Nejlepší stavby napříč Českem. Hala na Vysočině v soutěži trumfla i Prahu

V řadě měst je trendem přesouvat velké sportovní haly na periferii. V Jihlavě šli proti proudu. Vysloužilý stadion z padesátých let se rozhodli nahradit moderní multifunkční halou a nechat ji postavit přímo v centru, v sousedství historického jádra.

Město uspořádalo architektonickou soutěž a výsledek se mu vyplatil. Vítězný tým architektů Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa přišel s projektem, který není jen obyčejnou sportovní stavbou. Město šikovně doplnil a díky nápaditému designu mu dodal novou atraktivní dominantu.

„Věříme, že architektura je nástrojem pro kreativní obnovu měst. U jihlavské arény jsme usilovali o návrh, který bude přirozeně zapadat do struktury města a stane se jeho aktivní součástí,“ komentoval projekt architekt Ondřej Chybík.

Že se to autorům v Jihlavě povedlo, potvrzuje i čerstvé prestižní ocenění za architekturu. Kancelář Chybik + Kristof si v pondělí odnesla hlavní cenu Grand Prix Architektů s podtitulem Národní cena za architekturu. Stavba se zároveň dostala mezi užší nominace na ceny ve dvou dalších zvučných kláních, jejichž výsledky se vyhlašují v listopadu – České ceně za architekturu a Stavbě roku.

Horácká multifunkční aréna, která se stala mnohem víc než jen domovským stánkem hokejového týmu Dukla, je složená ze dvou budov. Vedle elipsovité haly pro sportovní a kulturní využití, která má na střeše zdarma veřejně přístupný běžecký ovál, stojí ještě menší kostka. Do té se vešel sportovní obchod a fanshop spolu se síní slávy, ubytováním, pivnicí, fitness centrem a tělocvičnou.

Obě části mají sjednocené fasády díky zdobení řadami ostrých trojúhelníků, jež odkazují na jihlavský městský symbol ježka. Oděné jsou do městských barev, které jsou i barvami hokejového klubu – červené a stříbrné, respektive bílé (bílá barva se v heraldice označuje jako stříbrná). Inspirací pro trojúhelníkové „ostny“ byly architektům i gotické vertikály ve středověkém historickém centru.

Obě budovy v nejvyšším patře propojuje lávka, která vede na střechu arény. Architekti zároveň dbali i na veřejný prostor v úrovni terénu. Mezi budovami vytvořili stupňovité prostranství, které funguje jako přirozené propojení se sousední budovou Vysoké školy polytechnické a může zároveň posloužit i k odpočinku.

Zatímco většina podobných arén mívá pevné stěny, mnohdy i bez oken, ta jihlavská se odlišuje propojením interiéru s okolím. „Prosklená část multifunkční arény je v úrovni chodce, což přirozeně vtahuje kolemjdoucí do dění – umožňuje pohled na tréninky, zápasy i kulturní akce. Skleněná fasáda v přízemí propojí arénu s přilehlým parkem i budovou fakulty,“ popsal Jiří Richter, hlavní architekt projektu z ateliéru Chybik + Kristof.