Za lajk na facebooku do vězení. Tyhle volby jsou fraška, zní z Barmy

Téměř pět let poté, co se v Myanmaru armáda chopila moci, sesadila demokraticky zvolené vedení a uvěznila Aun Schan Su Ťij, pořádají vojenští lídři třífázové hlasování, které má zemi vrátit, dle jejich slov, „k demokracii a stabilitě“.

Místní jim však neřeknou jinak než fraška – po letech násilí, mučení a potlačování odporu nemůže být řeč o návratu k demokracii, ale o její inscenaci.

„Po vojenském převratu v roce 2021 nastalo skutečně celonárodní povstání. Zpočátku bylo nenásilné, ale masové. Armáda na něj reagovala extrémním násilím: střílela do lidí, zatkla přibližně 29 000 lidí a systematicky je mučila,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy novinář a lidskoprávní aktivista Igor Blaževič.

„Několik měsíců probíhaly celonárodní protesty, které se postupně, jako forma sebeobrany, začaly militarizovat. Přibližně během dvou let se odpor materiálně posílil a přerostl v to, co lze označit za osvobozeneckou válku,“ doplňuje.

Pro stav Myanmaru se v zahraničních médiích často používá označení „občanská válka“. To však podle Blaževiče neodpovídá realitě - junta vede válku teroru proti obyvatelstvu země a obyvatelstvo proti ní vede zmíněnou „osvobozeneckou válku“.

Poslední ze tří fází voleb pořádaných vojenskou juntou pod vedením generála Min Aun Hlaina začíná v neděli. Už nyní je však jasné, že drtivou většinu křesel v dolní komoře parlamentu získala Strana solidarity a rozvoje Unie (USDP) podporovaná juntou.

Pro takový výsledek si už junta připravila půdu ústavou, která ozbrojeným silám automaticky drží čtvrtinu parlamentních křesel a zachovává jim kontrolu nad klíčovými ministerstvy.

To místním leží v žaludku, jak Seznam Zprávám popsala barmská aktivistka, moderátorka Thinzar Shunlei Yi.

„Junta, tedy nelegitimní pučistické vedení, volby inscenuje pod záminkou ústavy z roku 2008. Ta byla lidem vnucena během masového neštěstí uprostřed cyklonu Nargis. Odporové hnutí tuto ústavu jako nelegitimní odmítlo v roce 2021,“ popisuje aktivistka, která je laureátkou Magnitsky Human Rights Award – mezinárodního ocenění za obranu lidských práv.

Armáda zvaná Tatmadaw podle ní svá vlastní ústavní pravidla porušila už jen samotným převratem. „Volby se navíc konají za extrémního útlaku, uprostřed leteckých útoků, pokračujících zatýkání a mučení v detenčních centrech,“ říká. Armáda tyto obavy zpravidla kontruje články ústavy, které jí údajně umožňují výjimky.

Demokratické volby komplikuje i vysídlování voličů. Podle odhadů OSN byly kvůli konfliktu vnitřně vysídleny více než tři miliony lidí. Do sousedních zemí jich uprchl více než milion. Celkově tak jde o více než čtyři miliony lidí zasažených nuceným odchodem, což znamená jednu z největších humanitárních krizí v regionu za poslední dekádu.

Podle Igora Blaževiče mimo zemi žije okolo 10 milionů Barmánců, z toho asi 5 milionů v Thajsku. Poté, co armáda ztratila rozsáhlé území ve prospěch skupin bojujících proti převratu, začala v roce 2024 aktivně vymáhat brannou povinnost. Kdo měl dostatek peněz, uprchl.

Do Thajska se po převratu uchýlila i Thinzar Shunlei Yi. Předtím ale organizovala masové protesty proti Tatmadaw i proti genocidě Rohingů a působila u povstaleckých skupin. Aktuálně vede z Thajska kampaň proti sexuálnímu násilí #Sisters2Sisters.

„Ženy čelí několika druhům útlaku a utrpení. Jedna věc je, že když ženě odvedou muže, očekává se, že převezme více povinností v domácnosti, udrží rodinu a zajistí například chod podnikání,“ líčí Thinzar Shunlei Yi.

„Zároveň jsou ženy náchylné k sexuálnímu obchodování – zákon o odvodu říká, že pokud ženy nejsou vdané, mohou být také odvedeny do armády. Ve venkovských oblastech jsou proto k sňatkům nuceny,“ vysvětluje aktivistka.

