Nové varhany do svatého Víta. Připomínají poletující svíčky z Harryho Pottera

Jen co se každé ráno v devět hodin otevřou dveře katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, dovnitř se nahrne dav turistů. Mnozí fotografují obří rozetu, kulaté okno s pestrobarevnou vitráží nad kůrem.

Teď si jí budou nejspíš všímat ještě víc, stejně jako věřící při mších. Už za pár dní se pod rozetou poprvé oficiálně rozezní nové varhany. Trvalo čtrnáct let, než se podařilo vybrat peníze a hudební nástroj dokončit.

Vnitřní část západní fasády přitom podstatně změnila vzhled. Nad kůrem jako by se teď vznášela čelní řada píšťal. Při pohledu z podlahy chrámu částečně zakrývají okno, zároveň jej však originálně dozdobují. Mezi píšťalami jsou instalované křišťálové ozdoby, za denního světla efektně prosvěcované sluncem. Večer se mohou díky LED osvětlení rozzářit samy a připomínat tak poletující svíčky.

Od dokončení stavby katedrály před necelým stoletím je to poprvé, co jsou varhany instalované na kůru, jak je to obvyklé v mnoha jiných chrámech. Arcibiskupství pražské se pro ně rozhodlo v rámci postupných úprav, kdy se dělalo nové osvětlení a ozvučení a opravoval se oltář s celým kněžištěm.

„Shodli jsme se, že už je konečně čas na nové varhany. Ty, které tu jsou od roku 1932, stojí v boční části chrámu, takže se zvuk nemůže naplno rozeznít celou katedrálou. Proto jsme se rozhodli, že nové varhany budou na západním kůru, aby se zvuk rovnoměrně nesl celou kostelní lodí,“ říká Vojtěch Mátl, předseda Nadačního fondu Svatovítské varhany a bývalý ceremoniář arcibiskupství.

K výběru tvůrce varhan přizvala nadace dvě odborné komise. Její členové hodnotili nejen to, jak má nový hudební nástroj vypadat, ale i architektonické řešení. Původně odborníci doufali, že se jim podaří najít varhanáře v Česku. Podle Mátla však brzy zjistili, že mezi Čechy není nikdo, kdo by uměl takhle velké varhany postavit.

Oslovili proto varhanářské firmy po celém světě. Nakonec komise vybrala španělsko-německého varhanáře Gerharda Grenzinga, který má od 70. let dílnu v katalánském El Papiol nedaleko Barcelony. Má dlouholeté zkušenosti a za sebou i zakázky pro významné evropské katedrály, například v Bruselu či v Toulouse.

Grenzinga si experti vybrali i díky konceptu, že varhany postaví u sebe v dílně, pak je rozebere, převeze do Prahy a v katedrále znovu složí. Tím se lišil od konkurentů, kteří chtěli varhany stavět přímo v chrámu. Znamenalo by to však chrám zhruba na tři roky uzavřít pro veřejnost.

Podle organologa Štěpána Svobody z pražského arcibiskupství komisi velice zaujalo, co Grenzinga inspiruje. Rozhodl se naposlouchat zvuk varhan na českém území.

„Společně jsme navštívili kostely v pražském Karlíně a v Loretě, ve Vyšším Brodě nebo v Olomouci. Gerhard Grenzing nesledoval jen technické parametry historických nástrojů, ale snažil se porozumět jejich zvuku. Podobně jako poznáme rozdíl mezi češtinou a holandštinou, rozlišují odborníci i regionální varhanářské styly,“ vysvětluje Svoboda.

I když varhany vyrobil zahraniční expert, Vojtěch Mátl zdůrazňuje, že pro odborné komise bylo důležité, aby se na ikonické stavbě podíleli i Češi. Autorem architektonického návrhu je tak Peter Olah z týmu Škoda Design. Inspiroval ho český křišťál a skalní útvar u Kamenického Šenova, připomínající varhany. Když na něm v zimě zmrzne stékající voda, v zimě led vytvoří ozdoby velmi podobné křišťálu.

Vymyslel proto strukturu z křišťálových prvků zavěšených mezi píšťalami. Vyrobila je česká firma Lasvit a mají nejen estetickou funkci. Skrývají LED světla, která ozařují varhany. Od píšťal mají skleněné ozdoby odstup, aby nenarušovaly zvuk.

Při koncertech bude možné vnímat nejen tóny, ale také různé variace osvětlení. Celkový dojem umocňuje černý dřevěný podstavec, který při pohledu z dálky není vidět. Divák má díky tomu pocit, jako kdyby varhany levitovaly v prostoru.

