Hlavní obsah

Fotky rozesmátých Rusů v Paříži. Navzdory válce cestují po Evropě jako turisté

Foto: Profimedia.cz

Jednou z oblíbených destinací ruských turistů je Francie. Ilustrační foto.

Loni dostalo přes půl milionu Rusů víza do Evropské unie. Ty jim umožňují i vstup do zemí, které je samy odmítají.

Článek

„Jmenuji se Jegor, je mi 30 let, žiji v Moskvě a často cestuji po Evropě,“ představuje se na svém instagramovém profilu influencer Jegor Melo. „Mým cílem je ukázat, že cestování po Evropě je dostupné pro každého a není to tak složité, jak se na první pohled zdá,“ pokračuje.

A úplně se nemýlí. Přinejmenším bohatším ruským turistům se i přes opatření, která následovala ruskou invazi na Ukrajinu v únoru 2022, daří do Evropy vracet. Loni jim jednotlivé země EU schválily 91 % z celkových 607 tisíc žádostí o víza do schengenského prostoru, tedy asi 553 tisíc.

Oproti roku 2023 jde o nárůst, i když čísla stále zůstávají daleko za čtyřmi miliony v roce 2019, tedy před pandemií covidu-19 a válkou na Ukrajině. Většina Rusů míří hlavně do Itálie, Francie nebo Španělska.

Itálie podle serveru EU Observer, vycházejícího z dat Evropské komise, loni udělila ruským občanům 152 tisíc turistických víz do schengenského prostoru – o 19 tisíc víc než v roce 2023. Ještě větší nárůst - o 25 tisíc na celkových 124 tisíc víz - připadá na Francii.

Obraz dokreslují i nedávná zjištění britského deníku The Daily Telegraph, jenž informoval o zvyšujícím se počtu ruských rezervací na platformách jako booking.com nebo Airbnb. Rezervací přibývá především ve Francii (o 24 tisíc), Itálii (o 18 tisíc) či Španělsku (o 14 tisíc).

Přímé lety mezi Ruskem a zeměmi EU byly přitom v reakci na ruskou invazi pozastaveny. Evropská rada v září téhož roku navázala vyloučením Ruska ze zjednodušeného vízového programu. Ruští turisté od té doby čelí vyšším cenám i přísnějším vízovým podmínkám. Některé ze zemí sedmadvacítky, včetně Česka, Polska, Finska či Estonska, přistoupily k ještě přísnějším opatřením.

„Kouzelná cesta“

Omezení se ale dají obejít. Rusové mohou do Evropy nadále létat přes „spřátelené“ země, jako je Srbsko nebo Turecko. Typickým příkladem může být „kouzelná cesta do romantického hlavního města Francie“ za 37 tisíc rublů (v přepočtu asi 9600 korun), kterou popisuje zmíněný Jegor Melo.

Cestu do Paříže podnikl přes tureckou Antalyi, zpátky se mohl vrátit přejezdem z Polska do ruské Kaliningradské oblasti. Ale co se sedmi zeměmi, které se Ruským turistům uzavřely? Melo radí nejezdit tam přímo z neschengenských zemí, protože „riziko zrušení víza je vysoké“. Stačí však dorazit s legálním schengenským vízem například do Itálie a z ní cestovat i do zemí, jako je Česko.

„Když už jednou vstoupíte do schengenské zóny, můžete v rámci Schengenu cestovat kamkoli. Není to nezákonné,“ připomněla pro stanici CNN Sarah Ganty z Yaleovy univerzity. Ta je mimo jiné spoluautorkou článku z roku 2023, který pokusy zakázat ruským občanům vstup do zemí EU odsoudil jako odporující „klíčovým hodnotám Evropské unie“ a principům právního státu. Varovala, že by mohly paradoxně posílit Putinův totalitní režim a zabránit v odchodu ze země disidentům nebo těm, kteří se snaží uniknout před odvodem do armády.

Právě na problém disidentů upozornil Telegraph i ruský investigativní novinář Andrej Soldatov: „Vzhledem k míře represe v zemi nemůžete očekávat, že ruští disidenti přijdou na zahraniční ambasádu a požádají o ,disidentská víza‘.“ Je pro ně tedy bezpečnější schovat se v záplavě běžných turistických žádostí.

Rozhovor s Andrejem Soldatovem:

Současnou vízovou politiku hájí také představitelé nejoblíbenějších turistických destinací, jako je Itálie či Francie. „Stavíme se proti operacím ruské armády na Ukrajině a ne proti ruskému lidu,“ sdělil Telegraphu mluvčí italského ministra zahraničí.

Podobně reagovali na dotaz EU Observeru i zástupci francouzské diplomacie. Zdůraznili, že „mezilidské a kulturní vztahy mohou přispět k rozvoji vzájemného porozumění a dialogu“. Český ministr zahraničí Jan Lipavský se naopak pro EU Observer ohradil, že „postoj Kremlu přeci nezměníme turismem“.

Jak zdůraznil EU Observer, za většinu cest do Evropy zaplatí Rusové přes tisíc eur, což je i před zaplacením poplatků za víza a hotel víc než měsíční příjem většiny obyvatel.

Rozesmáté fotografie z evropských měst tak mohou na sociálních sítích postovat především zástupci ruské „zlaté mládeže“ nebo ti, kterým se na ruském válečném průmyslu podařilo obohatit. „Evropské resorty je vítají, protože nakupují pozemky za přemrštěné ceny, ubytovávají se v drahých hotelech a utrácejí v luxusních obchodech,“ komentoval situaci po EU Observer Jamie Shea, dlouholetý náměstek tajemníka pro nové bezpečnostní hrozby v NATO.

V době pokračující války na Ukrajině nejde jen o symbolický problém. Například Steven Blockmans z think tanku Centrum pro studium evropské politiky (CEPS) označil masový ruský turismus za bezpečnostní hrozbu. Nejen profesionální agenti, ale i běžní ruští turisté podle něj „mohou být vedeni k tomu, aby za pomocí smartphonů mapovali klíčovou infrastrukturu, pozorovat pohyby vojáků nebo provádět další formy sledování“.

Na zpřísnění celoevropských opatření v současnosti tlačí především političtí představitelé severní a střední Evropy. Končící švédská eurokomisařka Ylva Johansson už na podzim 2024 upozorňovala na rozdíly v politice jednotlivých zemí EU. Žádala zpřísnění, a především jednotné vymáhání pokynů Evropské komise k udělování víz ruským žadatelům ze září 2022. 

Zástupci estonského či českého Ministerstva zahraničí se také nechali slyšet, že by je v odmítání turistických víz Rusům měly následovat i ostatní země EU. Podle ministra Lipavského současný stav věcí „podkopává důvěryhodnost našeho sankčního režimu a vysílá rozporuplné signály o našich hodnotách“.

Doporučované