Hlavní obsah

Armáda lidi upaluje zaživa, umučí je k smrti, říká ministr z Myanmaru

Foto: Profimedia.cz

Protesty v ulicích myanmarských měst neutichají. Snímek z Rangúnu ze 4. prosince.

Reklama

21. 12. 2021 6:30

1. února nastolila vojenská junta v Myanmaru vládu naprostého chaosu, strachu a brutálního vraždění. Lidem začíná docházet, jak trpěli Rohingové, říká v exkluzivním rozhovoru pro SZ myanmarský ministr v exilu Aung Myo Min.

Článek

„Dědu nechali pod stromem… Na těle jsou jasné známky mučení,“ zní ve videu, které v pondělí zveřejnila britská BBC a je svědectvím o masovém vraždění vesničanů v Myanmaru. Jde o zatím poslední záběry, které dokládají, jak země, v níž se 1. února odehrál vojenský puč, tvrdě postihuje jakékoli formy odporu. A situace se v čase nelepší.

Ba naopak. „Vraždění civilistů je brutální, mnohdy proti nim používají letecké nálety, vypalují jim domy, upalují je zaživa. Děje se to a je to čím dál horší,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Aung Myo Min, myanmarský exilový ministr pro lidská práva. Interview vzniklo během jeho pražské návštěvy.

Na začátek jen pro ujasnění – jste pro pojmenování Myanmar nebo Barma? Vzhledem k historické konotaci budí použití jednoho nebo druhého názvu sem tam vášně…

Myslím, že je v pořádku používat obojí. Barma byl původní název, ale v roce 1988 ho armáda změnila na Myanmar, nicméně bez konstitučních náležitostí. To je důvod, proč tehdejší generace změnu názvu bojkotuje, armáda neměla pravomoci název země změnit. Ale dnes lidé používají Barma i Myanmar, ve vládě o tom velké diskuze nepanují. Dnešní vláda používá název Myanmar, nemám problém ani s jedním označením.

V pondělí přinesla BBC zjištění, že myanmarská junta od července provedla několik masových vražd civilistů. Zemřelo nejméně 40 lidí, existují svědci i přeživší řádění junty. Vojáci prý shromažďují vesničany a pak je hromadně zabijí, jsou umučeni a pohřbeni v hromadných hrobech… Mohl byste tyto informace potvrdit?

Ano, násilí armády ve městech od července roste. Už předtím se děly brutální zásahy proti lidem, ale armáda tyto útoky ještě zintenzivnila, zejména mimo města. Vraždění civilistů je brutální, mnohdy proti nim používají letecké nálety, vypalují jim domy, upalují je zaživa. Děje se to a je to čím dál horší. Máme důkazy o tom, že v některých oblastech byli civilisté upáleni zaživa, jinde jsou masakrováni mladí, staří, ženy i děti, jsou zabíjeni v ulicích. Je to jasný důkaz o tom, že vojenská junta páchá válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Takže se nedá říct, že by se situace od vojenského převratu v únoru jakkoli zlepšila…

Je zjevné, že junta na vlastních lidech páchá zločiny proti lidskosti. Nelepší se to, naopak. Lidé po celé zemi žijí ve strachu, protože se nedá spolehnout na právní stát, neexistuje tu žádný právní rámec jejich ochrany. Spousta lidí je bezdůvodně zatýkána, vytáhnou je ze svých domovů a zajmou je. Máme důkazy o tom, že jsou potom umučeni k smrti. Jeden večer je policie zajme, druhý den najdeme jen mrtvá těla. Počty vesničanů, kteří tímto způsobem zemřeli, každým dnem rostou.

Kdo je Aung Myo Min?

  • Myanmarský ministr za lidská práva Aung Myo Min má na svém kontě mnoho prvenství. Před třemi desetiletími se stal prvním přiznaným homosexuálem, který se zapojil do myanmarského prodemokratického hnutí.
  • Jeho práce na obranu lidských práv a ochranu LGBTQ komunit před předsudky mu vynesla několik mezinárodních ocenění, včetně ceny Felipa de Souza v roce 1999 a Schumanovy ceny v roce 2017.
Foto: Aung Myo Min

Exilový ministr Aung Myo Min.

Jak vypadá běžný život v takové situaci? Jsou stále na pořadu dne stávky a demonstrace?