„Od mladých žen, které se připojily k odboji, známe příběhy o sexuálním obtěžování i v politických a odbojových kruzích. A ve většině případů se tyto případy neřeší, nikdo za ně není odpovědný, neexistují žádná opatření. Lidi v odboji věří, že na tyto problémy přijde čas až potom, co vyhrajeme válku, a na tento typ zodpovědnosti teď není čas. To je něco, proti čemu bojujeme,“ dodává a připomíná, že odpor je také bojem za ukončení beztrestnosti.

Armáda používala a nadále používá sexuální násilí jako válečnou taktiku k potrestání a získávání informací od etnických komunit. Primárním terčem jsou ženy a dívky, ačkoli často jsou jako oběti uváděni i muži a chlapci.

Ačkoli Myanmar je fakticky v sevření junty, reálně podle Blaževiče ovládá absolutně jen 30 procent území. Dalších 30 procent země včetně klíčových hraničních přechodů mají pod kontrolou osvobozenecké síly a aliance.

„V těchto oblastech funguje vlastní správa, školy, nemocnice, policie, tedy faktická vláda. Dalších přibližně 40 procent území je pod tzv. smíšenou kontrolou: junta drží města, zatímco okolní venkov kontrolují osvobozenecké síly,“ popisuje Blaževič.

Část osvobozených území kontrolují ozbrojené jednotky etnických skupin, jinou část tzv. People’s Defence Forces (PDF), tedy obranné síly většinového obyvatelstva. Na osvobozených územích vznikly místní samosprávy a v etnických oblastech fakticky funguje etnická autonomie. „Tento proces bývá označován jako bottom-up federalism, tedy budování federálního státu zdola,“ vysvětluje Blaževič.

Situace je ještě o to komplikovanější, že jednotlivé etnické skupiny, PDF i exilové struktury se liší v některých politických cílech, představách o budoucím uspořádání země i míře vzájemné koordinace. Spojuje je však odmítání vojenské nadvlády a snaha zabránit legitimizaci junty prostřednictvím voleb.

Právě v oblastech kontrolovaných juntou „jsou lidé k účasti nuceni“, říká Thinzar. „Armáda je zastrašuje a hrozí jim, ať už skrytě nebo naprosto otevřeně. A ti lidé mají zkušenost s brutalitou režimu a následků, které je mohou stát život, se bojí,“ dodává.

Vzpomínky na střílení do lidí za bílého dne v největších městech Myanmaru v lidech přežívají i po letech.

„Potom, co lidé viděli na vlastní oči na začátku převratu a protestů, jsou v rodinách citlivým tématem i volby a odpor proti nim. Junta podle zákona na ochranu voleb, který umožňuje tresty až doživotí, obvinila přes 300 lidí. Někteří aktivisté už dostali tresty 50 či 60 let vězení za odpor nebo nesouhlas s volbami,“ popisuje Shunlei Yi a hovoří o známém případu režiséra jehož před volbami uvěznili za „lajknutí“ kritického příspěvku na facebooku. „I pouhé kliknutí může znamenat trest. To ukazuje míru strachu, stresu a frustrace lidí v zemi.“

Volební účast po druhé fázi podle junty dosáhla 52 procent, oproti zhruba 70 procent ve volbách v letech 2020 a 2015.

V některých oblastech lidé volili ze strachu, že by za to mohli být za trest odvedeni, nebo že by jim mohlo být zabráněno v opuštění země. Velké oblasti země jsou z hlasování zcela vyloučeny, protože jimi zmítají intenzivní boje.

Armáda odmítla kritiku voleb a trvá na tom, že budou svobodné a spravedlivé.

„Volby probíhaly na velmi malém území a s minimální účastí. Reálně se podle svědectví účastnilo maximálně kolem 15–20 procent voličů, přesto junta vyhlásila účast přes 50 procent. Některé státy, především Čína, Rusko a Bělorusko, výsledky uznají, většina ostatních bude velmi opatrná,“ domnívá se Blaževič.

Také Thinzar vyjadřuje obavu, že pokud by kterákoli světová vláda výsledky voleb uznala, vážně by poškodila mechanismy spravedlnosti doma i v zahraničí.

„Vyvolalo by to frustraci a zklamání mezi lidmi v odporu v Myanmaru i po celém světě a posílilo autoritářství převlečené za demokracii. Dlouhodobě by to ztížilo jeho svržení a mělo by to dopady i na region a globálně – migraci, kriminalitu, podvodná centra či drogový byznys,“ dodává.

