Už teď víme, kdo se bude tvářit jako vítěz komunálních voleb, říká politolog

V Česku je přes 6200 obcí – a v každé z nich zastupitelstvo, jehož členy už příští týden budou Češi napříč zemí volit. Komunální volby jsou pohledem čísel mamutí záležitostí, která ale podtrhuje i problematické důsledky roztříštěné struktury tuzemských sídel. Zatímco ve městech lidé volí z desítek kandidátů, aby spravovali miliardové rozpočty, v malých obcích jde o úplně jiný příběh.

Deset dní zbývá do chvíle, než se Češi vydají k urnám v rámci komunálních voleb a také výběru třetiny Senátu. V případě voleb osazenstva radnic a obecních úřadů jde přitom v Česku minimálně pohledem statistik o značně monumentální záležitost, kdy se o zhruba 62 tisíc zastupitelských křesel uchází na 190 tisíc kandidátů a kandidátek na více než 22 tisících kandidátních listin.

Vysoká čísla vyplývají z jednoho prostého faktu – v republice je celkem 6258 obcí. A každou z nich musí někdo spravovat a řídit. Komunální volby jsou tak momentem, který mimo jiné znovu podtrhuje otázku, jestli Česko zkrátka nemá obcí až příliš a jestli by nižší fragmentace dosažená třeba jejich slučováním nebyla ku prospěchu věci.

„Při průměrné velikosti obcí, kdy ty české obce patří společně se slovenskými a francouzskými k těm nejmenším v Evropě, nemohou mít vzhledem ke své velikosti ekonomický rozvoj za svůj cíl či nějaký svůj úkol. Vzhledem k velikosti obcí to prostě není možné,“ poukazuje na jeden z efektů politolog Petr Jüptner z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (v komunálních volbách kandiduje jako bezpartijní na kandidátce ODS ve Vrchlabí, pozn. red.).

V rozhovoru pro podcast 5:59 Jüptner, který se výzkumem komunální politiky zabývá dlouhodobě, podotýká, že velikost obcí se samozřejmě promítá i do objemu financí, s nímž hospodaří. Malé obce s malými rozpočty tak často disponují prostředky pouze na svůj holý provoz, peníze na rozvoj už jim ale chybí.

To sice automaticky neznamená, že by bylo absolutně nemožné nějaké větší projekty uskutečnit, podle akademika z FSV UK ale v praxi často vedení obcí volí pasivní přístup. Mimo jiné i proto, že vedle financí postrádají také administrativní kapacitu, a mnozí starostové se tak například obávají snah o získání dotací, neboť takový proces s sebou často nese právě i vysoké nároky na administrativu nebo právní služby.

Jenže ve chvíli, kdy se v Česku dlouhodobě vedou diskuze, jestli není cestou slučování obcí, konkrétní vize systémového řešení podle Petra Jüptnera chybějí. Upozorňuje přitom na to, že ačkoliv samotné obce mají právo se slučovat, ani v těch malých k tomu nenacházejí racionální důvody. Ke sloučení obce zkrátka nemají motivaci. Expert v této souvislosti zmiňuje průzkum svého kolegy Jakuba Horneka, který se zabývá tím, jaké postoje ke slučování mají ohrožené obce, kdy zdrojem tohoto ohrožení může být malý počet obyvatel nebo třeba velké zadlužení.

„Troufám si tvrdit, že předběžný výsledek (průzkumu) je to, že tu máme takový trochu obecní socialismus,“ říká Jüptner s tím, že situace v Česku by se dala popsat slovy „všichni pomáhají všem“. Když se totiž některá obec dostane do problémů, je tu podle politologa téměř pokaždé někdo, kdo s nápravou pomůže: místní senátor, obec s rozšířenou působností nebo třeba i ministerstvo financí. Nutkání slučovat se proto slábne, a to navíc za situace, kdy je i samotný proces slučování administrativně velmi náročný a kdy s sebou přináší i rizika, třeba ohledně budoucího postavení ve sloučeném celku.