Barmánci to nikdy nevzdají a za svá práva těžce bojují. Denně probíhají tři až čtyři stávky a protesty, které potlačuje armáda. Je to jasný důkaz toho, že se lidé nevzdávají, i když ví, co jim hrozí. Například se rozhodlo o tom, že bude od desíti ráno do čtyř odpoledne probíhat tichá stávka. V tu dobu ve městech nevidíte lidi v ulicích, nikdo nepracuje. Proti juntě se bojuje i tichem, ale je to silný vzkaz, že lidé nepřijímají vojenskou vládu, která vraždí lidi.

Foto: Profimedia.cz

Během tiché stávky je v ulicích Rangúnu mrtvo.

Co říkáte na aktuální soudní proces se Su Ťij a dalšími představiteli země? Co její zatčení znamená pro lidi?

Její zatčení bylo ilegální. Viní ji z mnoha nepodložených prohřešků, ať už z korupce nebo porušení covidových opatření. Všichni ví, že jsou tato obvinění falešná. Lidé armádě nevěří, stejně tak soudům. Jakýkoli bude konečný rozsudek, nebude to považováno za spravedlivé rozhodnutí.

Před pár dny jsem mluvila se svým známým z Myanmaru a přestože potvrdil, že se situace horší den za dnem, dodal, že silně doufá ve zlepšení a brzký konec vlády vojenské junty. Věříte tomu i vy?

Stále věřím, že toto nemůže trvat navždy. Lidé, přestože je proti nim používáno násilí, tvoří historický moment. Lidé uvnitř země jsou spojeni a silní na to, aby armádu přemohli. Část odporu tvoří Hnutí občanské neposlušnosti, které odmítá spolupracovat s vládou, odmítá plnit jejich nařízení vrátit se do práce, a to až do doby, dokud nadvláda armády nezmizí. Je to příklad síly, jakou lidé proti juntě mají. Armáda je nemůže všechny potrestat.

Dále se konají různé demonstrace, v některých oblastech existují civilní skupiny pro ochranu komunity. Toto se děje po celé zemi a hnutí je velice, velice silné. Zároveň nám věnuje pozornost mezinárodní společenství. USA a EU a další země už podnikly nějaké kroky, aby odřízly juntu od zdrojů. Silně věřím, že síla lidí a mezinárodního nátlaku zafungují.

Nemyslíte, že by mohly zahraniční mocnosti pomoct více?

Částečně pomáhají už nyní, ale ano, mohly by udělat více. Mělo by se více jednat než jen o tom mluvit. Chtělo by to silnější odpověď – například odříznout vojenskou juntu od všech jejích zdrojů a zásob, vojenské embargo je nutnost. Armáda by tak neměla zbraně na to, aby vraždila lidi. Mělo by se to stát hned. Ekonomické sankce běží, ale mělo by se i zakázat, aby armádě pomáhaly jednotlivé společnosti. Jsme vděční, že nám ostatní země pomáhají, ale chtěl bych také zdůraznit, že to zatím nestačí.

Které země naopak pomáhají vojenské juntě?

Naše nedávné studie ukazují, že armáda má lepší vztahy s Ruskem, které jí poskytuje všemožné vojenské výcviky i zbraně, zejména pak stroje schopné leteckých útoků. Jsme tedy přesvědčení o tom, že armádě v první řadě vojensky i technicky nejvíce pomáhá Rusko. Čína se také zapojuje. Některé zbraně tak vojenská junta může získávat díky vztahům s armádami těchto zemí.

Vás Vláda národní jednoty (NUG) jmenovala ministrem Unie pro lidská práva. Mohl byste trochu přiblížit současnou vládní strukturu Myanmaru?

NUG se skládá ze zástupců zvolených v posledních volbách. Mým, nebo tedy naším cílem, je chránit práva lidí a zajistit budoucnost kulturních práv. V minulé éře pro lidskoprávní odbory a ministry představovaly obrovskou výzvu násilné zločiny proti lidskosti. I nyní je k řešení spousta stížností na porušování lidských práv, takže se je snažíme řešit a přinášet reálná řešení.

Je to pro nás obrovská zodpovědnost. Pro mnoho problémů nemůžeme využívat národní soudní systém, musíme užívat mezinárodních trestních postupů, abychom lidi páchající lidskoprávní zločiny dostali před mezinárodní soudy. Je to dlouhý proces, ale celé ministerstvo pro lidská práva dělá své maximum a co může. Chceme, aby bylo lidem jasné, že viníci budou potrestáni.

