Hlavní obsah

Velkému brexitovému dramatu v Británii může EU jen přihlížet

Foto: Shutterstock

Reklama

9. 7. 2018 16:55

Analýza Seznamu: Že by ministr pro brexit a hlavní vyjednavač britského odchodu z EU David Davis mohl rezignovat, si vrabci na střechách londýnské vládní třídy Whitehall cvrlikali řadu měsíců. Když to Davis nakonec udělal, stejně to všechny dost překvapilo, včetně samotné premiérky Theresy Mayové. Míra trpělivosti přetekla v okamžiku, kdy Mayová kabinetem protlačila novou strategii a cíle brexitu, pod které se Davis už zkrátka nemohl podepsat. Jeho rezignace dostala do prekérní situace Mayovou, britský vyjednávací tým i celou myšlenku brexitu.

Článek

Když demisi podá šéf vyjednávacího týmu, který vstupuje do naprosto stěžejní fáze rozhovorů o podobě brexitu, působí to stejně jako rezignace kouče národního týmu během probíhajícího fotbalového mistrovství světa. Pozice Davida Davise podléhala postupné erozi spolu s tím, jak Evropská unie odpinkávala coby nereálné špatně připravené a hlavně utopické návrhy britské vlády a jak premiérka Mayová stahovala pod sebe do Downing Street č. 10 klíčové kompetence i osoby Davisova úřadu. Klíčovým okamžikem byl přestup člena nejužšího britského vyjednávacího týmu Ollyho Robbinse do úřadu ministerské předsedkyně.

Jedním z kouzelných detailů, které definují specifika ostrovní politiky, jsou rezignační dopisy. I ten, který David Davis poslal Therese Mayové, je přinejmenším pozoruhodný. Davis, pro něhož to nejspíš znamená definitivní konec bohaté politické kariéry, v psaní upřímně uvedl, že „nevěří brexitovému plánu premiérky” a že tím pádem „není tou nejlepší osobou, která by tento plán měla uskutečnit”.

Protože ministerská předsedkyně rozhodla, že od počátku července 2018 bude kabinet ohledně odchodu z EU důsledně mluvit jedním hlasem, nezbývalo Davisovi vlastně nic jiného. Bude zajímavé sledovat, jestli budou stejně principiálně postupovat i další euroskeptičtí členové londýnského kabinetu. Zatím se Davisovou cestou vydal parlamentní tajemník na ministerstvu pro brexit, konzervativní poslanec Steve Baker. Mimochodem Davise ve funkci nahradí další euroskeptický poslanec Konzervativní strany, mnohem méně zkušený Dominic Raab. Není bez zajímavosti, že Raabův otec se do Británie dostal v roce 1938 coby československý židovský uprchlík…

Dramatické události posledních hodin naplno obnažily brutalitu dilemat, před nimiž stojí vládnoucí Konzervativní strana, respektive celé Spojené království. Pojďme si to zkusit shrnout.

1) Británie tahá ve vyjednáváních s EU za kratší konec provazu a Davisův odchod na tom nic nezmění. Základní problém spočívá v tom, že se ani na politické úrovni, ani ve společnosti nevedla debata o tom, jakou alternativu k plnému unijnímu členství vlastně Britové chtějí. 23. června 2016 voliči poměrně přesně věděli, vůči čemu se vymezují. Neměli ani tušení, co obnáší „plán B”, tedy existence Spojeného království mimo EU. Trvalo nesmírně dlouho, než si to jakž takž ujasnilo politické vedení země, které vesměs tvoří lidé, již si tento scénář nepřáli.

2) Premiérka Theresa Mayová má slabou pozici v Evropě a doma v Británii se Davisovým odchodem její situace dál zkomplikovala. V posledních hodinách se množí hlasy volající po její rezignaci. Ovšem měnit předsedu vlády v době, kdy se má do konce října dotáhnout dohoda s EU o brexitu a hlavně budoucích obchodních vztazích s Unií, by bylo dost sebevražedné. Na druhou stranu, hardcore euroskeptici by asi považovali za přijatelnou variantu „odstřelit” Mayovou, aby tak zabránili rozmělnění brexitu a setrvání Británie v celní unii a možná i jednotném trhu.

3) Úhlavní rival Mayové v mateřské Konzervativní straně, Jacob Rees-Mogg, se už nechal slyšet, že bez Davise bude pro Mayovou velmi těžké získat parlamentní podporu pro svou brexitovou strategii, resp. pro cokoli, co Britové s EU vyjednají. Vzhledem k tomu, že se Toryové stále spoléhají na hlasy ulsterské DUP, je tuhle hrozbu třeba brát velmi vážně. Kdyby britský parlament finální dohodu s EU odmítl, neznamenalo by to návrat před červen 2016. Jenom by se významně zvýšila pravděpodobnost „divokého”, neorganizovaného brexitu.

4) Na Mayové nenechává nitku suchou ani předseda opoziční Labour Party Jeremy Corbyn. Ten má pocit, že premiérka ztratila i zbytky autority a že není schopná splnit svou misi a vyvést Británii z EU. Podle některých komentátorů mají labouristé jedinečnou šanci postavit se v tuhle citlivou chvíli do čela protibrexitového tábora. Corbyn sám se ale na něco takového vůbec netváří…

5) Reakce Bruselu je lakonická: „Rezignací pana Davise se pro nás nic nemění.” Unijní vyjednavači teď budou chvilku zkoumat nejnovější návrh britského kabinetu. Jakkoli si ani Evropská unie ošklivý brexitový rozvod logicky nepřeje, stále platí, že „sedmadvacítka” není ochotná nechat Brity vyzobat třešinky z dortu. Pokud Britové něco ze stávajícího členství chtějí zachovat, budou za to muset zaplatit a řídit se unijními regulemi bez možnosti jejich podobu jakkoli ovlivnit. Podobně se k rezignacím vyjádřil v pondělí i předseda Evropské rady Donald Tusk. Ten téměř souběžně s oznámením rezignace šéfa diplomacie Borise Johsona úřadem premiérky Mayové řekl, že zmatky kolem brexitu odchody ministrů nevyřeší.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované