Článek
Somaliland, který v roce 1991 jednostranně vyhlásil nezávislost na Somálsku, je připraven nabídnout Spojeným státům přístup k zásobám klíčových nerostných surovin a vojenskou základnu u strategického vstupu do Rudého moře, které se do centra pozornosti dostalo po začátku války v Pásmu Gazy.
Cílem je získat mezinárodní uznání jako suverénní stát, napsala agentura Bloomberg.
Ačkoli Washington nadále uznává územní celistvost Somálska, prezident Somalilandu Abdirahman Mohamed Abdullahi v posledních měsících u Američanů intenzivně lobbuje a doufá, že získá podporu pro uznání své separatistické provincie.
„Diskutovali jsme o možnostech spolupráce v oblasti bezpečnosti, obchodu a regionální stability,“ uvedl pro média. Podle něj americký velvyslanec v Somálsku v poslední době Somaliland několikrát navštívil a v prosinci do regionu dorazili i zástupci amerického ministerstva obrany.
Z hlediska geopolitiky má Somaliland mimořádně výhodnou polohu u neklidného Rudého moře. Ostatně Spojené arabské emiráty, blízký spojenec USA, již na jeho území provozují přístav Berbera a využívají pro vojenské účely i nedalekou přistávací dráhu.
Etiopie a Somaliland
Výhodnou polohu separatistické provincie chtěla využít i Etiopie. Na začátku loňského roku podepsali premiér Abiy Ahmed a lídr Somalilandu Muse Bihi Abdi memorandum o porozumění. Šlo o přelomový krok, který ale popudil Somálsko.
Ohrožení boje proti radikálům
Uznání od USA, o nějž Somaliland stojí, by nicméně mohlo narušit současnou bezpečnostní spolupráci mezi Washingtonem a Mogadišem, kde Američané hrají klíčovou roli v boji proti radikálním skupinám napojeným na Islámský stát a al-Káidu.
Podle zástupce velitele amerického Afrického velení Johna Brennana je boj proti terorismu ve východní Africe „hlavním úsilím“. „Většina našich sil se nachází právě tam. Je to naše největší investice,“ podotkl.
Velvyslanec USA Richard Riley i další diplomaté se sice setkali se somalilandským prezidentem a dalšími představiteli, aby projednali společné zájmy, nicméně americké ministerstvo zahraničí zdůraznilo, že aktivně nejedná o uznání Somalilandu.
Kde se vzal Somaliland?
Somaliland se fakticky odštěpil v roce 1991. Somálsko ho ale dál považuje za své území, i když fakticky funguje nezávisle. Mezinárodně uznaná vláda v Mogadišu totiž funguje jen na velmi omezené části území, které na mapě vidíme jako Somálsko.
Existence Somalilandu má své historické opodstatnění. Jde totiž o následnické území Britského Somálska. S jižní částí země, kdysi Italským Somálskem, se spojilo až během dekolonizace v roce 1960. Somaliland nejdříve vyhlásil nezávislost samostatně, až krátce poté se dohodl na vzniku jednoho federálního státu se Somálskem.
V důsledku rostoucí nespokojenosti se somálským vojenským režimem, jeho pádu a občanské války se ale lídři Somalilandu rozhodli smlouvu o federaci vypovědět.
Abdullahi však tvrdí, že cesta k uznání vede především přes konkrétní spolupráci v oblastech bezpečnosti, boje proti terorismu, obchodu, potírání pirátství a nelegální migrace. „Pokud mají Spojené státy zájem o přítomnost v Somalilandu, jsou vítány,“ uvedl.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, nabídl také přístup ke klíčovým nerostným surovinám – například lithiu. Ačkoliv Somaliland lithium zatím netěží, v roce 2024 udělil saúdskoarabské firmě Kilomass Co. licenci k průzkumu jeho ložisek. Podle zprávy African Mining z června 2023 se v regionu nachází také cín, drahokamy a další průmyslové nerosty, včetně sádrovce, cementových surovin a zlata.
Abdullahi potvrdil, že očekává oficiální návštěvu Spojených států, a zdůraznil, že nabídka nových dohod s Washingtonem „není podmíněna“ formálním uznáním Somalilandu. Na dotaz ohledně možné vojenské základny odpověděl: „Jednání stále probíhají. Věříme, že přinesou konkrétní výsledky.“
Mezinárodní uznání by mohlo pro Somaliland představovat především zlepšení ekonomické situace a větší možnosti zahraničního obchodu a investic. Pokud zemi neuznávají ostatní státy, nemá například nárok na půjčky od Světové banky nebo Mezinárodního měnového fondu, což brání dalšímu rozvoji, uvádí analytici z americké neziskové organizace Council on Foreign Relations (CFR).
Neklidné Somálsko.
Za mírem se skrývá boj o nerostné bohatství
Nerostné bohatství hraje důležitou roli i v dalším africkém sporu. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa se ujala vedení v ambiciózní mírové iniciativě, jejímž cílem je ukončení vleklého ozbrojeného konfliktu ve východní části Demokratické republiky Kongo. Do bojů, které trvají již více než tři desetiletí, je zapojena i sousední Rwanda, informovala britská BBC.
Zprostředkovatelská snaha Spojených států není překvapením. Demokratická republika Kongo je bohatá na strategické suroviny, které USA potřebují pro rozvoj moderních technologií, od čipů přes baterie až po umělou inteligenci. Významná část těchto surovin však dosud proudila do Číny, což Washington vnímá jako strategické ohrožení.
„Trumpova administrativa prosazuje nový model mírotvorby, který kombinuje populistický přístup s uzavíráním obchodních dohod,“ uvedl pro BBC profesor Alex de Waal, výkonný ředitel americké nadace World Peace Foundation.
„Podobný přístup jsme viděli i v případě Ukrajiny. Trump touží po slávě, jež posílí jeho politickou pozici a zároveň zajistí přístup k nerostnému bohatství ve strategických oblastech,“ dodal.
Optimismus nesdílí ani expertka na právo v oblasti nerostných zdrojů Hanri Mostertová z univerzity v Kapském Městě, která varuje před ztrátou suverenity.
„Kongo se může dostat do vleklé závislosti na obchodních dohodách, které mu slibují bezpečnost, ale výměnou vyžadují značné ústupky v přístupu ke strategickým zdrojům,“ uvedla pro BBC.
Přirovnala to k praxi tzv. resource-for-infrastructure dohod (těžba přírodních zdrojů výměnou za financování a výstavbu infrastruktury, pozn. red.), které Čína a Rusko uzavírají napříč africkým kontinentem. Jako příklad zmínila Angolu, kde Peking postavil silnice a nemocnice výměnou za dodávky ropy. „Přestože ceny ropy vzrostly, Angola ze svých zásob nedokázala získat odpovídající hodnotu,“ uzavřela.
