Co je dobré vládnutí? Demokracie na malých obcích je narušená, říká expertka

Už tento víkend budou čeští voliči a voličky vybírat své zástupce do místních zastupitelstev, v části volebních obvodů se bude rozhodovat i o třetině senátních křesel. Jak moc hlasování v lidech upevňuje pocit důvěry v demokracii? A existuje v Česku na komunální úrovni tzv. „dobré vládnutí“?

Česko se chystá na další volby. Tentokrát budou lidé vybírat zastupitele v obcích a městech, někteří také budou hlasovat o třetině senátorů. Právě volby jsou přitom jedním z mála momentů, kdy si podle výzkumnice Kláry Kosové většina Češek a Čechů uvědomí, že žijí v demokratické společnosti. Poté ale tento pocit mizí.

Demokracii zkrátka značná část české populace vnímá převážně jako „boj mezi dvěma stranami“, ze kterého vyjdou vítězové a poražení. Výzkum Kláry Kosové poukazuje na to, že v tom se liší třeba od obyvatel Nizozemska.

„V tamním veřejném diskurzu se o demokracii mluví jako o procesu neustálého hledání kompromisu a vlastně o procesu deliberace, což mi přijde jako veliký rozdíl,“ vysvětluje v podcastu 5:59 expertka, která pracuje v Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Lidé v Nizozemsku se podle ní napříč společností více na každodenní bázi podílejí na tom, jak jejich země vypadá a kam směřuje. Zejména právě na komunální úrovni jsou prý „velmi angažovaní“. Zaprvé se už v poměrně mladém věku nechávají zapsat na volební kandidátky, kde usilují o místa v obecních zastupitelstvech. Kosová ale popisuje, že je mimo to také zcela běžné, že lidé ve městech i v menších obcích chodí na zasedání zastupitelstva a aktivně se zajímají o to, co se v jejich okolí děje.

V Česku podobné tendence pozorují výzkumníci méně. „Trošku zapomínáme, že to není jen o tom, že někdo vyhraje volby a vládne, ale že má vládnout nějakým způsobem. Že by ta moc měla být kontrolována,“ podotýká výzkumnice z Univerzity Karlovy.

Kosová své tvrzení ilustruje na zjištěních Sociologického ústavu, který se věnoval mimo jiné právě tomu, jak aktivně se lidé v Česku chtějí podílet na komunálním vládnutí. Roli v tom, jak aktivně se na utváření demokracie chtějí Češky a Češi podílet, hraje řada faktorů - třeba v jaké rodině vyrůstali, jaké je jejich ekonomické zázemí, ale také to, kde žijí.

Právě v malých obcích je prý podle dat ze Sociologického ústavu podíl občanské participace nižší než ve větších městech. „Lidé zkrátka na zastupitelstvo nejdou, protože si na konci dne můžou se zastupitelem popovídat v hospodě,“ říká expertka.

Mnozí se tak třeba ani nezamýšlejí nad tím, jestli zažívají tzv. efekt dobrého vládnutí a co to vlastně znamená. Jednoznačně jasné to přitom není ani podle výzkumnice. Na jednu stranu ho můžeme hodnotit podle toho, co se v obci reálně postavilo a zlepšilo. Na druhou se ale můžeme také zajímat o to, jak se volení zástupci do politických pozic dostávají.

A to může být opět problém zejména u malých zastupitelstev: Ve zhruba třetině obcí v Česku totiž místní postaví pouze jednu kandidátku a na ní je stejný počet členů, jako je křesel v zastupitelstvu. Je tedy poté k diskuzi, jestli skutečně v takovém případě dochází k politické soutěži.

„A pak se dostáváme k té politické odpovědnosti: Když někdo nevládne tak, jak bychom si představovali, máme mít možnost ho odvolit. Ale pokud je to někdo, kdo několikáté období po sobě kandiduje jako jediný, tak ty demokratické principy jsou trošku narušeny. A je otázka, jestli je to dobré vládnutí. Tedy máme kanalizaci, ale vlastně už 20 let to dělá Pepa Novák. Je to v pohodě, nebo ne?“ popisuje Kosová.

I po volbách, které Češky a Čechy čekají už tento pátek a sobotu, by se tak lidé měli podle výzkumnice zamýšlet nad tím, jak k demokracii v tuzemsku přistupovat. „Když bych měla dát takové přirovnání, tak je to, jako když jsme s někým ve vztahu. A aby ten vztah fungoval, musíme na něm pracovat. Jinak se stane, že se jednou ani nenadějeme a ten vztah se rozpadne a zmizí,“ říká expertka.

Je také prý dobré mít na paměti, že demokracie v žádné zemi nezůstává automaticky. „Každý den musíme trošku udělat pro to, aby tady byla,“ podotýká Kosová s tím, že zaměřit se lidé mohou na už zmíněnou kontrolu moci: Lidé mohou dohlížet na to, že vláda většiny bude myslet i na menšiny, nebo si mohou dávat pozor na nedemokratické projevy a naučit se je pojmenovávat, a to na každodenní bázi.

„Nicméně v Česku máme kontrolu té moci. Máme třeba Senát nebo jiné instituce, které dokážou případné boření režimu zastavit,“ myslí si výzkumnice.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, čím si výzkumníci vysvětlují, že třeba právě v Nizozemsku jsou lidé občansky angažovanější než v Česku. Nebo jaký vliv může mít na pocity voličů vzestup extremisticky laděných stran, jako je třeba AfD v některých německých spolkových zemích. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.