tlačí na Ukrajinu ke „kapitulaci za Putinových podmínek“.

Costa by naopak podle diplomatů mohl působit nestranněji. „Costa působí spíše jako poctivý prostředník,“ shrnul jeden z nich. Portugalský politik ale prozatím tuto roli odmítá.

Mezi možnými kandidáty se objevuje také finský prezident Alexander Stubb. V jeho prospěch hovoří především dobré vztahy s Trumpem a dlouholeté finské zkušenosti s Ruskem. Zároveň je ale Stubb také jedním z předních podporovatelů napadené země a k pozicím Kremlu se staví jasně odmítavě.

Stubb se nicméně tento týden v Oslu setkal se Zelenským a Witkoffem, ještě před cestou amerického vyslance do Ruska. Podle jednoho z nejmenovaných unijních diplomatů citovaných Politicem je finský prezident jediným evropským politikem, který dosud prokázal vůdčí schopnosti na nejvyšší úrovni.

Italská premiérka Giorgia Meloniová už v létě podle deníku Corriere della Sera naléhala na EU, aby jmenovala Stubba zvláštním vyslancem pro budoucí mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem.

Evropské země se o obnovení kontaktů s Moskvou pokoušely už dříve. Začátkem června navštívili velvyslanci Francie, Německa a Velké Británie ruské ministerstvo zahraničí, aby o možnostech další komunikace jednali s ruskými diplomaty. Zatím se ale nepodařilo najít společný postup, který by Evropě zajistil výraznější roli v rozhovorech o konci války.

Potřebu jasného evropského zastoupení zdůraznil také český prezident Petr Pavel. „Prezident Putin Evropskou unii jako autoritu ignoruje. Nechce mluvit s Ursulou von der Leyenovou, nemluví s Kajou Kallasovou. Přestal mluvit i s dalšími evropskými lídry, včetně Emmanuela Macrona,“ řekl v rozhovoru pro Axel Springer Global Reporters Network.

Evropská unie by proto podle Pavla měla určit jednoho člověka nebo skupinu lidí, kteří by jednali jejím jménem. Nemuselo by jít nutně o představitele unijních institucí nebo NATO. Mohli by to být i jednotliví státníci, kteří by od ostatních evropských zemí dostali mandát k vedení rozhovorů.

Během návštěvy Berlína pak český prezident řekl, že by bylo ideální, kdyby se této role ujali představitelé Velké Británie, Francie a Německa, pokud by dokázali najít společnou pozici.

„Ruský režim respektuje sílu, a teď ne nutně pouze vojenskou, ale i třeba politickou, ekonomickou. Proto by bylo výhodné, aby za Evropu mluvili představitelé těch nejsilnějších zemí,“ vysvětlil Pavel.

Také Zelenskyj opakovaně povzbuzoval Evropu k vytvoření paralelního kanálu s Ruskem.

„I když se o tom mluví pořád dokola, myslím si, že by bylo dobré mít nějaký komunikační kanál s Putinem,“ řekl serveru Politico bezpečnostní expert a bývalý politik David Lidington z londýnského Královského institutu spojených služeb (RUSI).

„Nejsem optimista, že by to v krátkodobém horizontu přineslo nějaké výrazné výsledky. Mít ale kanál, který by bylo možné využít, až se naskytne příležitost, není špatná věc,“ dodal.

Navzdory kritice Trumpova přístupu ale Brusel zatím není připravený vydat se vlastní cestou a od amerického prezidenta se distancovat.

Brusel, Berlín, Paříž i Londýn dál dávají přednost udržování kontaktů s Washingtonem, byť je jejich vývoj nejistý. Doufají, že tak budou mít větší možnost ovlivnit Trumpův přístup k válce. Ukázala to i jejich účast na posledních kolech mírových rozhovorů vedených Spojenými státy, nejprve v Miami a později v Oslu.

Otázkou také zůstává, jak by se k potenciálnímu vyjednavači stavělo samotné Rusko. Putin dříve sice prohlásil, že je připraven s evropskými zeměmi jednat, zároveň ale tvrdí, že Evropa „nemá mírovou agendu“ a stojí „na straně války“.

Jako preferovaného evropského vyjednavače navrhl bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera, který má dlouhodobé vazby na ruský energetický sektor.

Kallasová takovou možnost odmítla. Schröder podle ní působí jako lobbista ruských státních společností a v případě vyjednávání by seděl „na obou stranách jednacího stolu“.