Hlavní obsah

Aleš Loprais: Na Dakaru musíte přepnout do vojenského režimu

Rozhovor s Alešem Lopraisem. (Video: Šimon Trantina, Seznam.cz)

Reklama

13. 12. 2019 11:30

5. ledna odstartuje rallye Dakar 2020. Svůj patnáctý start si připíše závodník Aleš Loprais. Ve Frenštátu pod Radhoštěm se s ním sešel reportér Seznamu. Mluvil také s jeho strýcem, Karlem Lopraisem, který je jedním z nejúspěšnějších závodníků na Dakaru vůbec.

Článek

Jsme ve vaší dílně – na čem se tu pracuje?

Momentálně na ničem, za což jsme rádi, protože nám to nejfrekventovanější období skončilo naloděním techniky ve Francii na nový Dakar ve Spojených arabských emirátech. Kluci z týmu mají první víkend volno, takže začneme pracovat na repasi současné královny, která letos dojela na Dakaru pátá, to nás čeká v příštích týdnech.

Aleš Loprais představuje svůj letošní tahač v řidičské kabině. (Video: Šimon Trantina, Seznam.cz)

Aleš Loprais

Poprvé rallye Dakar jel v roce 2006. Jeho nejlepším umístěním je třetí místo z roku 2007. Pokaždé, když podnik dokončil, byl v nejlepší sedmičce. Posledně, letos v lednu, byl pátý. Dakar 2020 odstartuje vůbec poprvé se značkou Praga, dosud jezdil pouze s vozy nesoucí jméno Tatra.

Jak dlouho před ročníkem Rallye Dakar se začne na novém vozu pracovat?

De facto okamžitě. Dříve to bylo tak, že cca půl roku předtím, dnes už to je celoroční projekt. Maká na tom tým lidí, který buď repasuje techniku nebo připravuje stavbu techniky nové. Je to o výrobě nových komponentů a zavádění starých než přímo o mechanické práci.

Stojíme teď vedle auta, se kterým jste rallye Dakar 2019 dokončil na pátém místě – jak to zpětně hodnotíte?

Zpětně musím říct, že na to, že jsme měli spoustu drobných problémů, pro nás bylo páté místo velmi slušným výsledkem. Dostali jsme se mezi tovární týmy, byli jsme první čistě privátní tým s jedním vozidlem. Ve finále slušný výsledek. I když jsme si přáli v duchu samozřejmě víc, vykřesali jsme z toho maximum. Měli jsme jen dvě čisté etapy na peruánské trati, takže slušný výsledek.

Co znamená čistá etapa?

Žádné zastavení nebo ztráta času způsobená špatnou navigací, sníženým výkonem motoru, defektem pneumatiky. Čistá etapa znamená, že jedete pořád na sto procent, správným směrem a maximální rychlostí.

Mluvili jsme o tom, že tu není váš nový vůz, který je teď na cestě na testování do Saúdské Arábie – jak vznikal?

Startujeme pod novou značkou Praga s projektem V4S, což má evokovat slavného předchůdce – V3S. Je to kompletně nový kamion, aplikovali jsme nový motor Iveco a spřáhli ho s automatickou převodovkou Allison. To by nám mělo dodat zkrácení řadicího času. Jak moc, to se ukáže v samotném závodě. V tomhle směru doháníme konkurenci, která to už má – a i tak jsme s ní dokázali držet krok. Neříkám, že nám to pomůže porazit úplně všechny, tak to na Dakaru není, ale rozhodně bychom měli být konkurenceschopnější.

Rozhovor s šestinásobným vítězem rallye Dakar Karlem Lopraisem. Svou kariérou a výsledky si vysloužil přezdívku „Monsieur Dakar“. (Video: Šimon Trantina, Seznam.cz)

Karel Loprais

Rallye Dakar v kategorii tahačů jel devatenáctkrát v letech 1986–2006. Nejnáročnější motoristický závod ovládl šestkrát, tolikrát i dojel na pódiu. V celkových prvenstvích i pódiích je druhý nejúspěšnější. Po celou kariéru byl věrný značce Tatra, už před dakarským debutem byl továrním jezdcem týmu Tatra Kopřivnice. V roce 2017 obdržel z rukou prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy, po jednom z vítězství na Dakaru ho vítal i prezident Václav Havel.

