Článek
Donald Trump se postupně blíží k pohledu na Rusko, který připomíná tradiční pohled amerických republikánů. V rozhovoru pro Seznam Zprávy to říká finský historik a expert na mezinárodní vztahy Vesa Vares, který působí na univerzitě v Turku.
Finsko podle něj patří k největším zastáncům Ukrajiny, protože kdysi bylo na jejím místě a nechce to znovu opakovat. Co se týká ruských válečných plánů, obává se spíše o Pobaltí - Litvu, Lotyšsko a Estonsko.
Mluvíme spolu poté, co Donald Trump zrušil plánovaný summit v Budapešti s Vladimirem Putinem a uvalil sankce na velké ruské ropné společnosti Rosněfť a Lukoil. Znamená to, že ztratil - tentokrát už opravdu - s Putinem trpělivost?
Všichni víme, že Donald Trump často radikálně mění názory a na Ukrajinu a Rusko je změnil několikrát. Je těžko čitelný dopředu, ale teď to skutečně vypadá, že je Putinem frustrovaný. Může reagovat velmi prudce, pokud nabude pocitu, že z něj Putin dělá klauna. A zřejmě se nepotvrdí obavy, že úplně opustí Ukrajinu a nebude chtít s válkou už mít nic společného. Na Putinově místě bych se obával Trumpova hněvu víc než čehokoli jiného.
Mají pravdu někteří evropští politici a analytici, když tvrdí, že jen Trump v současnosti může přimět Putina ukončit válku?
V zásadě ano, ale jak už jsem řekl, Trump je nevypočitatelný. Domnívám se, že se přece jen začíná blížit tradičnímu pohledu americké Republikánské strany na Rusko. Tedy že to není partner, kterému lze důvěřovat, a že s ním nelze uzavírat dohody tak snadno jako s jinými zeměmi. A že nějakým způsobem Spojené státy musí stát po boku Evropy.
Finsko, které bylo desetiletí neutrální zemí, po ruské invazi zaujalo vůči Moskvě tvrdý postoj. Vstoupilo do NATO, dodává Ukrajině zbraně, podporuje protiruské sankce, finský prezident Alexander Stubb vyjednává s Donaldem Trumpem. Promítá se do toho finská historie z minulého století?
Chápeme, co se stalo Ukrajině, protože víme, jaké to je. V minulosti jsme na tom byli stejně, když Sovětský svaz zaútočil v roce 1939. Finům je také jasné, že doba 60. a 70. let minulého století je nenávratně pryč. Finsko bylo neutrální v rámci takzvané finlandizace, což byl výraz pro to, že nebudeme zbrojit proti Sovětskému svazu a ten nás nechá na pokoji. Jenže tehdy byl v tomto směru strnulý sovětský režim a jeho vůdce Leonid Brežněv předvídatelný. Věděli jsme, že některé linie nepřekročí. To se o současném Putinově Rusku vůbec říci nedá, v tomto směru je vlastně současnost horší.
Veřejné mínění ve Finsku se po ruském vpádu na Ukrajinu výrazně změnilo. Do té doby se podpora vstupu do NATO pohybovala kolem 30 procent, po začátku války vystoupala na 80 procent. V podstatě během několika týdnů.
Čili abych to shrnul. Tam, kde je teď Ukrajina, bylo v minulosti i Finsko a nechce tam být znovu. A Rusku opravdu nelze důvěřovat.
Je skutečně realistický scénář nějakého ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem na jedné straně a skandinávskými či pobaltskými zeměmi na straně druhé?
Řeknu to takto: Není to nemožný scénář a je třeba na něj být připraven. Velmi bude záležet na tom, jak skončí válka na Ukrajině. Jestli bude Putin potřebovat nějaký další konflikt.
Nemyslím si, že Finsko bude první na jeho mušce. Ví, že jsme země, která má vůli se bránit a máme všeobecnou brannou povinnost. Nejspíš to nebude ani Švédsko, které má silné letectvo a námořnictvo. Ale pro pobaltské republiky je situace jiná a nebezpečí větší. Jsou malé a blízko Ruska, tam určitě musí s eventualitou napadení počítat více.
Proti obrovské přesile Rudé armády vedli Finové po Stalinově rozhodnutí zaútočit heroický boj. Bránila by se stejně současná generace Finů?
Určitě. Nepoddat se, to je součást naší mentality, finské identity a tradice. Bránit se vždy, za všech okolností. Není to žádný nacionalismus, ale jak říkám, spíše součást naší identity. A také víme, jak jsme dopadli my a jak třeba pobaltské země nebo Československo, kam přišli sovětští vojáci. My jsme se bránili, trpěli jsme, ztratili jsme východní část naší země a mnoho životů, ale uhájili jsme nezávislost.
Skončí válka na Ukrajině tak, jako finská obrana proti Sovětskému svazu? Tedy že Ukrajina ztratí část území, ale uhájí svoji existenci a nezávislost?
Asi to záleží na definici vítězství a porážky. Finsko ztratilo část území, muselo přistoupit na kompromisy ve své zahraniční politice, ale ano, ve srovnání s okupovanými pobaltskými republikami jsme vlastně vyhráli. To, že nás Sovětský svaz neokupoval, bylo svým způsobem vítězství.
Ukrajina zřejmě nebude schopná vojensky získat zpět většinu ztraceného území, ale pokud se udrží jako stát alespoň zhruba v podobě, jakou má nyní, bude to jednoznačně analogické s tím, jak dopadla Finská válka. Což mimochodem nedávno řekl i finský prezident Alexander Stubb na setkání s Donaldem Trumpem, Volodymyrem Zelenským a některými evropskými politiky ve Washingtonu.
Zdá se, že Stubb si vybudoval mimořádný vztah s Donaldem Trumpem. Hrají spolu golf, často spolu hovoří…
Vypadá to, že mezi nimi takzvaně funguje nějaká chemie. Stubb je zkušený diplomat, bývalý ministr zahraničí. Umí působit na lidi.