Tento dojem bylo možné docílit díky atypickému řešení Gerharda Grenzinga. „Designér Peter Olah chtěl, aby z dálky vypadaly varhany, jako kdyby levitovaly. Běžně jsou totiž varhanní píšťaly postavené na kůru, ale kvůli ‚levitaci‘ musel pan Grenzing vymyslet nové technické řešení. Místo aby píšťaly stály na kůru, jsou umístěné nad zemí pomocí kovové konstrukce, a vzduch do nich ústí zezadu pomocí černých trubek,“ říká Štěpán Svoboda.

Komise spolu s Grenzingovým týmem ovšem musela při instalaci vyřešit dva problémy. Prvním byl fakt, že nové varhany hmotností přesáhly nosnost kůru. Původně měly vážit 30 tun, ale po vylepšení rejstříků hmotnost vzrostla na 45 tun. Konstrukci kůru proto bylo nutné vyztužit.

A pak tu bylo dilema s výškovým umístěním varhan. Když byly instalované podle původního záměru, aby nezakryly okno, ukázalo se, že zvuk není dokonalý, protože se tříští o stěny chrámu. Hlavním stavebním materiálem katedrály je pískovec, jenž tlumí zvuk. Bylo tedy nutné najít řešení přijatelné pro varhany i pro odborníky na památkovou péči.

„Naštěstí měli památkáři pochopení a varhany se mohly umístit o něco výš, takže částečně zakrývají rozetu, ale zvuk se šíří mnohem lépe. Jsme skutečně rádi, že nám památkáři vyšli vstříc a akceptovali, že má přednost hudební kvalita. Zvuk směřuje přímo do hlavní lodi chrámu,“ říká Mátl.

Organolog Svoboda se od počátku podílel na výběru a na přípravě nových varhan, které mají 5755 píšťal. Největší měří 9,92 metru, nejmenší 7,5 milimetru.

„Poprvé jsem na varhany hrál vloni na podzim. Stejně jako jakýkoliv jiný hudební nástroj, i tento si přivyká na nové prostředí. Postupně se adaptuje na mikroklima katedrály, a adaptují se na něj i varhaníci,“ vysvětluje organolog během cesty po kamenném schodišti, které vede přímo na kůr k varhanám.

„Píšťaly, které vidíme v průčelí, jsou kovové. Další z cínu a olověné slitiny. Dřevěné píšťaly jsou z více druhů dřeva: nejčastěji je to smrk. Ty menší jsou například z javoru nebo ovocných dřevin,“ popisuje.

Nový nástroj varhaník ovládá buď přímo na kůru, anebo od hracího stolu v katedrální lodi. „Díky tomu má od nástroje odstup zhruba 40 metrů a slyší zvuk stejně jako posluchači. Když totiž hraje přímo na kůru, slyší zvuk zleva i zprava a akustika je pro něj zkreslená,“ vysvětluje Svoboda, který se jako jeden z varhaníků zúčastní i slavnostní inaugurace 15. června.

Hrací stůl na kůru je s varhanami propojený mechanicky, což řadě varhaníků vyhovuje. Jiní mohou využít druhý stůl, který je možné přemisťovat a varhaník se tak může i přidat třeba k orchestru. Ovládání k varhanám vede po optickém vlákně. Nevýhodou je zpoždění 135 milisekund, takže varhaník musí hrát o malou chvilku dopředu.

Když členové nadačního fondu před lety přišli s iniciativou, že seženou finance na nový nástroj, vůbec netušili, jak bude veřejnost reagovat. „Varhany vznikly bez jakýchkoliv státních dotací. Veškeré peníze, které jsme vybrali, jsou od jednotlivců, firem či institucí. Spolupracovali jsme například se společností Bohemia Heritage Fund, která má zkušenost s medializací sbírek,“ přibližuje Vojtěch Mátl.

S propagací pomohlo třeba i Národní divadlo, Národní technické muzeum a Národní muzeum. Finanční podporu nadace dostala i od starostů měst a obcí a také od krajanských komunit v Chicagu, Texasu, Austrálii nebo Kanadě. Dohromady vybrala přes 135 milionů korun.

„Vzpomínám si například na jednu paní, která nám přinesla starobylou minci, a řekla, ať ji prodáme a peníze dáme do sbírky. Chtěla, aby se finance daly na něco tak symbolického, jako jsou právě svatovítské varhany. Takových příběhů, kdy mi lidé vyprávěli, co to pro ně znamená, bylo spoustu. Je to vlastně takové společné dokončení svatovítské katedrály, která je pro náš národ opravdu důležitá,“ uzavírá Mátl.

Podle webu Svatovítských varhan bylo v době dokončování tohoto článku vybráno 98 procent potřebných peněz. Stále je tedy ještě možné se na financování podílet.