Kouzlo rozvahy. Trumpův oblíbený prezident veze do Bílého domu vzkaz z Kyjeva

Alexander Stubb je pro někoho překvapivě součástí úzké skupiny evropských lídrů, která vyjednává o míru na Ukrajině. Zúčastnil se například srpnové schůzky v Bílém domě po summitu Trump-Putin na Aljašce, kde Západ ladil další postup.

Zapojení ostříleného diplomata a současného finského prezidenta do rozhovorů má ale svůj význam. Stubb navázal blízký vztah s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a zkrátka si s ním osobnostně sedl.

Ukázalo se to v březnu během dnes už takřka legendární schůzky obou státníků na Floridě. Stubb s Trumpem tehdy strávili několik hodin na golfu, oblíbené kratochvíli šéfa Bílého domu. Ve Finsku tehdy jednání zprvu vnímali jako riskantní, ale nakonec se ukázalo, že to byl vynikající tah.

Právě po této schůzce se Stubbem, politikem, který si jasně uvědomuje ruskou hrozbu, se začal pomalu otáčet Trumpův názor na válku na Ukrajině. Den poté Trump poprvé řekl, že ho ruský prezident zklamal. A už v květnu po jednom z telefonátů Vladimiru Putinovi se Trump rozhodl Stubba zařadit mezi vybrané evropské lídry, které požádal o následné konzultace.

Ve čtvrtek míří Stubb za Trumpem znovu. Mají se dohodnout, že Finsko prodá Spojeným státům ledoborce, o které americký prezident hodně stojí. Kromě toho ale prý Fin veze Trumpovi vzkaz z Kyjeva, který nedávno také navštívil. Jestli to může být něco, co by nějak ovlivnilo vývoj války nebo mírových jednání, která od srpna ustrnula, není jasné.

Stubb má za sebou dlouhou kariéru ve finské politice, byl premiérem, ministrem zahraničí, financí, pro evropské záležitosti, i šéfem jedné z největších stran. Celou dobu - včetně kampaně před loňskými prezidentskými volbami - jsou s ním spojena tři slova. Zazněla od něj v OSN i při četných rozhovorech: „klidně, rozvážně, vyrovnaně“.

Prezidentovo životní heslo podle listu Helsingin Sanomat (HS) z jeho úst poprvé zaznělo už před sedmnácti lety - v roce 2008, když vedl finskou diplomacii.

Tento motiv se u něj ale objevuje pravidelně, v dubnovém rozhovoru pro Financial Times Stubb vyzval evropské lídry, aby se více inspirovali Finskem. „Finský zvyk je zachovat chladnou hlavu,“ poznamenal pak při nedávné návštěvě Kyjeva.

Rozvážnost Stubb projevil i při zmíněném srpnovém jednání v Bílém domě, kde kromě něj byli například prezidenti Ukrajiny a Francie, italská premiérka, německý kancléř, předsedkyně Evropské komise a šéf NATO.

Stubb podle dvou zdrojů z listu HS navrhl Zelenskému, aby Trumpovi ukázali územní ústupky požadované Ruskem vizuálně. Bylo díky tomu jasně vidět, že Putin požaduje i teritorium, které Rusko v současné době neokupuje. Stubb navíc údajně přišel s nápadem přirovnat situaci ke Spojeným státům - jako by ztratily území od Floridy až po Virginii.

Finský prezident má také pravděpodobně Trumpovo osobní telefonní číslo. Na fotografii zveřejněné už v květnu je vidět, jak si evropští lídři shromáždění v Oslu telefonují s Donaldem Trumpem. Telefon přitom drží právě Alexander Stubb.

Stubb se zajímá o mezinárodní aspekt politiky a politické kultury, což souvisí i s jeho akademickou kariérou.

