Právník z USA: Trump může být ve střetu zájmů, chybí nám moderní zákony

Přijímání soukromých letadel od Kataru nebo hodinek od šéfů značky Rolex a nejnověji investice Spojených arabských emirátů do krypto firmy vlastněné z většiny rodinou Donalda Trumpa. Americký prezident se za téměř 14 měsíců ve funkci nesčetněkrát dostal do debat o možné korumpovatelnosti. Jsou za těchto okolností Spojené státy stále světovým lídrem v boji s korupcí? Ptáme se zástupce ředitele americké Transparency International.

Aféra kolem investic ze Spojených arabských emirátů do krypto firmy vlastněné z většiny rodinou Donalda Trumpa znovu rozvířila debatu o možné korumpovatelnosti samotného prezidenta Spojených států.

Investiční skupina napojená na emirátského šejka koupila podíl v krypto projektu rodiny Trumpových za 500 milionů dolarů, tedy asi za deset a půl miliardy korun. Firma spojená se šejkem pak od americké vlády dostala přístup k nákupu velkého množství čipů, který měla dřív omezený.

„Zatím toho o této konkrétní kauze nevíme dost, (…) ale už náznaky, co máme, vypadají značně negativně. A dávají americké veřejnosti spoustu důvodů k pochybnostem, že rozhodnutí přijímaná na nejvyšší úrovni jsou činěna v jejím nejlepším zájmu,“ říká protikorupční právník a zástupce ředitele Transparency International ve Spojených státech Scott Greytak.

Spojeným státům ale podle něj chybí legislativa, která by s takovým střetem zájmů dokázala bojovat. Spojené státy, dřív vnímané jako lídr v boji proti korupci, tak mají tuto pozici za druhého prezidentství Donalda Trumpa spíš nejistou.

Jak se dají kryptoměny a krypto společnosti ke korupci použít? Jak je využívá rodina Trumpových? A proč je to problém? Přečtěte si část rozhovoru s protikorupčním právníkem Scottem Greytakem.

Scotte, my jsme spolu mluvili skoro před rokem, v dubnu 2025 – Donald Trump měl za sebou 70 dní v úřadu. Vy jste stav Ameriky z pohledu protikorupčního analytika tehdy popsal jako chaos – co se po roce změnilo, jestli se tedy vůbec něco změnilo?

Asi bych pořád použil slovo chaotický, jen je to teď možná trochu předvídatelnější verze chaosu než před rokem. Celkově vzato mají Spojené státy stále jedny z nejpřísnějších protikorupčních zákonů na světě. Ale Washington vysílá rozporuplné signály ohledně toho, zda tyto zákony státní moc chce a bude prosazovat. Nedá se říct, že za poslední rok by antikorupční systém zkolaboval nebo že by se rušily už schválené zákony, které mají korupci potírat, ale není jisté, jak razantně by se státní aparát snažil zákony uplatňovat. A řekněme si upřímně, faktor nejistoty není zrovna věc, která by korupčníky kdekoliv na světě dokázala odstrašit.

V minulosti byly ale Spojené státy brány jako lídr boje s korupcí. Tak je to ještě v březnu 2026 pravda, nebo už toto tvrzení neplatí?

Je to tak, Spojené státy rozhodně pomohly vybudovat moderní systém boje s korupcí. Třeba náš zákon o zahraničních korupčních praktikách (Foreign Corrupt Practices Act, pozn. red.) velmi jasně popsal, že je trestné, aby jakýkoliv Američan nebo třeba i americká společnost upláceli kohokoli v zahraničí – a právě tato legislativa z dílny amerických zákonodárců pomohla nastavit celosvětový standard pro stíhání zločinů, jako je úplatkářství, zpronevěra nebo podvody za hranicemi.

Jenže lídrem v něčem nezůstanete navždy jen proto, že jste jím kdysi byli. Dnes už Spojené státy nejsou celosvětovým arbitrem korupčního jednání, spíš se tu teď neustále diskutuje o tom, zda sami chceme dodržovat pravidla, která jsme si kdysi vytvořili. A mezitím jiné státy, zejména evropské, vymáhání práva zintenzivnily. Takže americká pozice lídra boje s korupcí je do budoucna nejistá.