Nakolik velká změna to je oproti poslednímu modelu?

To auto má jiný motor, podvozek, rozložení váhy, takže jeho chování je docela jiné. Centralizováním váhy se nám podařilo docílit toho, že se vlastně chová jako normální rallyové auto. Já říkám, že je to jako když dáte dohromady Nissan GT-R dohromady s Can-Amem a vznikne naše Pragovka, takový z toho mám pocit. Nicméně Dakar je neskutečně dlouhý a náročný a rozhodují i jiné věci než samotná rychlost auta. Záleží na navigaci, na servisu, poruchovosti a samozřejmě výkonu celé posádky.

Jak dlouho vy jako jezdec potřebujete, abyste si na nové auto zvykl?

Kluci říkali, že jsem s tím srostl velmi rychle. Začalo mě to bavit od prvního vteřiny, co jsem do něj sedl. Po první hodině testů jsem řekl, že tomu nemám co vytknout – to se stává málokdy. Nechci to přechválit, šířit jenom superlativy, ale mám z toho auta velmi dobrý pocit. Chybí mi 300 koní výkonu, konkurence je má, na druhou stranu víme, že to znamená větší teploty, rizika a náročnost na servis a komponenty. Vnímám to spíš jako devízu, i když bych si tam dokázal představit více výkonu.

Co se s tím dá dělat?

To, co doteď. My jsme ten výkonový deficit měli v řazení i tím, že se nám začínal motor příliš přehřívat a museli jsme předčasně sundávat nohu z plynu a nebyli schopni výkon motoru plně využít. Tomu jsme předešli tím, že jsme vyměnili chladicí soustavu. Jezdecky tomu předcházíme tak, že jsme rychlejší v technických pasážích, v takových těch rozbíječkách, kde to víc bolí. Tam se to snažíme dohnat a na rychlých pasážích jsou top speedy u všech podobné.

Letos se rallye Dakar pojede poprvé v Saúdské Arábii, zároveň se ale podnik vrací tak trochu ke kořenům, co se týče náročnosti a délky etap. Ty odteď budou delší a náročnější, jak tohle kvitujete?

Mně se hlavně líbí změna ředitele soutěže Davida Castery, který Dakar v různých kategoriích jel, i poslední peruánský Dakar. To je kluk, který to chce vrátit ke kořenům a je to jeden z mála ředitelů, kterým naprosto věřím. Načerpal i spoustu myšlenek z konkurenčních podniků, které jsou zajímavé, například z Maroko Desert Rallye Challenge – z toho přinesl spoustu nových vjemů, které jsou pro všechny náročnější a měly by mazat rozdíly mezi menšími a továrními týmy. Ty mají nesporně větší možnosti v rámci navigace mapmenů a spousty dalších jiných asistencí, protože jsou velké a bohaté. Dakar měl vždy konfrontaci mezi malými a velkými týmy, nový přístup by tu propast měl smazat a znepříjemnit to všem.

V lednu se pojede hodně na písku, až tři čtvrtiny závodu. Častokrát jste říkal, že se cítíte dobře na dunách – může vám tohle pomoci vrátit se na pódium nebo vyhrát celý podnik?

Rozhodně může. Vyhráli jsme ale i dohromady devět etap na vyloženě rallyových úsecích, kde bych vůbec nečekal, že s koncepcí výkyvných polonáprav budeme schopni konkurovat. Kolikrát to je tak, že se den vydaří a jede to jak z praku, nebo si myslíte že jste pomalí a přitom se v cíli dozvíte, že jste vyhráli. Dakar se rozhoduje více v dunách. Když vyhrajete etapu rallyového typu, je to po vteřinách. V dunách se dají naložit i desítky minut, koncentruji se na to, že se tam dá víc vytěžit, ale i ztratit. Kde si to kdo vybere, je individuální, ale ano, rozhodně nám více svědčí písky.

Lze vůbec v podmínkách Dakaru mít nějaký cíl?