„Kromě jeho jazykových znalostí oceňuji také jeho schopnost působit a navazovat kontakty na mezinárodních fórech,“ uvedl pro Seznam Zprávy finský politolog Pekka Väisänen. Být kosmopolitou, jak prezidenta popisuje, je podle Väisänena v dnešním světě výhoda, protože to umožňuje vidět věci z širší perspektivy.

Teivo Teivanen, profesor světové politiky a předseda finské národní komise pro UNESCO, k prezidentovým silným stránkám přidává také schopnost plynulého projevu. I on zmiňuje rozsáhlé jazykové znalosti a dobré kontakty.

Stubb studoval ve Spojených státech, což mu podle expertů posloužilo i jako odrazový můstek pro budování vztahů s Trumpovou administrativou. „Rozumí kultuře a ví, jak jednat s Američany, tedy ví, za jaké nitky tahat a jak. Skutečná výzva a problém však mohou nastat v příštích letech, pokud/když se domácí politika USA bude ubírat stále autoritářštějším směrem,“ vysvětluje Väisänen. Jak Stubb zareaguje a jaké stanovisko zaujme k těmto událostem v USA, je podle politologa velkou neznámou.

„Trump má také rád Stubbovu otevřenost. To se netýká pouze hraní golfu,“ dodává Väisänen. Teivanen pak mluví o Stubbově schopnosti „potěšit své partnery v konverzaci“, což může zvlášť rezonovat u amerického prezidenta, který je vyhlášený svou zálibou v laskavostech a komplimentech.

Stubb byl dříve známý jako pravicový politik v oblasti hospodářské politiky, pro kterého byla důležitá liberální práva, například sexuálních menšin.

Jako prezident ale zastává podle Teivanena názory, které nejsou pro pravici typické. Například v otázce uznání nezávislosti Palestiny se zdá být spíše na straně finské levicové opozice než pravicové vlády. Tím, že zdůrazňuje nedostatečné zastoupení globálního Jihu v mezinárodních institucích, si Stubb získal sympatie také levicového křídla politického spektra.

I přes pověst talentovaného politika se Stubbovi během kariéry nevyhnuly neúspěchy. Po létech v ministerských křeslech se v roce 2014 vcelku přirozeně ujal úřadu premiéra. Ve stejné době ale podle Teivanena selhal v některých svých krocích a v komunikaci. Čelil opozici ve vlastní straně a nakonec oznámil odchod z politiky.

Ale s blížícími se prezidentskými volbami v roce 2024 jeho strana marně hledala vhodného prezidentského kandidáta a nakonec předseda strany Petteri Orpo - a současný premiér - přesvědčil Stubba, aby kandidoval.

Ačkoli v průzkumech veřejného mínění nebyl jasným favoritem, brzy po zahájení kampaně se dostal na první místo. Jedním z hlavních důvodů jeho úspěchu se stala jeho schopnost zacházet se svými konkurenty s respektem, jak říká Teivanen.

„Já sám jsem to nazval „ofenzivou šarmu“. Zatímco u dříve oznámených kandidátů se objevily známky negativní kampaně, v níž zdůrazňovali, že ostatní kandidáti jsou horší než oni sami, Stubbův zvyk chválit ostatní kandidáty zvýšil jeho popularitu,“ vysvětluje analytik.

„Pozoruhodné je, že nebyl nijak zvlášť dobrým předsedou strany ani dobrým ministrem financí, dokonce ani premiérem. Měl však silnou podporu voličů a ve všech volbách, kterých se zúčastnil, získal velký počet hlasů – a to je zajímavý rozpor,“ poukazuje zase Väisänen.

Klíčovým faktorem na cestě Stubba k prezidentskému úřadu bylo podle něj to, že předtím na čas opustil politiku a odešel do Florencie. „Všechny jeho předchozí neúspěchy ve zmíněných funkcích tak byly zapomenuty. Řekl bych, že Stubbova osobnost, nebo spíše jeho image, se během let strávených v Itálii změnila a stala se vhodnější pro roli prezidenta,“ uzavírá Väisänen.