Článek
Na olympiádě ve Vancouveru 2010 si počíhal na nejlepšího hráče českých dějin a Jaromír Jágr si musel připadat jako ve chvíli, kdy vás srazí kamion. Alexandr Ovečkin, osobní přítel ruského prezidenta Vladimira Putina, ho převálcoval. Jágr měl co dělat, aby vůbec vstal.
Ve stejné situaci je dnes metaforicky celé hokejové hnutí. Rusové ho po pátečním verdiktu Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS) regulérně srazili k zemi.
A zatímco Jágr se nakonec i po ohromujícím direktu otřepal, u hokeje to vypadá jako knokaut. Vše je čerstvé a právníci všech stran mají o práci postaráno. Pod časovým a politickým tlakem se budou ladit detaily. Otázek je násobně víc než odpovědí.
Od kdy mohou Rusové skutečně na světové šampionáty? Vážně je reálné, aby odletěli jejich junioři do Kanady na prestižní turnaj hráčů do 20 let na přelomu roku? A co se skrývá pod suchým oznámením Mezinárodní hokejové federace IIHF, že „bezpečnost zúčastněných je vždy prioritou“? Kterých zúčastněných? Spíš Rusů, nebo zemí, kterým Rusko paralelně vyhrožuje?
Finové už vyhlásili, že naprosto chápou, pokud někteří z jejich hokejových reprezentantů proti Rusům odmítnou nastoupit. Lotyši to mají dokonce oficiálně zakázané. Čeští vysokoškoláci ze stejného důvodu neodletí na univerziádu, neboť IIHF i český svaz si nastavily jasná pravidla. Než hrát proti Rusům, to nebudeme hrát vůbec. Taková je shoda.
Buď evropské země pustí Rusko zpět do hry, anebo samy vycouvají ze scény. Rusové mají až ohromující schopnost ničit a rozvracet - v hokeji se jim to právě povedlo naprosto mistrovsky.
Fotbal se ubránil. A hokej?
Nabízí se paralela z největšího globálního sportu, v němž Gianni Infantino carskými manýry hodlal zprivatizovat fotbalové světové šampionáty, ale vlna odporu připomínala tsunami. Ani tato bitva není dohraná, nicméně Infantino se v rámci možností omluvil, plán zavřel do šuplíku. Fotbalový svět nebyl zcela jednotný, ale většinově ano. FIFA bere zpátečku.
Jenže hokej je v jiné situaci. Evropa má jako jeden z dvou klíčových kontinentů jasno, ale neví se, jak se ke všemu postaví NHL, nejmocnější hokejové těleso ze všech. Evropanům se kroutí nehty, když v Severní Americe opěvují Ovečkinovu rekordní kariéru. Jde sice o vskutku mimořádného hokejistu, zároveň ale mimořádně morálně pošpiněného nehynoucí podporou Putinovi. I pro letošní ruské volby si stoupnul vedle ministra zahraničí Lavrova, prominenta režimu.
Zatímco na ledě uměl Ovečkin vždycky rozdávat rány, tady před kamerami připomínal nachytaného uličníka. Mlžil a mlčel, než ho vysvobodili mediální zástupci jeho Washingtonu a nařídili už jen otázky na hokej.
NHL má velké plány se Světovým pohárem a Rusové by akci čistě sportovně dodali šmrnc. Ne všichni to navíc mají s Putinem tak jako jeho věrný Ovečkin - když se přičte oficiální stanovisko mezinárodní organizace CAS, dostávají šéfové NHL do ruky výborné karty. Těžko se divit, pokud by jen pokrčili rameny: Vždyť vy tam máte Rusy taky, tak co si stěžujete.
Vladimir Putin hokej vždycky miloval. O důvod víc k úsměvu na tváři.
Ale i pokud by toto byl zbytečný pesimismus, klíčový problém zůstává. A tím je Rusko samotné. Infantino má moc, peníze i vliv, začal věřit tomu, že mu fotbal patří, ovšem to pořád není pravda. Dostal se do kouta a musel couvnout, narazil. Hokejové Rusko naopak z kouta právě vyskočilo. A má energie na rozdávání.
