„Bojím se, že moje dítě půjde v 15 na pracák.“ O frustraci rodin deváťáků

Obavy o budoucnost a mnohdy i naštvání pociťují rodiče, jejichž děti neuspěly v prvním kole přijímaček na střední školy. Letos se jich hlásil rekordní počet. Zejména deváťákům v Praze a Středočeském kraji se tak mnohdy nepodařilo dostat nejen na vysněnou, ale na žádnou školu. Hlavní město přitom tvrdí, že místa ještě jsou. Podcast 5:59 přináší příběhy tří rodin, které je stále hledají.

Fronty dlouhé desítky metrů před školami, které vypsaly druhé kolo zkoušek, a v nich stovky uchazečů. Volných míst jsou přitom jen desítky. I takové situace letos provázejí přijímací řízení na střední školy.

„Je nepředstavitelné, že by moje dítě mělo v 15 letech skončit na pracovním úřadě,“ říká v podcastu 5:59 David Marouš z Prahy. A ve stresující situaci zdaleka není sám. „Někdy si říkám, že to přece musí dopadnout dobře, že se najde střední škola a syn tam půjde. A někdy si říkám, že to tak vlastně být nemusí,“ svěřuje se zase Lenka Zlatníková, která se rovněž snaží najít místo na školách v metropoli.

Podobných rodičů jsou stále stovky. Na středoškolské maturitní obory, víceletá gymnázia nebo nástavbu se totiž letos hlásilo 116 tisíc dětí. Je to o čtvrtinu víc než před šesti lety. V některých městech – jako třeba v Praze – byl zájem enormní a řadu deváťáků dosud nepřijali nikam. Své naděje vkládají do druhého kola přijímaček, které některé školy vypisují.

Týká se to i syna Markéty Sáblíkové, který se v prvním kole neúspěšně hlásil na dvě policejní školy v Praze. Rodina, která bydlí kousek od Českého Brodu, prý teď zkouší „téměř všechno“, co by patnáctiletého kluka alespoň trochu bavilo. Hlásí se třeba na obchodní školy a akademie, a to nejen v okolí hlavního města, ale téměř po celém Česku.

Ani jeden z rodičů přitom nemá pocit, že by jejich deváťáci v rámci přípravy na přijímací zkoušky něco podcenili. Placené on-line kurzy, testy nanečisto nebo také vysazení koníčků a místo nich intenzivní doučování – i tak vypadal program těchto dětí několik měsíců dopředu.

„O přípravě jsme začali přemýšlet na konci osmé třídy. Věděli jsme, že těch dětí bude hodně a že to bude náročné,“ vzpomíná Zlatníková, jejíž syn se poté nedostal na obchodní akademii a humanitně zaměřené gymnázium. O tom, že udělali „všechno, co šlo“ a že příprava byla intenzivní, jsou přesvědčeni také Sáblíková a Marouš.

Teď rodiny usilovně sledují, kde na jaké škole se objeví volná místa, zjišťují si podmínky přijímacího řízení a rozesílají přihlášky nebo se přímo staví do dlouhých front. Hlavně soukromé školy podle jejich zkušeností reagovaly flexibilně a snaží se nabídnout další kapacitu.

Jenže školné na takových institucích přijde na vyšší desítky tisíc korun ročně. A navíc – ani taková škola není nafukovací. „Mají třeba 15 míst, ale hlásí se 150 dětí,“ líčí svou zkušenost David Marouš, jehož dcera se prvotně hlásila na pedagogickou školu a také Waldorfské lyceum.

Počty přihlášek jdou do desítek. Zlatníkovi jich podali 16, ale možná prý i trochu více. „Ztrácím trochu přehled,“ přiznává paní Lenka s tím, že druhé kolo je „trochu chaos a džungle“, už se v něm prý ale dokázala zorientovat.

Mezitím politici, experti i lidé pracující ve školství řeší otázku, kde letos – ve chvíli, kdy se na střední školy hlásí mimořádně početný ročník – nastal problém s přetlakem zájemců.

Třeba hlavní město ústy radního pro školství Antonína Klecandy (STAN) minulý týden uvedlo, že míst na školách je v Praze dostatek. Za potíže podle něj může hlavně podoba zápisu ke studiu. Že je podstatnou přísadou současného chaosu systém přijímaček, ukazuje i analýza Seznam Zpráv.

Jenže problémy, se kterými se teď potýkají mnozí deváťáci a jejich rodiny, jsou reálné, ať už za ně může cokoliv. Výsledkem je nedůvěra rodičů ve stát, ministerstva a kraje – jak popisuje třeba i David Marouš. A své rozhořčení neskrývá ani Markéta Sáblíková. Problémy podle ní bylo možné předvídat už od let 2007 a 2008, kdy porodnice praskaly ve švech. Jenže zodpovědní lidé – především pak ti u vlády – situaci neřešili.

„Tohle celé vůbec není chyba dětí. Myslím si, že strašně brzo zažily obrovskou nespravedlnost a že téměř všechny děti a jejich rodiče udělali opravdu, co mohli. (…) Může za to stát, ale stát jsme my. My všichni jsme to podcenili a teď akorát posloucháme výmluvy,“ dodává Sáblíková.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak vnímají svůj boj o střední školu děti oslovených rodičů. A ředitel Waldorfského lycea v Praze Ivan Smolka popisuje, jaký dopad má taktizování uchazečů. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.