Článek
Izrael má za sebou parlamentní volby. Konaly se rok poté, co v Pásmu Gazy vstoupilo v platnost příměří dojednané Američany.
Skončily tak dva roky války, která byla odpovědí na události ze 7. října 2023, kdy teroristé Hamásu zavraždili na 1200 Izraelců. V Gaze zemřelo přes 70 tisíc tamních Palestinců a více než polovina budov je zničená nebo vážně poškozená.
Jaký je pohled na takovou zkázu přímo z enklávy, kde na ploše 365 kilometrů čtverečních žijí více než dva miliony lidí?
Odpověď dává kniha Kdo bude vyprávět můj příběh: Deník z Gazy, která obsahuje zápisky muže jménem Ziád. Třicátník, který kvůli bezpečnosti své rodiny nezveřejnil příjmení, publikoval své zprávy v britském deníku The Guardian. Následně vyšly knižně.
V denících se ani jednou neobjeví slova Izrael nebo Hamás. Ziád se vůbec nevyslovuje k politice, zápisky se týkají pouze každodenního přežívání v době války a bombardování.
„Došlo k události“
Příběh začíná 7. října 2023, kdy se Ziád ráno probudil ve svém bytě ve městě Gaza a zjišťoval si v kalendáři v mobilu, co ho ten den čeká. Byl domluvený na schůzce s kamarádem.
„Našel jsem od něj v Messengeru vzkaz, že se asi nepotkáme, protože došlo k ‚události‘. Každý v Gaze ví, co to slovo znamená. Šel jsem do skříně, abych si vzal svoje papíry k bytu. Kdyby se něco stalo a náš dům dostal zásah, abych měl u sebe doklad, že jsem majitelem,“ zapsal si Palestinec.
Pokračuje líčením bezesných nocí během bombardování, několika přesunů do bezpečnějších oblastí a šetření jídlem i pitím, protože nikdo netušil, jak dlouho to tentokrát bude trvat.
„Ve whatsappové skupině jsme měli zprávu, ať okamžitě opustíme oblast, kde jsme. Vzali jsme nejnutnější věci a utíkali ven. Schodiště bylo plné odcházejících lidí a ulice také. Rozcházeli se do různých směrů. Malá dívka hystericky křičela: ‚Nechci odejít! Nechci odejít!‘“
Ziádovy deníky.
Sny o horké sprše
Někteří Gazané se shromáždili ve školách a veřejných budovách. Tísnily se tam tisíce lidí s omezeným přístupem ke koupelnám a toaletám. Málokdo se měl kde mýt, takže lidé, kteří mohli, chodili do moře. Jiní byli odkázáni jen na vlhké ubrousky, než jim došly.
Někteří lidé se přestěhovali na jih Gazy ke známým nebo příbuzným, ale všude bylo přeplněno. „V místnosti spalo a přebývalo třeba šedesát lidí. Jít v noci na záchod bylo za trest. Člověku se pak život smrskne jen na přání jít v klidu a bez omezení na záchod,“ zapsal si Zijád.
„Nespal jsem čtyři noci. Noc znamená teror, neustálé výbuchy,“ poznamenal si 11. října 2023.
Někdy na celé dny vypadlo internetové připojení a špatně fungovala i data. Nikdo tak nevěděl, co se děje. Podle Ziáda bylo na druhé straně frustrující, když si pročítal zprávy na sociálních sítích a viděl, co je zničeno a kdo všechno zemřel.
Elektřina přestala fungovat a elektroniku si zájemci dobíjeli u lidí, kteří měli na domě solární panely. Docházel benzin a někteří taxikáři do něj přimíchávali olivový olej, aby mohli déle jezdit.
Ceny všech potravin vzrostly a místo na kila lidé kupovali zeleninu jen na jednotlivé kusy. Většina restaurací zavřela. „Ve městě Gaza na ulici Al Rimál stálo slavné bistro s vyhlášeným falafelem, založené v roce 1975. Na dům spadla bomba a majitel si později otevřel stánek na ulici. Název restaurace napsal na krabici a tu postavil na ulici,“ zapsal si Palestinec.
S přibývajícím časem podle něj lidé stáli mnohahodinové fronty na chléb a často kvůli napětí a vyčerpanosti vznikaly konflikty. „Při náletu zemřelo několik lidí na ulici a kolemjdoucí je přikryli dekami. Přišel jeden muž, odhrnul deku a chtěl jednoho mrtvého vyfotit mobilem. Strhla se strašná rvačka,“ stojí v deníku.
Ziád na několika místech deníků opakuje, že je rád, že se války nedožila jeho matka. Byla obézní, nemocná a špatně chodila. Nedokázal si představit, jak by ji ochránil. „Jednou jsem ležel a myslel na tu absurditu. V celém světě lidé stojí dlouhé fronty na iPhony 15, v Gaze na chléb a vodu. Obyčejný normální život mi přišel jako něco naprosto nedosažitelného, nerealistického. Snil jsem o horké sprše, jahodové zmrzlině a pocitu bezpečí.“
Popisoval také, že skoro každý v Gaze by potřeboval nějakou terapeutickou pomoc, ale v konzervativní společnosti, jako je ta místní, je hanbou dát veřejně najevo slabost a problémy.
Po loňském podepsání příměří měl Hamás předat moc technokratické vládě a Rada míru, založená Donaldem Trumpem, si dala za úkol rekonstrukci Gazy. Nic z toho se ale zatím nestalo, návrat do předválečného života uvázl na mrtvém bodě.
Ziádovy zápisky končí 2. března 2024. Už prý neměl sílu psát, soustředil se na jedinou věc. Přežít. Měl štěstí a loni se s pomocí známých dostal do Egypta, kde teď žije.
V předmluvě knihy líčí, jak se cítil, když do Egypta přijel: „Najednou bylo všude jídlo, spousta jídla. Něco, čemu jsem odvykl. Ládoval jsem do sebe jídlo, i když jsem neměl hlad.“