„Excelentní zpráva! Naším cílem je všeobecný návrat všech sportovců. Obrovské díky našemu ministerstvu sportu a Ruskému olympijskému výboru. Vím, že to není jednoduché, ale odvádíte fantastickou práci. Pokračujme v ní!“ cituje list Sport-Express euforického Dmitrije Sviščeva, který má v Dumě na starosti sport a je rovněž šéfem ruského lyžařského svazu.
Ne, Rusové nemají v plánu žádný kompromis, neuhnou. Naopak, teď cítí sílu. Jako Ovečkin v nejlepších letech, vždy připravený protivníka přitlouct k mantinelu.
„Zbývá nám spoustu práce, těšíme se na konstruktivní spolupráci s IIHF,“ přidal se pro stejný list viceprezident ruského hokeje Roman Rotenberg. Kdyby dodal, že konstruktivní spolupráce proběhne v tvůrčí a soudružské atmosféře, bylo by to úplně dokonalé.
Ironie je jednou z mála věcí, které zbývají. Ani při nejbujnější fantazii neexistuje varianta, aby země jako Česko, Finsko či Lotyšsko kývly na oficiální zápasy proti Rusům (pokud tedy neskončí válka na Ukrajině, což je bohužel ještě větší science fiction). Politici už burcují, ať se tomu zamezí tak, že ruští hokejisté nedostanou víza do Evropské unie. Jenže při oficiálním stanovisku CAS to nevypadá jako dlouhodobě udržitelná možnost. Buď zásady, nebo hokej. Obojí najednou Evropě udržet nepůjde.
Ruští propagandisté slaví výhru, ale ti znalejší faktů jsou opatrní. Ovšem pouze v tom, že vše chvíli potrvá.
„Na místě je zdravý pragmatismus. Co bude dál? Můžeme jen spekulovat. Řada zemí zůstává kategoricky proti účasti ruských týmů. Mohou nám zamítnout víza. Rozhodně se to může týkat seniorského mistrovství světa v Německu příští rok. A taky je tu další faktor, že se mezi elitu vrátil národní tým Ukrajiny. Organizátoři budou nejspíš schopní si ospravedlnit neúčast Rusů, i verdiktu CAS navzdory,“ píše v komentáři Sport-Express.
A jeho autor je vskutku pragmatik. Dvacítky v Kanadě? No, bude to těžké, v zemi žije hodně Ukrajinců, ale zase tam milují byznys. Mistrovství světa hráčů do 18 let příští rok v americkém Duluthu? „Politice nikdy neutečete. Vzhledem k čím dál vřelejším vztahům mezi Ruskem a USA se naše účast tam zdá nevyhnutelnou.“
Takto vypadá postupný rozklad, v čemž je Putinův režim mistrem nad jiné. Každá hokejová akce - největší, menší, juniorská, vysokoškolská - bude ode dneška testována, jako když hackeři útočí na slabá místa v softwaru. Jakmile Rusové bariéru prolomí jednou, půjde jim to příště snáz. Zatímco hokejové hnutí tápe, co s tím, oni se smějí.
Jako zmíněný komentátor, který označil možnou účast ruské dvacítky na MS za nejlepší novoroční dárek ze všech: „Vsadím se, že kanadští kolegové už se dívají na sílu našich juniorů. Televize TSN by z návratu historického rivala byla jistě nadšená. Jakmile jde o peníze, vše ostatní je zapomenuto.“
Síla světa, kterým Rusko tak pohrdá, spočívá mimo jiné v tom, že podobná papalášská tvrzení neplatí vždy, existují daleko důležitější hodnoty. Rusové to vytrvale testují už dlouho, často s úspěchem. Z hokeje je další velké bojiště a oni mají výhodu. Dílčí výhra je jejich, ta ultimátní - návrat na MS dospělých - se blíží. Zato hokejové hnutí prohrává. Čas tiká, soupeř nabral na síle. To není dobrá varianta ani na ledě a už vůbec ne mimo něj.
