Návrat ze záhrobí diplomacie. Režim má pro USA atraktivní nabídku

Ještě před pěti lety byl pro část světa vyvrhelem, pro některé až personou non grata. Generál, který násilně zvrátil výsledek voleb a ukončil desetiletí postupného otevírání země.

Samozvaný lídr, který nechal uvěznit vítězku voleb a nobelistku Su Ťij a sledoval, jak jeho armáda krvavě potlačuje masové protesty, které přerostly v občanskou válku. Dnes už prezident Min Aun Hlain rozvrátil Myanmar a jeho chaos vyhnal z domovů miliony lidí.

Něco tak nedemokratického, jako je vojenský puč, nemohl západní svět přehlížet. K jeho sankcím a diplomatické izolaci se přidaly také státy jihovýchodní Asie. Sdružení ASEAN například Min Aun Hlaina kvůli neplnění pěti bodů mírového konsenzu, který mu uložil, nepouštělo na své vrcholné summity.

Dnes se však tyto zavřené dveře před prezidentem Myanmaru postupně otevírají. Ne proto, že by se jeho režim zásadně změnil. Změnilo se jeho okolí.

Čím déle totiž válka trvá, tím více jejích důsledků překračuje hranice Myanmaru – od uprchlíků přes organizovaný zločin až po obchod a strategické suroviny. Stále více zemí tak začíná dávat přednost pragmatickým zájmům před snahou vyčerpat zemi izolací.

Min Aun Hlain má za sebou cesty do Číny, Ruska, Indie, Běloruska, Laosu či Thajska a oficiálního přijetí se mu dostalo i v Malajsii. Červený koberec mu přichystal také Vietnam a očekává se, že generála brzy vezmou na milost i Indonésie, Brunej a Filipíny.

V nedávném rozhovoru filipínský prezident Ferdinand Marcos Jr., který v roce 2026 zastává rotující předsednictví v ASEAN, uvedl, že ačkoli byl pětibodový konsensus „naprosto správný“, blok by měl vůči Myanmaru zkusit „nový přístup“.

Dveře mu však otevírá i Washington, a to i přesto, že Spojené státy dlouho patřily k zemím, které vůči myanmarské armádě prosazovaly nejtvrdší postup.

Američané po převratu v únoru 2021 rozšířili sankce na vojenské vedení, firmy napojené na armádu i další osoby spojené s režimem. Min Aun Hlain zůstává na americkém sankčním seznamu dodnes.

I přesto se od loňského léta začaly objevovat náznaky změny přístupu. Konkrétně šlo o vrcholné období celní války Donalda Trumpa.

Min Aun Hlain tehdy spolu s dalšími představiteli regionu od amerického prezidenta obdržel osobní dopis, který ho informoval, že Myanmar čekají čtyřicetiprocentní cla. Zatímco jiné země v regionu reagovaly na přísné sazby podrážděně, myanmarský vůdce zvolil úplně jiný tón.

Trumpovi okamžitě poděkoval za „povzbuzující pozvání k další účasti na mimořádné ekonomice Spojených států, trhu číslo jedna na světě“, a ocenil jeho „silné vedení“ i „ducha skutečného vlastence“.

Nešlo jen o intuitivní snahu zalichotit americkému prezidentovi. Pro Min Aun Hlaina měl samotný dopis politickou hodnotu.

Po převratu se z něj stal mezinárodní vyvrhel, jeho režim většina západních zemí neuznávala a čelil obviněním z válečných zločinů. Trump se k němu přesto obracel jako k běžnému představiteli státu a oslovoval ho „Vaše Excelence“. V dopise nebyla zmínka o převratu, uvěznění Su Ťij, bombardování civilistů ani o represích.

Ještě tentýž měsíc režim podepsal smlouvu za tři miliony dolarů s washingtonskou lobbistickou společností DCI, kterou v minulosti využívala už předchozí barmská junta ve snaze vylepšit svůj obraz ve Spojených státech. Později si vojenská vláda najala za 50 tisíc dolarů měsíčně také Rogera Stonea, dlouholetého Trumpova spojence, píše britská veřejnoprávní stanice BBC.

Ve Washingtonu se současně snažil otevřít dveře i Adam Castillo, bývalý příslušník americké námořní pěchoty a někdejší předseda Americké obchodní komory v Rangúnu. Tým viceprezidenta J. D. Vance přesvědčoval, že politika založená pouze na sankcích a izolaci selhala.

Myanmar podle něj nebyl pro Spojené státy jen morální otázkou, ale především strategickým zájmem. Ve své knize později popsal debaty o tom, jak by Washington mohl s Myanmarem obnovit vztahy, omezit čínský vliv na klíčové nerostné suroviny a současně sladit mírové úsilí s americkými zájmy.