My jsme spolu už dřív mluvili o anonymních, tzv. skořápkových firmách, které v USA vznikají a skrze které se perou špinavé peníze z celého světa. Tehdy Spojené státy řekly, že nebudou vymáhat zákon, který měl proti anonymním firmám zakročit. Teď se zdá, že velkým tématem jsou kryptoměny. Jak se dají pro korupci nebo praní špinavých peněz použít, jaký je ten mechanismus?

Korupce má většinou celkem jednoduchý vzorec, a to bez ohledu na to, jakou formu na sebe nakonec vezme. Jde o to ukrást peníze, schovat je a pak je převést někam, kde si je, když se vám to všechno podaří, i užijete. Ale pokud jde o to, jak se mění metody korupčníků a nástroje, které používají, pak je pravda, že dlouho byly oblíbené ty anonymní, skořápkové společnosti.

Byl to ten nejjednodušší způsob, jak původ ukradených peněz skrýt. Zkorumpovaný úředník si v některém americkém státě, který neměl zbytečné otázky ohledně skutečného vlastníka, založil anonymní firmu a přes řadu dalších společností do ní ty špinavé peníze převedl. Pro vyšetřovatele pak bylo velmi obtížné stopu peněz sledovat a vypátrat je.

Kryptoměny jsou jen další novou vrstvou ve stále stejném scénáři. Jen místo anonymních společností přesouvají korupčníci špinavé peníze skrze digitální peněženky, burzy nebo takzvané decentralizované finance – to jsou finanční služby bez tradičních prostředníků, jako jsou banky nebo makléři. Systém běží na blockchainu, třeba na platformě Ethereum, a je globální, dostupný kdekoliv po světě. A když je dohled nad pohybem těchto peněz slabý nebo pravidla nejsou nastavena tak, aby se takové transakce zachytily, pak tyto systémy korupčníci samozřejmě k přesunu peněz a zamaskování jejich skutečných vlastníků použijí. Takže je to stále stejný scénář, jen v nové formě.

Pojďme se teď podívat na jednu konkrétní situaci. Prezident Trump a jeho rodina se nedávno ocitli v centru skandálu souvisejícího s kryptoměnovou platformou World Liberty Financial a investicemi ze Spojených arabských emirátů. Mohl byste nám to nějak shrnout?

Obavy, které to vyvolává, se týkají vlivu a transparentnosti. Dobrou reportérskou práci na tom odvedl The Wall Street Journal, kterému se podařilo doložit, že investoři ze Spojených arabských emirátů vložili peníze do kryptoměnového byznysu navázaného na rodinu prezidenta Trumpa.

A pokaždé, když se ukážou finanční vazby mezi politickými lídry nebo jejich rodinami a zahraničními investory, tak si jako zástupci antikorupční komunity klademe stejné otázky. Kdo ty peníze poskytuje? Co z toho vztahu doufá vytěžit? A máme dostatečné mechanismy, které zajistí, že se tyto finanční vztahy nepřemění v politické páky?

Takže i v této konkrétní situaci, i když možná nedošlo k porušení žádného zákona, se musíme ptát na možný střet zájmů a zahraniční vliv. Může daná společnost ovlivnit rozhodnutí, která se činí na nejvyšší úrovni naší exekutivy? Jde i o to, že několik měsíců poté, co došlo ke vložení těch investic, o kterých se tu bavíme, učinila americká vláda opravdu důležité rozhodnutí o zabezpečení naší mikročipové technologie, ze kterého měly užitek právě Spojené arabské emiráty.

Čili bavíme se tu o skutečně citlivé technologii a o otázkách národní bezpečnosti. A protože nám chybí moderní legislativa, která by takovému typu potenciálního střetu zájmů zabránila, vyvstávají tu pochybnosti ohledně toho, v čím zájmu americká vláda jedná. Jde jí o veřejný zájem, nebo reaguje na zahraniční vliv, který vstoupil do hry s tím, že mu prezidentova rodina ve vhodnou chvíli prokáže laskavost? To jsou opravdu znepokojivé otázky, možná ty vůbec nejznepokojivější, které jsme dosud ve Spojených státech viděli a které tato kauza nebo vznikající skandál týkající se korupce a střetu zájmů přináší.