Menší počet obcí – nebo také vznik obecních úřadů využívaných vícero obcemi či tzv. meziobecní spolupráce – by přitom podle českého politologa některá pozitiva bezesporu přinesl. Zároveň ale zpochybňuje tezi, že by se tak ušetřily peníze, jak v debatě občas zaznívá. „Za mě je ta hlavní úspora v tom, že budeme mít větší pořádek ve víceúrovňovém vládnutí – že systém bude přehlednější, že tam nebudou nějaké improvizace, že budou poskytovány kvalitní služby,“ míní expert.

Zatím nicméně zůstává realitou Česko s více než šesti tisícovkami obcí. A v každé z nich budou voliči v pátek a sobotu 9. a 10. října rozhodovat o složení radnice či magistrátu. Přičemž v těch úplně nejmenších obcích jejich (ne)velikost podle Petra Jüptnera znamená, že se volby mění spíše v určitý rituál, neboť lidé mnohdy vybírají z jedné jediné kandidátní listiny: „Volby (tam) mají podobu jakéhosi rituálního poděkování nebo obnovení existence obce. Odráží to význam místních vztahů.“

Až s rostoucí velikostí obce začínají hrát větší roli preference voličů vůči konkrétním osobnostem na kandidátkách a jejich celkové složení. „Strašně důležité je namíchat ten správný koktejl. Takže když máte, řekněme, nějakou značku, která vás úplně nediskvalifikuje – ideálně když se třeba i politická strana spojí s nezávislými, aby trochu ‚zakryla‘ ten stranický brand, který v těch komunálních volbách může někdy uškodit –, tak poté si v tom najdou svoje jak voliči nezávislých, tak straničtí voliči,“ popisuje cestu k dobrému výsledku Jüptner.

Zmíněný fenomén tzv. skrytých stran (v zahraničí známý jako „hidden parties“) přitom podle experta dnes v Česku využívají prakticky všechny politické strany, kdy pro komunální volby za účasti nezávislých kandidátů vytvářejí sdružení, která ve volbách figurují pod odlišným názvem.

Zakrývání celostátních značek nebo uzavírání nejrůznějších koalic zároveň znamená, že ani po sečtení odevzdaných hlasů a vyhlášení výsledků není v případě komunálních voleb jednoduché říct, kdo z celostátního pohledu vlastně vyhrál. Petr Jüptner zdůrazňuje, že je to vždy otázka výkladu, přesto se ale prý na jednu věc spolehnout můžeme – totiž že některé celostátní strany se budou za vítěze označovat.

Patřit mezi ně bude z politologova pohledu hnutí ANO, přičemž se dá prý předpokládat, že hlavní síla vládní koalice bude co do počtu odevzdaných hlasů dominovat i v komunálních volbách. A to mimo jiné zásluhou předpokládaného úspěchu ve velkých městech, kde má volič vzhledem k počtu křesel, o který se hraje, de facto v ruce více hlasů než volič na venkově. Na druhou stranu právě vlivem faktu, že se ANO soustředí na velká města a v řadě obcí naopak kandidátní listiny vůbec nestaví, nakonec nemusí podle Jüptnera nutně platit, že ANO skutečně získá absolutně nejvyšší počet hlasů.

Za téměř jisté pak politolog z FSV UK má to, že ANO nezvítězí v kolonce počtu zvolených zastupitelů. Vzhledem k množství nasazených kandidátů by tento primát měl podle Petra Jüptnera připadnout KDU-ČSL, která nejspíš bude těžit ze svého tradičně silného postavení v některých oblastech Česka, včetně těch venkovských. Výrazné propojení s místní scénou ale nahrává i hnutí STAN, které navíc může profitovat také z momentálně relativně vysoké podpory mezi městskými voliči. A stále tu jsou i občanští demokraté.

Pokud tedy z úvahy na chvíli vyloučíme samotné nezávislé kandidáty, kteří podle Petra Jüptnera v komunálních volbách tvoří asi polovinu ze všech uchazečů, pak se právě u této čtveřice celostátních stran – hnutí ANO, KDU-ČSL, STAN a ODS – dá předpokládat, že zaznamenají ty nejlepší výsledky. „A některé z nich se budou hlásit k tomu pomyslnému vítězství.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak zásadní rozhodnutí voliči vůbec dělají, když vybírají své obecní zastupitele. Nebo také jaké konkrétní možnosti se obcím nabízejí, když se nechtějí přímo slučovat, ale přesto by rády spojily síly s ostatními. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.