Článek
V pohledu na válku Ruska proti Ukrajině se německá společnost silně polarizuje.
Sílící Alternativa pro Německo (AfD) žádá konec vojenské a finanční podpory Ukrajiny a obnovení vztahů s Ruskem.
Představitelé vládní koalice naopak ve svých projevech přitvrzují jak proti Moskvě, tak proti AfD.
„Němci se teď cítí být více součástí války na Ukrajině. Ruský dronový útok na letišti v Lipsku situaci změnil,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Kai-Olaf Lang, expert na střední a východní Evropu, který působí v Berlíně v Německém institutu pro bezpečnostní a mezinárodní politiku (SWP).
Kancléř Friedrich Merz ve středu v Bundestagu kritizoval proruskou orientaci AfD a zopakoval, že spolková vláda nepřestane podporovat Ukrajinu. Takže německá vojenská pomoc Kyjevu není ohrožena?
Rozhodně bude pokračovat. I přes rostoucí ruské útoky a sabotáže a přes politické spory v Německu. Vláda vysílá jednoznačný signál, že podpora Ukrajiny – finanční, humanitární i vojenská – je potřebná a že si Německo uvědomuje svoji klíčovou roli v této pomoci. Je to vzkaz na Ukrajinu, do Ruska, našim evropským partnerům i do Washingtonu, že tento kurz zůstává nezměněný.
O den dříve měl v bavorském parlamentu projev tamní premiér Markus Söder. Tvrdě se opíral do Ruska a říkal, že lidé v Bavorsku tuto zemi nikdy nepředají do rukou AfD a politiků hájících současný ruský režim. Na Södera šlo o nezvykle tvrdý a bojovný projev…
Ani bych neřekl, že by ten projev nějak vybočoval. Byl možná víc zaměřený dovnitř Německa.
Podle průzkumů je jasné, že většina Němců pomoc Ukrajině stále podporuje. A případ ruského dronového útoku na letišti v Lipsku změnil situaci v tom, že mnoho Němců vidí v Rusku větší hrozbu.
Podle průzkumu televize ARD se 56 procent Němců cítí Ruskem ohroženo. Přitom starší lidé se cítí ohroženi více, u nich ještě rezonují zkušenosti studené války. Pocit, že Německo je v jakémsi hledáčku Ruska a jeho cílem, sílí.
Dlouho to pro Němce přece jenom byla abstraktní válka. Není státem na takzvané frontové linii, jako jsou pobaltské republiky nebo Polsko. Situace se změnila v tom, že teď se už cítíme být více součástí této války.
Takže Lipsko je velký přelom?
Určitě. Není to sice první případ sabotáže v Německu, ale vždy to vyznívalo trochu do ztracena. Že se neví přesně, kdo za tím stojí, že se to musí pořádně vyšetřit, tedy opatrné formulace. Lipsko je jiné v tom, že vláda jednoznačně za pachatele označila Rusko.
Musíme zvýšit výdaje na obranu, posílit Bundeswehr, nadále se angažovat v mezinárodní vojenské brigádě v Litvě. V širším slova smyslu se musí k obranyschopnosti země zapojit každý.
Nemůže to být jen záležitost vlády, armády, tajných služeb, ale také vedení spolkových zemí, měst, firem a tak dále. Je to prostě otázka a úkol pro každého. Podobně, jako to berou ve skandinávských zemích.
Nepošramotilo reputaci Ukrajiny obvinění, že Ukrajinci stáli za výbuchem podmořského plynovodu Nord Stream?
Vnitropoliticky je to, řekněme, výbušné téma. A voda na mlýn pro ty, kteří zastávají názor, že v zájmu Německa je spolupracovat s Ruskem a nepomáhat Ukrajině. Proto bude důležité, aby podezřelí byli předáni německé justici a aby vyšetřování bylo transparentní.
Bavíme se spolu několik dní poté, co AfD získala v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku 44 procent hlasů. Jak velkou roli hraje ve vzestupu této strany její program normalizace vztahů s Ruskem a obnovení obchodní spolupráce?
Je to jeden z chodů na dlouhém menu, které nabízejí, když bych měl použít gastronomickou terminologii.
Je to rozhodně důležitá součást agendy této strany. Její politici tomu říkají návrat k pragmatické politice vůči Rusku. Hlavně v energetice. Ve východních spolkových zemích to má větší ohlas. V této části Německa jsou dvě velké ropné rafinerie a jedna z nich – Schwedt v Braniborsku – má problémy. Neteče tam už ruská ropa a navíc Rusové omezují a blokují dovoz kazašské ropy do Německa. Levnou ropu a plyn z Ruska vidí AfD jako součást plánu hospodářské revitalizace Německa.
Ale samozřejmě, že v programu strany jsou tahákem pro voliče i body, které se Ruska netýkají. Migrace nebo takzvaná politika identity. Někteří východní Němci se dnes dívají na sjednocení Německa v roce 1990 spíš jako na nepřátelské převzetí a stěžují si na to, že průběh ekonomické transformace byl vůči nim nespravedlivý.
A co německý byznys? Netlačí na usmíření s Ruskem?
Myslím, že většina byznysu si uvědomuje, že dnešní Rusko je rizikovým partnerem. V oblasti energetiky tam jistě jsou segmenty byznysu, které by si změnu přály, ale mýtus velkého ruského trhu, klíčového pro německý průmysl a vývoz, už neexistuje.
Střední Evropa je dnes pro Německo už důležitější než Rusko.
