Článek
Staronový šéf resortu školství Robert Plaga (nestr. za ANO) drží ředitele škol v pozoru, když od chvíle svého jmenování mění jedno opatření za druhým. K široké veřejnosti zatím sice nejpatrněji pronikla úprava harmonogramu školního roku, změny se ale týkaly i odložení revize RVP či konce pokusné kombinované výuky.
Zatímco za minulé vlády se šéfové Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) z řad hnutí STAN jen předháněli, kdo se bude v křesle tvářit zoufaleji, Plagovi se kompetence a zájem o agendu upřít nedá. Vždyť správa školství je mu natolik drahá, že se proto, aby mohl být ve funkci, podílel na zvolení Tomia Okamury předsedou Sněmovny. Nyní ale trochu překvapivě vyrukoval s balíčkem úprav týkajících se výuky cizích jazyků.
Zaprvé: zcela rozumně zrušil povinnost teenagerů učit se na druhém stupni druhý cizí jazyk. Vtloukat úplné základy například němčiny do často nemotivovaných puberťáků, jen aby si za tři roky horko těžko na sjezdovce v Rakousku objednali řízek a hranolky, nedává smysl. O to více, když se z žáků stanou studenti, kteří přijdou na střední školu, kde třeba „jejich“ jazyk vůbec nenabízejí.
Ředitelé se sice bojí propouštění, ale sami kantoři potvrzují nedostatečnou průpravu k typově odlišnému stylu výuky: „Měli bychom začít vyučovat němčinu, francouzštinu nebo španělštinu i na univerzitách jako předmět ‚vyučování druhého cizího jazyka‘,“ řekl ředitel základní školy v Kraslicích a člen Učitelské platformy Jan Kuzebauch v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Krok pochválil i lidovecký exministr zemědělství Marek Výborný.
Angličtina jako volitelná zábava?
Vášnivější debatu vyvolala druhá položka v týdnu oznámené změny. Od letošního září měla platit povinnost učit angličtinu už prvňáčky - šlo o reformu z pera exministra Mikuláše Beka. Plaga ale toto ustanovení zrušil. Zdůvodnil to nepřipraveností škol a nedostatkem dostatečně vzdělaných učitelů. Opoziční Piráti obrat kritizují pro „nahodilost“.
Nechme stranou přetahovanou o to, který z kroků byl „nekoncepčnější“ - zda Bekovo zavedení, nebo Plagovo zrušení. Zajímavější debatu nabízí mimoděk oživené téma samotné podoby výuky angličtiny v českých školách.
Základem je vystavovat Češky a Čechy angličtině v co nejútlejším věku. Což ale nemá znamenat nutit je biflovat se vzorečky pro skladbu vět, sotva rozpoznají jednotlivá písmenka.
Stačilo by, kdyby místo lomení rukama a ukazování na neschopné předchůdce ministerstvo nabídlo či do budoucna přislíbilo posílení výuky angličtiny jiným směrem. Možností je nespočet, nabízí se třeba „výchovné předměty“ - hudebku, výtvarku, pracovní činnosti či tělocvik - vést anglicky. Anebo cokoliv jiného. Jakékoliv podobné avízo by přinejmenším vyslalo jasný vzkaz o nutnosti a samozřejmosti znalosti angličtiny.
Plaga se pouze vymezil vůči „poplašným zprávám“ o zákazu, když vzkázal, že školy prvňáčky angličtinu učit mohou, pokud tedy chtějí, a že zásadní je pro stát dosažená úroveň v páté třídě. Výsledkem sdělení mimo jiné je, že angličtina prostě není tak důležitá a je v pořádku ji odstavit na druhou kolej.
Právě věk dítěte je přitom alfou a omegou, pokud jde o schopnost učit se obecně a o schopnost osvojovat si cizí jazyky dvojnásob. Dětský mozek funguje jako houba, která v šesti letech snadno nasaje to, co mozek dvakrát starší už zpracovává podstatně obtížněji.
Není fér, aby žáci a studenti trávili deset měsíců v roce od rána do odpoledne v jedné instituci, aby ti privilegovaní poté za přispění desetitisíců korun osvícených rodičů věnovali volný čas další výuce v soukromých jazykových školách na kurzech.
Absurdní situace pak nabízí vyhlašování nejrůznějších anglických olympiád, kdy vítězové zpravidla nikdy oceněné znalosti nenačerpali během pobytu ve škole, nýbrž buď ve zmíněné jazykovce, nebo sledováním Netflixu či hraním videoher. Státní školy se v takových případech často takříkajíc chlubí cizím peřím. Čest výjimkám.
Možná je to překvapivé, ale česky se kvůli nám, hrdým Čechům, učit nikdo nezačne, jak bychom si podle všeho přáli. Žádoucí systémové změně ve vzdělávání musí nutně předcházet opuštění iluze o české výjimečnosti a uvědomění, že perfektní znalost angličtiny je pro nás naprostou nutností. Bez ní jsme zemí nikoho.
V globalizovaném světě bude ona skloňovaná „krása češtiny“ dojímat navždy jenom nás. Geografická poloha ve středu Evropy, členství v Unii, NATO a dalších mezinárodních organizacích, to vše je širší součástí našeho geopolitického kódu. Politici neustále hovoří o hájení českých zájmů. Toho budeme schopni jen v případě, že nám bude někdo rozumět.