Vláda národní jednoty (NUG)

NUG se skládá z odpůrců myanmarské armády. Mnozí z nich jsou zákonodárci z Národní ligy pro demokracii (NLD), která v listopadu 2020 drtivě zvítězila ve volbách, ale byla svržena a obviněna z podvodu armádou, známou jako Tatmadaw. Někteří členové jsou od převratu 1. února v exilu.

Zajímá mě konkrétně situace Rohingů. Když se řekne Su Ťij, spousta lidí si vybaví její účast na perzekuci této etnické menšiny. Jak jsou na tom Rohingové dnes?

Moje předsevzetí jakožto ministra pro lidská práva zní, že lidská práva jsou pro všechny. Nemají žádné hranice. Lidská práva jsou pro všechny, i pro Rohingy. Proto je jedním z mých cílů změnit i politiku vůči Rohingům. Vypustili jsme to ven před čtyřmi měsíci a chceme, aby bylo jasné, že i jejich situaci bereme vážně. Všechny násilné činy vůči jakýmkoli menšinám se počítají, garantujeme spravedlnost. Také vyšlo najevo, že jsou občanská práva v zemi velmi diskriminující, takže se NUG na tento zákon zaměří. Chceme zajistit, aby si byli všichni rovni.

Jaký vztah mají vůči Rohingům místní lidé?

Jsou velice často ovlivnění propagandou proti Rohingům. Někteří jsou přesvědčení o tom, že Rohingové nejsou součástí společnosti. Ale i tady zasáhla jarní revoluce – lidé, kteří nebrali vážně Rohingy předtím, najednou začínají rozumět tomu, jaké to je zažívat brutální zásahy armády, zatýkání, umučení k smrti. Teď jsou toho lidé svědky a dokáží si pomalu uvědomit, čím si Rohingové procházeli. Sympatie a empatie vůči této skupině rostou. Nyní se lidé omlouvají se za to, čím si etnické menšiny musely projít. Není to otázka celé společnosti, ale velké části ano. Utlačování armádou lidi v tomto smyslu spojuje. Začíná éry pochopení toho, co se dělo v minulosti.

V jednom z rozhovorů jste uvedl, že práva LGBT se neliší od lidských práv. Zatímco Su Ťij kdysi vyzvala k dekriminalizaci homosexuality, volební vítězství strany v roce 2015 nevedlo k žádným změnám v zákonech zaměřených proti LGBT. Jaký je tedy zákonný status těchto lidí? Jak je vnímá společnost?

Situace LGBT komunit v Myanmaru je boj. Homosexualita je stále ilegální. Děláme ale na tom, aby byl článek, který dělá z LGBT jedinců kriminálníky, vyjmut. Na druhou stranu vzniká prostor pro přijímají těchto lidí veřejností. Stejně jako v případě Rohingů, pozitivní světlo na tyto komunity vrhla jarní revoluce. Od vojenského puče jsou LGBT lidé aktivní v demonstracích, mnoho z nich se snaží o dobro země. Má to obrovský dopad na přístup k LGBT, jinak byli vnímáni jako druhořadí, nižší třída společnosti. Nikdy nebyli respektováni, tolerováni jako součást společnosti. Když ale vychází najevo, že i tito lidé jsou ochotní obětovat se, společnost je najednou schopnější je přijmout.

LGBTQ v Myanmaru

  • V Myanmaru mnoho lidí věří, že narodit se jako LGBTQ je trestem za hříchy spáchané v minulém životě. Gayové jsou stigmatizováni, zvláště pokud mají HIV/AIDS.
  • V popkultuře jsou homosexuální postavy v mainstreamových filmech zesměšňovány a stereotypizovány; mnozí z nich na konci filmu dochází k rozhodnutí už dál homosexuály nebýt a živí tak představu, že být LGBTQ je volba.
  • V roce 2019 si vzal život 26letý knihovník kvůli homofobní šikaně na pracovišti. Jeho pohřbu se zúčastnilo více než 600 lidí a kolem jeho rakve byla omotaná duhová vlajka. Univerzita zahájila vyšetřování a suspendovala tři zaměstnance. Incident vyvolal celonárodní debatu o LGBTQ.
Sdílejte článek

Reklama

Doporučované