Strategická rovina získala na významu ve chvíli, kdy Čína v dubnu omezila vývoz některých vzácných zemin v reakci na Trumpova cla. Washington začal intenzivněji hledat alternativní zdroje.

V tomto ohledu je Myanmar mimořádně atraktivní. Patří k významným producentům těžkých vzácných zemin, bez nichž se neobejde moderní elektronika ani zbrojní průmysl. Háček je v tom, že velká část ložisek leží v oblastech, které centrální vláda pevně nekontroluje, a jejich těžba je dnes úzce propojena právě s čínským průmyslem.

Přibližně ve stejnou dobu proběhly změny i v americké diplomacii. Ministerstvo zahraničí vydalo nové pokyny ambasádám: veřejná vyjádření se mají vyhýbat hodnocení spravedlnosti, legitimity či demokratické kvality voleb v jiných zemích.

Když tak v Myanmaru proběhly ostře kritizované parlamentní volby, které Min Aun Hlainovi umožnily proměnit se z vůdce převratu v civilního prezidenta, Spojené státy je na rozdíl od řady dalších západních vlád neodsoudily jako nesvobodné či nespravedlivé.

Došlo i na zrušení části sankcí zavedených administrativou Joea Bidena. „Po léta byl přístup USA k Myanmaru charakterizován izolací, sankcemi a odstupem. Ta éra skončila,“ uvedla společnost DCI ve svém zpravodaji.

Po nenápadných změnách v diplomacii pak přišly i změny očividné. V září přijel do Nepjijta náměstek amerického ministra zahraničí Michael Vance. O několik týdnů později následovalo další neveřejné jednání se zástupci myanmarské vlády v Tokiu, o kterém některá média píší jako o „tajných jednáních“.

Podle agentury Reuters šlo už o druhé kolo přímých rozhovorů během několika týdnů.

Washington má pro svůj obrat několik praktických vysvětlení. Jedním z hlavních motivů je boj proti rozsáhlým podvodným centrům na území Myanmaru, jejichž provozovatelé každoročně připravují o peníze i tisíce Američanů. Vedle toho ale do hry vstupují právě strategické suroviny a snaha snížit závislost na Číně.

„Z nejnovějších kroků v Japonsku vyplývá, že Trumpova administrativa nahlíží na Myanmar z čistě transakčního úhlu pohledu,“ uvedl dle Japan Times Hunter Marston, ředitel pro jihovýchodní Asii v australském think tanku Lowy Institute.

„Kritické minerály a vzácné zeminy, které se v Myanmaru nacházejí, jsou považovány za pravděpodobně hlavní strategické aktivum, o které má Washington v Myanmaru zájem,“ řekl Marston.

„Vysocí američtí úředníci nyní navštívili Nepjito, což je přesně to, co Min Aun Hlain chtěl. Dalším krokem, který si přeje, je zmírnění sankcí, a to bude obtížnější,“ upozornil BBC Richard Horsey, poradce pro Myanmar v organizaci International Crisis Group.

Mluvit přímo o normalizaci vztahů by dle něj bylo nejspíš předčasné – Američané spíš testují, co mohou od režimu získat a co jim může nabídnout.

Do toho ale vstupuje varování těch, kteří mají s myanmarskou armádou desítky let zkušeností.

„Lidé, kteří se teď snaží s armádou jednat, budou později velmi zklamáni,“ řekl nedávno Seznam Zprávám Kim Aris, syn vězněné nobelistky Su Ťij.

„Velká část slibů, které armáda dává, se týká věcí, které ve skutečnosti ani nemůže zajistit. A i kdyby mohla, už desítky let je naprosto jasné, že armáda své sliby často nedodržuje,“ uvedl s odkazem na území s nalezišti vzácných zemin, které však junta nemá pod svou kontrolou.

Rehabilitace myanmarské junty sice probíhá hlavně shora, na úrovni vlád a diplomacie, ale neobejde se bez odporu zdola.

Když Min Aun Hlaina v říjnu s oficiálními poctami přijal malajsijský premiér Anwar Ibrahim, v Kuala Lumpuru protestovali členové myanmarské diaspory i místní lidskoprávní organizace.

Část myanmarských pracovníků vyzvala k přerušení práce a demonstranti varovali, že červený koberec pomáhá režimu získávat legitimitu, aniž by ukončil násilí nebo splnil závazky vůči ASEAN. Podobné protesty doprovázely Min Aun Hlainovy návštěvy také v Thajsku.