Bavíme se tu o investici z Blízkého východu, kde momentálně panuje mimořádně napjatá situace vyvolaná vojenskými údery Spojených států a Izraele proti Íránu. A nabízí se tedy otázka: Mohou zahraniční vlády získat výše popsaným způsobem vliv na rozhodování prezidenta, který je zároveň vrchním velitelem amerických ozbrojených sil? Zmiňoval jste, že tu vyvstává celá řada otázek. Máme na ně ale také odpovědi?

Odpovědi ještě úplně nemáme, ale co nám myslím tahle situace dobře ukazuje, je, že obstarávání si a uplatňování vlivu vypadají jinak než nějaká komiksová verze korupce, kde někdo někomu podstrkává kufřík plný peněz nebo obálky nacpané bankovkami v ponuře osvětlené místnosti zakouřené dýmem z doutníků.

Dnes se to mnohem častěji děje byznysovými dohodami, investicemi, obchodními partnerstvími nebo jinými příležitostmi, které se lidem z bezprostředního okolí politické moci mohou nabízet a kterých mohou využít. A právě proto potřebujeme mít jasná pravidla pro transparentnost a střet zájmů, která tento typ potenciálně problematických vztahů okamžitě vyjeví.

Pokud zahraniční vláda, jako je ta ve Spojených arabských emirátech, nebo nějaký investor napojený na stát může prospět lidem z prezidentova okolí, například jeho rodině, tak to přinejmenším vyvolává dojem ovlivňování. A už to může výrazně nahlodat důvěru veřejnosti v to, že rozhodnutí přijímaná na nejvyšší úrovni jsou činěna v jejím zájmu, tedy v zájmu veřejnosti, a ne v zájmu někoho jiného, například rodiny s výbornými politickými konexemi nebo nějakého zahraničního aktéra. A my prostě nemáme zákony, které by tyhle věci dokázaly včas zastavit.

Místo toho musíme dohánět a řešit škody, až když jsou napáchány. Zatím toho o této konkrétní kauze nevíme dost, pořád jsme relativně na začátku v pochopení celé té věci, ale už náznaky, co máme, vypadají značně negativně. A dávají americké veřejnosti spoustu důvodů k pochybnostem, že rozhodnutí přijímaná na nejvyšší úrovni jsou činěna v jejím nejlepším zájmu.

A co to všechno vypovídá o dnešních Spojených státech? Stala se korupce běžnou součástí politického života – možná dokonce ještě víc než před rokem, kdy tohle téma bylo hojně diskutované?

Nemůžu říct, že by se stala běžnou součástí politického života. Spojené státy měly vždycky určitý problém s korupcí. Teď má sklon být pokročilejší a sofistikovanější – mluvím o výborech, které přijímají peníze na podporu politických kandidátů, o špinavých penězích, o neprůhledných finančních převodech a podobně. Do určité míry se to vždycky objevovalo, ale rozhodně se nepotýkáme s takovou úrovní korupce jako většina světa – tedy s každodenním úplatkářstvím, systémem, ve kterém, když zaplatíš, tak dostaneš, co chceš, nebo zneužíváním funkcí.

Ale opravdovým problémem je, že ta diskuze ohledně korupce je mnohem polarizovanější. Navenek to vypadá, že když to dělá „můj tým“, je to v pořádku, a problém je to jen tehdy, když to dělá „ten váš tým“. Takže je to takový zápas týmu červených (tedy republikánů, pozn. red.) proti modrým (tedy demokratům, pozn. red.).

Místo aby to byla principiální otázka, na které jsme se dříve všichni shodli – že lidé nemají krást státní peníze nebo využívat veřejnou funkci k obohacení sebe a své rodiny –, začíná to vypadat spíš jako týmový sport. Takže nejde ani tak o to, jestli mají Spojené státy nástroje, jak s korupcí bojovat. Ty mají. Jde spíš o to, zda budou stejně důsledně využívány jako dřív – alespoň v době, kterou pamatuji já –, kdy byl boj proti korupci důležitou součástí toho, co Spojené státy dělaly doma i ve světě.