První dny po převratu v Barmě ve fotografiích:

Evropská unie i část členů Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) již dala najevo, že nejen vzhledem k absenci skutečné opozice ve volbách nemohou volby uznat jako legitimní.

„EU se domnívá, že pokračující násilí, omezování základních svobod, masové zadržování, vyloučení klíčových politických aktérů, jakož i probíhající ozbrojený konflikt v Myanmaru, vytvořily prostředí, v němž volby nemohou být svobodné, spravedlivé, inkluzivní a důvěryhodné,“ uvedl pro Deutsche Welle mluvčí Evropské unie.

Mezinárodní podpora povstaleckých skupin existuje prakticky jen v symbolické a politické rovině, žádná země osvobozeneckým silám, jak je aktivisté nazývají, neposkytuje vojenskou pomoc.

„Aktivně se do konfliktu vměšují především Čína a Rusko, spolu s Běloruskem. Rusko a Bělorusko poskytují juntě diplomatickou ochranu, technologie včetně dronové války a hovoří se i o dlouhodobých projektech, například v oblasti jaderné energetiky. Čína hraje dvojí hru: podporuje juntu jako centrální moc, ale zároveň umožňuje etnickým skupinám na hranicích posilovat autonomii. Pokud ale tyto skupiny zesílí příliš, Čína na ně vyvine silný tlak k příměří,“ domnívá se Igor Blaževič.

Poslední smysluplné národní volby v Myanmaru se konaly v roce 2020, kdy drtivě zvítězila prodemokratická Národní liga pro demokracii (NLD). Během několika týdnů se armáda chopila moci, zadržela Aun Schan Su Ťij a další vysoce postavené představitele NLD a výsledek anulovala.

O dnes osmdesátileté Su Ťij, nositelce Nobelovy ceny za mír a neoficiálního titulu „matka národa“, není slyšet už celé dva roky. Po převratu byla uvězněna a odsouzena na 27 let.

„Junta jí opakovaně nabízela propuštění výměnou za výzvu k ukončení odporu, ale ona to odmítla. Právě tato nepoddajnost z ní činí trvalý symbol svobody a demokracie. Dokonce ani její syn si není jistý, zda je stále naživu. Pokud by byla propuštěna, nelze dnes odhadnout, v jakém by byla stavu a jakou roli by mohla sehrát,“ říká pro SZ Igor Blaževič.

Obavy o její zdravotní stav zhoršuje i místo jejího zadržení – Neipyijto je oblast s obzvlášť horkými léty. „Lidé se obávají, za jakých podmínek je zadržena a jak je na tom její zdraví, zda je s ní vůbec zacházeno dobře, tyto obavy sdílí mnoho lidí v Myanmaru,“ říká Shunlei Yi.

V hodnocení obrazu Su Ťij je však opatrnější. Uznává, že osobnost Su Ťij sehrála klíčovou roli v jejím dětství, kdy k ní vzhlížela jako k symbolu silného odporu proti násilí.

„Ukazovala, jak má žena vypadat: zásadová, pevná, schopná stát si za svým a postavit se patriarchálním mužům, zejména těm se zbraněmi a v uniformách. Byla velkým vzorem zejména pro mladé ženy v Myanmaru. Vyrůstala jsem s obdivem k ní, ale jak jsem se postupně o politice v Myanmaru dozvídala víc, mé názory se vyvíjely a přestaly se opírat jen o osobnost, začala jsem přemýšlet kriticky o všech lídrech,“ uznává.

Přestože zastává názor, že si Su Ťij nezaslouží být nespravedlivě zadržována, zvláště když z posledních voleb vyšla jako vítězka, připomíná, že by se čelem k odpovědnosti za své činy měli postavit všichni političtí lídři.

„Kritizovala jsem ji, její vedení i způsob, jakým se stavěla k otázkám menšin, zejména k Rohingům, a jak zacházela s vojenskými zločiny a porušováním práv v různých etnických oblastech. Tyto názory a kritiku jejího vedení v době, kdy byla u moci, si nadále držím. Dnes se zasazuji o to, aby každý z nás a i příští generace neopakovaly stejné chyby, jaké udělali naši předchůdci a dřívější lídři,“ uzavírá Thinzar Shunlei Yi.