Lze. Já o tom nerad nahlas mluvím, dnes je to tak vyrovnaná a těžká soutěž, že nemá smysl cokoli predikovat. Může se stát, že v první rychlostní zkoušce nezařadíte a auto nevyjede, můžete v poslední etapě vypadnout z posledního místa. I my jsme k tomu byli v minulosti blízko. Můžete havarovat, cokoli se může stát. Můžeme se bavit o našich přáních, ale shrnul bych to tak, že chceme být ve zdraví vepředu a pak doma s rodinou, o tom to také je. Je to prostě náročný motorsport a v současné konstelaci jedna z nejnáročnější rallye světa.

Jak byste jízdu v závodním kamionu na Dakaru popsal? Co to s člověkem udělá?

Já dříve jezdil sjezd na horském kole. Často to k tomu přirovnávám, protože mám rád adrenalin. Tam je vždycky příval euforie, endorfinů a všeho možného a pak to najednou skončí. U Dakaru je to podobné, akorát efekt užívání si té šílené situace trvá třeba několik hodin, to je na tom to krásné. Na druhou stranu, je to maraton a nemůžete k tomu přistupovat jako ke sjezdu na kole, kde musíte výkon vypiplat během tří pěti minut. Tady musíte jet v maratonském pojetí, ale pocity jsou podobné, je to závislost.

Tatra, se kterou Aleš Loprais rallye Dakar 2019 dojel na pátém místě.

Přetížení v kabině může dosahovat až 6G, jak to pociťujete?

Pociťujeme to řádně, zrovna teď při testech jsme s kolegou zkoušeli, jak nás nakopne zadní náprava – nakopla pořádně. Musíme navštěvovat našeho fyzioterapauta i před Dakarem. Auto dnes váží 10 tun, problém není výskok nahoru, ale dopad. Trpí hlavně krční páteř a záda – to vše musí být specificky posilněné, na všechno jsou speciální cviky, které je potřeba praktikovat. Na Dakaru bolí hlavně první tři dny. I přilba něco váží a my ji máme na hlavě i 14 dnů, tam také cítíte každé deko navíc. První tři dny to bolí hodně, než si to sedne. Pak se tělo scelí do jednoho bloku, ale přijde den volna a všechno to začne znova, tělo se rozleží, rozbolí a je to tu znovu. O tom Dakar ale je, počítáme s tím.

Jak důležitá je fyzická příprava a fyzioterapeuti během závodu?

Dnes se u předních týmů nikdo bez fyzioterapeuta ani nehne. Oni nás udržují při životě, ať už tejpy nebo jinými stimulačními prostředky, masážemi. Jinak to nejde. Často něco bolí po velké námaze jedné části těla – skřípnutá záda nebo úder helmy o ochrannou trubku rámu, což je velmi časté. Všechno se ale dnes dá řešit. Předem se na to dá připravit tak, že musíme neustále myslet na záda a krční páteř. Stálý trénink v autě u nás není během roku možný, jsme privátní tým. Jde to ale řešit individuálně – mám rád outdoorové věci, kolo, horské kolo i ty sjezdy, tam je to podobné. S koncentrací pomůže i to, že při jiných sportech si musíte uvědomit, že vás to po pádu bude bolet. Jinak je dobré plavání, cviky na záda a krční páteř, tomu se snažím věnovat.

Co je nejextrémnějším prvkem rallye Dakar, tou největší překážkou?

Srovnat se sám se sebou. Člověk si musí uvědomit, že nezávodí s ostatními, ale se sebou. Vy při jízdě nevíte, kde je konkurence, musíte se soustředit na sebe. Největší překážkou je skousnutí odstoupení od závodu. Je to rok práce, já říkám, že to je jako malá olympiáda. Tady není prostor na reparát, vše musí vyjít během jedné krátké doby. Když to nevyjde, člověk se musí otřepat a postavit se další rok na start.

A osobní omezení? Předpokládám, že nebývá moc času na hygienu, jídlo a tak dále.

Co se týče hygieny, to je otazník. Tam musíte přepnout do armádního režimu. Záleží, jaké je počasí, také na tom, jestli máte teplou, nebo studenou vodu. Když se pár dnů nesprchujete, svět se také nezboří. I když jsou třeba žaludeční problémy, průjmy – patří to k tomu, posádka musí být na jedné lodi. V těchto chvílích se musí přepnout na legraci a na zábavu, bez toho by se to nedalo vydržet.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené