Vinění Ruska z útoku nevěří AfD ani její voliči, říká expertka před volbami

Uzavření ruského konzulátu, přísnější kontroly přijíždějících Rusů nebo tvrdší postup proti ruské stínové flotile. I tak má vypadat avizovaná odveta Berlína vůči Moskvě za incident v Lipsku. Proč ale německá reakce na potenciálně smrtící útok není ostřejší?

K tomu momentu se i podle zpráv německých médií už nějaký čas schylovalo. Žádné překvapení to nebylo. Přesto spolkovou republikou, ale vlastně i širší Evropou výrazně zarezonovalo, když Berlín oficiálně ukázal na aktéra, kterému na základě svého vyšetřování přisuzuje incident na lipském letišti. „Rusko je zodpovědné za hybridní útok v Lipsku ze 4. srpna,“ zněla v úterý jasná slova ministra vnitra Alexandera Dobrindta.

Od té doby sledujeme diplomatickou roztržku Berlína s Moskvou (která, nutno říct, své zapojení do incidentu popírá), vlnu deklarované podpory Německa ze strany řady západních spojenců či celé Evropské unie, ale i další útoky na německou infrastrukturu s dosud nejasným původem, u kterých úřady mají podezření na sabotáž.

Nejednomu pozorovateli z Česka při úterním Dobrindtově tiskovém brífinku, na který ho doprovodil i šéf německé diplomacie Johann Wadephul, přitom mohla vytanout na mysl i jistá dubnová sobota z roku 2021. Tehdy oznamovali premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček, že podle zjištění bezpečnostních složek byli do výbuchů ve Vrběticích v roce 2014 zapleteni agenti ruské tajné služby GRU.

Zatímco tehdy šlo o pro veřejnost skutečně překvapivou zprávu, nyní se čekalo spíš na to, jak konkrétně bude oznámení vypadat. Na významu faktu, že spolková vláda jasně ukázala na Rusko, to ale nic nemění. „Z německé strany jde o přelomový krok. (…) Německá vláda musí mít v tomto směru, když to řeknu lidově, nabito,“ říká v podcastu 5:59 k aktuálnímu kroku Berlína germanistka Zuzana Lizcová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK).

Spolkoví ministři přitom nebyli ve smyslu důkazů úplně vyčerpávající. Z jejich slov nicméně vyplynulo, že vyšetřovatelé například zkoumali samotné části dronů nebo také výbušniny nalezené na lipském letišti a že jde o techniku i modus operandi běžně používané Ruskem ve svých hybridních operacích a ve válce proti Ukrajině. A zjistit se například mělo i zapojení osob jednajících „z pověření ruských státních orgánů“.

Vedle přisouzení odpovědnosti se snad s ještě větší pozorností čekalo na to, jak konkrétně bude vypadat německá odveta. Přičemž podle Zuzany Lizcové jde zatím vesměs o kroky, které lze označit za „očekávatelné“: Zahrnují uzavření ruského generálního konzulátu v Bonnu a také tzv. Ruského domu v Berlíně, předvolání ruského velvyslance v Německu nebo zostření pravidel pro vstup ruských občanů do Německa.

„Bezpečnostní analytici (v Německu) hodnotí tento postup německé vlády jako spíše opatrný a – jak jsem říkala – očekávatelný,“ popisuje germanistka s tím, že z pohledu některých expertů se mělo například proti Ruskému domu zakročit už dříve, protože je dlouhodobě považován za centrum ruských špionážních aktivit v Německu.

Co by ale Rusko nyní skutečně mohlo zabolet, je podle Lizcové rovněž avizované zvýšení tlaku na takzvanou ruskou stínovou flotilu, pomocí které Moskva obchází sankce a exportuje do světa ropu a ropné produkty.

Nabízí se však otázka, proč třeba právě proti těmto plavidlům se Německo nesnažilo tvrdě zasahovat už dávno, přestože se k jejich potírání přihlásilo ve společných deklaracích s dalšími státy. Akademička z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ale v této souvislosti podotýká, že se Berlín už od počátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu obával možnosti eskalace konfliktu. Výsledkem byla opatrnost, a to třeba i v ohledu dodávek zbraní Kyjevu.

Teď Německo slibuje, že bude razantnější – tedy alespoň u stínové flotily. „Otázkou je, jaké prostředky má k dispozici, protože třeba i z hlediska mezinárodního práva není úplně snadné zastavovat lodě na moři. Také je otázkou, zda třeba bude ochotné přistoupit k opatřením, která provádějí jiné země. Jde třeba o přísnější kontrolu pojištění nebo ekologických standardů těch lodí,“ zamýšlí se Lizcová.

Jednou z tezí, proč Německo nevolí razantnější přístup vůči Rusku, přitom může být i domněnka, že Berlín nebo i německá společnost jako taková zkrátka nejsou dostatečně pevní v kramflecích ohledně vlastní schopnosti odolávat případné další, či dokonce zesílené hybridní kampani proti domácí infrastruktuře.

Podle Zuzany Lizcové jsou přitom dosavadní „obavy z německé slabosti“ různého druhu. Někteří bezpečnostní experti prý například upozorňují na to, že Německo je složitě organizovaný federální stát bez dostatečně vyjasněných kompetencí mezi centrálními a zemskými úřady. Což se má negativně odrážet i na zajišťování bezpečnosti německé infrastruktury. Zároveň – podobně jako v jiných evropských státech – si ani Německo dlouho nepřipouštělo možná nebezpečí, a bezpečnost kritické infrastruktury se tak ani nesnažilo s nějakou větší vervou zajistit.

Podstatnou slabostí pak má ale být i velká politická polarizace německé společnosti, která se silně projevuje například v pohledu na otázku podpory Ukrajiny. V současnosti nejvyšší volební preference přitom i na celostátní úrovni drží Alternativa pro Německo (AfD), tedy strana s výrazně vstřícným postojem vůči Rusku.

„Tyto záležitosti jsou faktorem, se kterým politici (v Berlíně) musejí pracovat. Takže je velmi těžké podnikat energické kroky ve chvíli, kdy máte tímto způsobem rozdělenou veřejnost,“ podotýká Lizcová.

Zmíněná Alternativa pro Německo, kterou německá kontrarozvědka v minulosti označila za extremistickou, zároveň v poslední době s ohledem na své vedoucí postavení v průzkumech dává najevo odhodlání dostat se k moci. Napjatě sledovaným okamžikem jsou už zemské volby v Sasku-Anhaltsku, které se konají tuto neděli.

Podle Zuzany Lizcové se ale nezdá, že by měl fakt, že spolková vláda označila Rusko za pachatele útoku v Lipsku, zasáhnout do předvolebního dění nebo že by byl pro AfD dokonce zátěží. Samotní členové strany – jako například poslanec Markus Frohnmaier, který je členem zahraničního výboru Bundestagu – prý totiž mluví o tom, že pro ně závěry vlády ohledně ruské odpovědnosti nejsou dostatečně podložené. Vládní interpretaci zkrátka nevěří.

„A nutno dodat, že tohle je validní argument i pro jejich voliče, protože ti se často vyznačují právě nedůvěrou k oficiálním institucím,“ dodává germanistka Lizcová.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jestli je kancléř Friedrich Merz silným politickým lídrem, který Německo dokáže napjatou situací provést. Nebo také jestli je ve hře varianta, že by Německo v reakci na incident v Lipsku Ukrajině začalo dodávat zbrojní systémy Taurus. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.